Žádná kontrolní moc není, nikdy nebyla a nikdy nebude.
O něco takového se pokoušeli v Číně, kde rozšířili montesquieovskou tripartitu na pět státních mocí - přidali právě moc kontrolní a moc zkušební (v té šlo o tradiční tisíciletý systém státních edukačních zkoušek) - a samozřejmě ani tam, v konfuciánském myšlenkovém prostředí, to nefungovalo. Jak by to tedy mohlo fungovat kdekoli jinde? Je to nepochopení podstaty dělby státních mocí: Montesquieu si to nevymyslel, on to objevil; nejde o vynález, ale o objev.
Moc vychází z lidu a lze ji rozdělit právě na podobu moci zákonodárné, určující pravidla lidského jednání, moci výkonné, zajišťující bežnou každodenní správu společnosti organisované ve stát a moc soudní, rozhodující spory mezi lidmi navzájem, mezi lidmi a mocí výkonnou a mezi mocí výkonnou a mocí zákonodárnou. Mezi těmito mocemi musí existovat systém brzd a vyvážení, aby žádná z nich nezačala dominovat nad ostatními dvěma (společenský marasmus jako důsledek dlouhodobé dominance moci zákonodárné zažíváme právě dnes).
Kontrola však žádnou mocí není. Zjišťování nějakého stavu a jeho porování se stavem zamýšlením je sice hodnotné a potřebné pro všechny procesy, nejen řízení společnosti, ale hodnotu to má právě jen pro toho, který má moc něco změnit. Kontrola je jen služkou moci výkonné, zákonodárné a eventuelně někdy i soudní. Není mocí sama o sobě.
