Gloria, aneb večer ryzí krásy

1. prosince u Šimona a Judy konečně Simona Houda Šaturová a Collegium Marianum a my s Hankou nechybíme, leč nesedíme vedle sebe a nemůžeme na sebe dělat nadšené obličeje a pochvalné posunky.

   Velké CM se připraví, naladí a nehnutě čeká, Jana Semerádová se Simonou přijdou spolu a potlesk mi nezní vřelostí. Je možné, že dnešní obecenstvo je chladnější. Stává se to. Uvidíme, co s ním udělá po přestávce Merula. Simona oděná do široké, modré, barokně vypadající sukně a topu se vzorem, který můžeme vidět na bordurách vlámských barokních tapiserií, vyhlíží nádherně, jako ostatně vždycky. K tomu se ještě tváří láskyplně a milostivě a se stejnou emocí pak prochází celým večerem občas zazáříc úsměvem, pro který muži podnikají ty nejbláznivější činy.

   Večer se jmenuje Gloria dle Simoniny desky z roku 2013 a jeho program z desky vychází a zpívaná čísla se střídají s vloženými instrumentálními, jak u pěveckých koncertů obvyklo.

Zahajujeme Händelovým Oh, had I Jubal's Lyre z oratoria Joshua HWV 64, jímž začíná i deska. Intimní náladu umocní, že Simonu doprovázejí jen housle, violoncello, teorba a varhany. Nato Simona oznámí, že do programu doplní Bachovu kantátu Süsser Trost, mein Jesus kommt, BWV 151, která je na desce také. Její zpěv zní vděčně a vřele a měl by rozehřát i obecenstvo.

   Simona si odpočine při Vivaldiho Koncertu pro dvě flétny C dur, RV 533, kde naopak mají mnoho práce obě flétnistky, Semerádová a Bernášková. Pohlazení optimistickým Benátčanem. Nyní zpět k Bachovi a Simona zpívá Qui respexit z Magnificat, BWV 243, kde zaznamenávám též úžasný hoboj Petry Ambrosi.

   U Bacha setrváme a hrajeme Concerto z adventní kantáty Himmelkönig sei willkommen, BWV 182. Z kantáty Was mir behagt, ist nuir die muntre Jagd!, BWV 208, Simona zpívá Schafe können sicher weiden a přizvukují dvě zobcové flétny jako hlasy andělské.

   Malý oddech jí poskytne sinfonia z Bachovy kantáty Ich hatte viel Bekümmernis, BWV 21, ryzí čisťounké krásy a často citované o Vánocích, a už je tu prvé Gloria, tentokrát Händelovo, nalezené nedávno a označené původně HWV deest, což značí nezvěstné. Přestávka a sklenka frankovky a Hanka oči navrch hlavy a ráda, že se dala přesvědčit.

   Nyní přichází klenot večera tak, jako na koncertech Markéty J., která přiskotačí z přestávky a sype na nás plný koš Brahmse, či Prokofjeva za zářivého úsměvu. Simona naopak potemní líce, poklopí sametové oči a za doprovodu pouhé teorby Jana Krejči zpívá ukolébavku Canzonetta spirituale sopra la nanna, Tarquinia Merully (1594 nebo 5-1665), o níž jsem vás už informoval ve třetím dílu povídání o Letních slavnostech staré hudby, jak si jistě pamatujete. Proto víte, že tomu děcku se zpívá, co ho čeká v onen Velký pátek a také jste si přehráli ukázku. Pokud ne, tady máte možná ještě lepší v podání skvělé italské mezzosopranistky Sary Mingardo, kterou jsme tu mohli slyšet v roce 2012 na koncertu Velkého C: https://www.youtube.com/watch?v=W0ZV8IklstY.

   Ostatní hráči sedí v půlkruhu, ani se nepohnou, jen tiše zírají. Jak jsem čekal, tentokrát diváci vybuchnou a ozývá se i řev lvový. Já si píšu mimořádnou desítku. Ta ukolébavka má náladu jako židovské smuteční žalozpěvy. Její text mám v bookletu zmíněné Simoniny desky.

   Vivaldiho Koncert g moll, RV 157, je krásným vytržením z malenkónie vyvolané osudem toho chlapečka. Zejména hra violoncella a kontrabasu podepřená temnými varhanami je rohem hojnosti. K závěru spějeme druhým dnešním Gloria, tentokrát z Vivaldiho Laudate pueri, RV 601.

   Běžný program uzavře Bachova kantáta Süsser Trost, mein Jesus kommt, BWV 151. Zpočátku volný začátek s flétnami a hobojem vejde do živých vod a končíme vybraně a stříbrně a je to nečekaně nádherné tak, že podruhé vytahuji desítku, což se ještě na žádném koncertu nestalo. Tady to je ve skvělém provedení Bach Collegia Japan s Hanou Blažíkovou, jejíž krásný hlas a projev jsou jiné než Simoniny: https://www.youtube.com/watch?v=bpQSZ5Ejk2k.

   Simona se vděčně usmívá a přidá nakonec Rejoice z Händelova Mesiáše. Jdeme k Anežce a moc nám rakovnické chutná. Jednoznačně to byl můj pěvecký koncert roku. Může za to přívětivost a hudební šikovnost Collegia Mariana a především umění a půvabný zjev Simony Šaturové. Pěkně to dokládá ukázka, kde slyšíte hlas a vidíte úsměv, pro který bych se přerazil: https://www.youtube.com/watch?v=6gCABzJio&list=PLwdVWcfduT1cScN0aNr3H1smHGT9Rxliq&index=6. To máme holky v opeře!

   Koncert nahrává Český rozhlas, takže i ti, kteří přes má upozornění pohrdli možností tu být osobně, se dočkají, stojí-li o to. Ale už bez úsměvů a gest těch skvělých hráčů a té nádherné přední dámy naší operní a pěvecké scény.