Hvězdy barokní opery s Velkým C, díl první – Martina Janková

Druhý ročník cyklu Hvězdy barokní opery se otevřel 29. října 2013. Večer se jmenoval dle Mozartovy koncertní árie Bella mia fiamma. Rozhodně bych vám nevymlouval, stateční čtenáři, kdybyste se rozhodli své milé říci: „Zde jsem ti, můj krásný plameni, přinesl skromnou maličkost.“ A položili na stolek u krbu sametovou krabičku se smaragdovým prstenem.

My nenapravitelní snílci věříme tomu, že Josefína Dušková zamkla Wolfganga v zahradě Bertramky do altánu a nepustila ho dřív, než pro ni napsal árii. A taky věříme tomu, že spolu měli minimálně milostné oumysle. Kdo jste se byli na Bertramce někdy podívat, nemůžete si na tomto krásném místě myslet nic jiného. Altán tam už není, ale árie se stala náročným a mistrovským kouskem, který musí mít v repertoáru každá sopranistka. Kde jinde než v Praze se má zpívat a kdo jiný než Martina Janková (1972), zřejmě první dáma českého sopránu, jí má uzavřít své vystoupení. Martina patří k oněm ženám, jež k fyzickému půvabu přidávají nádherný úsměv, milý pohled a vřelé slovo a tak činí náš svět lepším a naše kříže lehčími. Někdo o ní v Curychu, kde má svou domovskou scénu, prohlásil, že má nejkrásnější lyrický soprán na světě. Potvrzuji a ten úsměv má taky nejkrásnější spolu se Sissel Kyrkjebo. Martinu jsem již obdivoval v řadě ukázek na Youtube, na koncertu Velkého C (viz můj essay Myslivečku, Myslivečku, dost ti dlužíme) a mám s ní skvělou desku tří Bachových kantát nahraných v opavském kostele sv. Vojtěcha v rámci Svatováclavského festivalu v říjnu 2012. Sestavení a řazení programu bylo opět, jak je již u Velkého C běžné, velmi šťastné. Musíme však shovívavě přejít, že Mozart už rozhodně není barokní skladatel a Mysliveček je již baroku Bacha, Händela, Pergolesiho nebo Scarlattiho či Rameaua velmi vzdálen stejně jako Gluck. Václav Luks tvrdí, že v tomto ročníku záměrně jdou za baroko až k romantickému belcantu. Avšak sami uvidíte. Máme ještě 7 měsíců času na hodnocení celého ročníku. Zahájili jsme předehrou k Myslivečkově opeře Olimpiade a při druhé části andantino jsem si v duchu pochvaloval: „To nám to krásně začíná.“ Poté přichází Martina v nádherných červených šatech a širokou sukénku opatrně přidržuje, aby ji nezapálila o tradiční řadu svíček na okraji pódia. Zpívá árii „Dove son? Dove Corro?“ z Myslivečkova pašijového oratoria, jež tu spolu s dalšími skvěle zpívala už na jaře. V této árii má apoštol Petr silnou depku, neb si nemůže odpustit, že poprvé Krista zapřel, a ptá se sám sebe jako Woody Allen, čí je a kam jde. Není divu, vždyť byl taky Žid. Od této chvíle se již zabýváme jen Mozartem, ještě před přestávkou se hraje předehra k Titovi a poté Martina zazpívá dvě překrásné árie. Nejprve „Aer tranquillo e di sereni“ z opery Il re pastore a dlouhou a bohatou koncertní árii „Ah, lo previdi“, což znamená „Já to tušila“. Vybral jsem vám ukázku v podání československé předčasně zemřelé sopranistky Lucie Poppové (1939-1993), jež okouzlovala svět a především Vídeň a po níž ji ovládla krajanka Edita Gruberová (1946). Věnujte prosím čtvrthodinku skvělé dámě, jež nás opustila před 20 lety a kterou řadí BBC žebříček na historické sedmé místo hned za Monserrat Caballé a před takové osobnosti jako byly příkladmo Elisabeth Schwarzkopf, nebo Renata Tebaldi: http://www.youtube.com/watch?v=ahk8ES3XDGU. Po přestávce předehra k Figarově svatbě předznamenala hudební radost, jíž se nám od Martiny poté dostalo. Zazpívala Zuzančinu árii „Deh vieni non tardar“ z Figarovky tak, že jsem měl knedlík v krku a při hromovém aplausu vstávajícího diváctva říkám sousední paní, že takhle jsem to ještě nikdy neslyšel. Martina do árie vložila tolik něhy a přitom se ještě usmívala jako slunce vycházející nad zelenými pahorky africkými. Někdy i tisíckrát hrané skladby zazní najednou jinak. Myslím, že stejnou dávku citu uměla vložit do árie ta nejkrásnější ze všech, Andulka Moffo: http://www.youtube.com/watch?v=f6X_uvZMdCQ. Poté jsme ještě obdarováni hraběnčinou árií „Un moto di gioia“. Nemá to ta holka lehké, Rosina z Lazebníka nám uzrála a manžílek, který se kvůli ní kdysi mohl přerazit, pojal chuť na líbeznou sotva zletilou služebnou Zuzanku. Renée Fleming to tady zpívá docela obstojně: http://www.youtube.com/watch?v=LLM5CFACTtA&list=PLCA979E025F30DAF3. Následuje Divertimento F dur KV 138, znovu vzpomínka na tátův dárek před 35 lety. Koncert musí zakončit skladbička, jež mu dala jméno. Paní vedle povídá svému partnerovi, jemuž nepůjčila po celou dobu program, že teď se bude dávat Bella mia fáma. A dávala. Takhle to krásně zpívala další z operních krásek Dame Kiri Te Kanawa: http://www.youtube.com/watch?v=N112eV-KcL4. Okouzlené publikum si vyžádalo dva přídavky, jež Martina sama ohlásila. Jeden byl „ L‘ amero saro costante“ z opery I re pastore a druhý Laudamus te z Velké mše c moll KV 427, již nám Velké C zahraje na Silvestra odpoledne u Šimona a Judy. Kdo ještě nemá lístek?