Komorník, aneb tahle země už není jen pro bílý

Komorník režiséra Lee Danielse se mi velice líbil z několika důvodů. Tím prvním je můj vztah k Spojeným státům a zájem o jejich dějiny kterékoli doby. Proto nepatřím k těm divákům, kteří si v diskusi na ČSFD stěžují na neznalost amerických reálií. Měli víc číst a víc se koukat na televizi. Druhou příčinou jest můj téměř fyzický odpor k jakékoli diskriminaci a americká historie soužití černé a bílé rasy je kapitolou z jedné strany velmi hanebnou a z té druhé vzorovou pro jakoukoli společnost, v níž se diskriminace různých forem vyskytuje. Třetí důvod spatřuji v charakteristice postav a jejich hereckém obsazení a ztvárnění.

Tvůrci se nesnažili ani vybírat, ani přizpůsobit tváře herců vzorům, takže vidíme řadu prezidentů a jiných postav v podobě známých herců, například Nixona hraje John Cusack, jeden z nejlepších v tomto filmu. Nancy Reagan hrála s elegancí jí vlastní dcera slavného otce a sama neméně slavná Jane Fonda, manžela Ronalda král zloduchů Alan Rickman a Eisenhowera Robin Williams. Nebo rocker Lenny Kravitz a Cuba Gooding jr. v rolích dalších komorníků. Dokonce na začátku vidíme jako statkářku z Jihu Vanessu Redgrave, britskou legendu a dámu stále krásnou, jejíž nádherné nohy ve Zvětšenině před více než 40 lety jsou nezapomenutelné. Absolutní hvězdou je však Forrest Whitaker (1961) v roli komorníka Cecila Gainese, jenž bude zřejmě na Oskara za hlavní mužskou roli nominován, ale nezíská jej. Nejpopulárnější americká veřejná osobnost Oprah Winfrey (1954) si užívá v roli jeho manželky, jež si projde všemi stadii partnerského soužití shora až na dno, a aniž by se cokoli změnilo na jejich hlubokém vztahu, zemře na závěr vedle něho v kuchyni. Na počátku se dovíme podstatné události, jež vedly k tomu, že se Gaines vydá na profesní dráhu komorníka. Na Jihu se takové službě říkalo potupně „domácí negr“. Díky tomu, že si jej později v hotelu všimne muž, který je odpovědný za služebnictvo v Bílém domě, obdrží zde práci v době, kdy vládne prezident Eisenhower a do výslužby odejde na konci vlády Reaganovy. Slouží tedy sedmi prezidentům. Ještě se dožívá se zadostučiněním toho, že je prezidentem zvolen Barack Obama. Vztah k nejstaršímu synovi je pro rodiče dlouhodobým traumatem, neboť mladá generace musí vyzkoušet všechny metody boje za rasovou spravedlnost včetně těch, s nimiž otec ani matka nemohou souhlasit. Druhý syn padne ve Vietnamu. Za těch 34 let jdou kolem Gainese a jeho rodiny americké i světové dějiny a mnohokrát se jich přímo dotknou. Eisenhowerovy pokusy řešit rasovou nespravedlnost, otvírání škol na Jihu barevným, Kennedyho úsilí o účinnou legislativu, jež dovrší Johnson, trauma vietnamské války, vražda Martina Luthera Kinga, protestní hnutí mladé generace, Nixonovo kličkování před rasovými otázkami, Černí panteři, postupné změny v názorech na rovnost ras a jejich obtížné prosazování v praxi, třeba v platových a funkčních poměrech na pracovišti. Reaganovo uvědomování, že jeho vstřícný postoj vůči tehdy rasistické Jihoafrické republice je neobhajitelný. Zkrátka filmový kaleidoskop zajímavé doby, v níž bylo překonáno neslavné americké dědictví někdejšího otroctví a předsudků vůči černým spoluobčanům. Divák by se však měl připravit, že děj někdy drhne, někdy vidíme sladkou adoraci rodinných vztahů, některé scény poněkud zavání účelovostí, viz zvolení Obamy a občas se po americku přehání. Nic to však nemění na tom, že máme v Komorníkovi v kinech vysoce nadprůměrný film, který mohu jen doporučit.