Jak na Nový rok aneb zase radost a hezké dívky taky budou

Česká filharmonie jako mnoho světových orchestrů dává na Nový rok slavnostní koncert. Letos volila koncert pěvecký s vhodnými orchestrálními doplňky a musela reagovat na nečekaný výpadek.

          Letos měla přijet ruská sopranistka Olga Pereťjaťko, již řadím k  nejlepším světovým pěvkyním a zároveň nejkrásnějším. Proto jsem si cenil svého místa uprostřed první řady Rudolfina. Leč nemoc změnila plány, což může být při nabitosti programu světových hvězd, neb kdo jiný má zpívat v Praze na Nový rok, veliký problém. Dáma, již pro koncert získali, si již vydobyla solidní světové renomé, avšak za chvíli zjistíte, že snad jen Andulka Netrebkovic by byla srovnatelná. Lotyšská sopranistka Marina Rebeka si postavila program dle svého a od prvého tónu si Rudolfinum podmanila. A milostivou náladu vyvolalo úvodní oznámení ředitele ČF Marečka, že šéfdirigent podepsal dalších šest let u orchestru.

  Předně budiž řečeno, že jde o dámu velice pohlednou a krásně, téměř secesně učesanou a oděnou do červeně s lesklými aplikacemi pod živůtkem v prvé půli a červenofialově s ohromnou mašlí v půli druhé. Oko mé a můj duch nebyly tedy nikterak ošizeny.

  Možná překvapivé je zahájení Fučíkovým Pochodem gladiátorů, který tak sluší dechovým orchestrům a vojenským kapelám na celém světě. Břeskný pochod nastolí uvolněnou atmosféru. V té se výtečně vyjímá půvabná předehra k Rossiniho Lazebníku sevillskému. Do toho komandér Řádu Britského impéria Jiří Bělohlávek s grácií přivádí Marinu a já, vida ji, nedivím se jeho hrdému výrazu.

   Marina zahájí „šperkovou“ árií „O Dieu, que de bijoux…ah je ris“ z Gounodovy opery Faust a Markétka (někdy nazývané pouze Faust). Mně se tam naopak ta Markétka líbí, však víte. Od prvého tónu se z pódia ozve nečekaně silný a zvučný hlas a Markétka Marina se výrazy obličeje i pohyby raduje z nabídnutých šperků, netušíc, že je to Mefistofelem nastrojená past: https://www.youtube.com/watch?v=4-qdB0rzj98. A za vedoucím druhých houslí byla chvílemi vidět nejkrásnější druhá houslistka světa Markéta Vokáčová a zachytivši můj pohled, hezky mě pozdravila. Nedávno milý zážitek s Kalliopé triem v Lichtenštejnském paláci.

   Po pěveckém číslu se hraje Sukova Serenáda pro smyčce Es dur, op. 6, která přináší večerní pohodu a nastolí atmosféru následujícího čísla, jíž je árie „Chi il bel sogno di Doretta“ z Pucciniho menší opery La rondine (Vlaštovka). Tu mám moc rád, neb se autorovi nadmíru povedla a mnohé veliké pěvkyně ji nazpívaly. Marina tu árii zazpívá tak, že mám hned arytmii a Jiří Bělohlávek použije mé metody uznání, s níž slavím úspěchy. Ta spočívá v tom, že na pěvkyni upřete zrak a zašeptáte Bravo. Marina jej obdaří vděčným pohledem, který by se měl zarámovat. To netuším, že ještě přijdou lepší chvíle. Pro zajímavost poslyšte, jak to zpívá ona nemocná Olinka a jaká je to kráska: https://www.youtube.com/watch?v=MZgMkLpvtgQ.

   Následuje bezprostředně šťastná árie mladičké Julie radující se ze života a netušící, co ji čeká. Zase Gounod a jeho Romeo a Julie a árie „Je veux vivre“. Marina zpívá s radostí a vesele se usmívá na celé kolo. Tady máte onu Netrebkovic holku: https://www.youtube.com/watch?v=reFulcDIfIU.  Berliozův Římský karneval budiž přípravou na jeden z vrcholů večera. Árie „Qual fiamma…stridonolassú“ nešťastné a rozpolcené Neddy z Leoncavallových Komediantů je perfektním dramatickým číslem na tklivé melodii ozdobené hrou houslí a flétny a Marina ji přednese tak, až se zezadu řve Bravo a přestávka a já jdu na červené. Tady to je a dokonce ve stejných šatech: https://www.youtube.com/watch?v=FbfE88RL6H0.

  Po přestávce přichází Marina v nových šatech a zazpívá nám z Verdiho Sicilských nešpor árii „Merce dilette amiche“ plnou radosti ze svatby, jejíž zvony jsou naopak signálem k povstání. Nemohl jsem si odpustit uvést tuto árii s Marií Velikou: https://www.youtube.com/watch?v=xWIpiBi-0rQ.

   Při mezihře s Dvořákovým Scherzem capricciosem, op. 66, se mi v průhledu objeví ona flétnistka, jež tak hezky hrála Neddě k jejímu přiznání, že má ráda jiného. Ano, zrak mě nešálí, je to krásná a šikovná Sylvie Schelingerová, která už jednou hrála v Atriu a o níž mi říkal flétnista Jan Ostrý, že ji vezme příště s sebou. Takhle hrála v Atriu v roce 2013: https://www.youtube.com/watch?v=QomibXCBSPM.

   Funkci obraťstránky tam zastávala nádherná zrzavá dívka se smetanovou pletí ve výstřihu, který vynikl ve chvíli, když se sklonila k notovému pultu. O klavíristovi Šabakovi jsem tehdy napsal, že se výběrem té obraťstránky projevil jako pravý znalec. Prý, když to četl, upřímně se zasmál a potvrdil, že jsem se trefil. Ta Sylvie má před sebou budoucnost, myslím, že ještě studuje, a už si ji vybrala ČF. Těším se, až se objeví v Atriu a hned dám řeč.

   Árii „In quelle trine morbide“ z Pucciniho Manon Lescaut přednese Marina s velikým nasazením a energií nepostrádajíc něžného citu. Tady taky neméně skvěle. https://www.youtube.com/watch?v=oM0gctn1vfU .

   Nato Nedbalovo Valse triste nastolí malenkonickou náladu, což je znát na smutném pohledu Markéty Vokáčové.

   Role Violetty je považována za Marininu parádní a není tedy divu, že klíčovou árii „É strano…sempre libera“ zařadila na závěr. Přizvukuje jí tenorista Jaroslav Březina jako Alfredo Germont a stojí přitom na empoře. Marina v té slavné árii rozehraje umění koloratury a s jistotou v nadoblačných výškách, jako ostatně po celý večer dovede koncert k výbuchu nadšení a potlesku vstoje. Podobně i zde: https://www.youtube.com/watch?v=PucfdgzlTwY.

Přidává se nejprve Skočná z Prodanky, což je stylové a stejně výmluvné jako krásné modré Dunaje v tom kdysi největším českém městě, kde byl koncert na Nový rok v půli dne. Ale řeknu vám, jsem rád, že tu neomíláme každý Nový rok Strausse a ty jeho tanečky, nad nimiž vysoko ční valčíky Chopinovy a Čajkovského. Vídeňské filharmoniky si při vší úctě na Nový rok nepouštím. Pak se ještě Marina přijde rozloučit árií z Lehárovy operety Giuditta, již napsal pro Jarmilu Novotnou: „Meine Lippen, sie küssen so heiss…. „Pro zajímavost se podívejme, od jakého lesa na to šla jedna z nejlepších německých sopranistek minulého století Elisabeth Schwarzkopf: https://www.youtube.com/watch?v=imN0VgUJ3S0.

   Kladu si otázku, kde se v té malé zemi berou takové světové hudební osobnosti jako pěvkyně Elina Garanča, Kristina Opolais a dnešní Marina Rebeka, dirigenti Andris Nelsons a Maris Jansons, nebo houslistka Baiba Skride.

   Lotyšský výčet osobností jsme zakončili houslistkou, proto na závěr pozdravíme nejmilejší hudebnici na světě Markétu Janouškovou, jež projevila zájem o můj názor na tento Novoroční koncert. Vše nejlepší do roku 2017, milá Markéto, a, prosím, už se dohodněte s tím Atriem.