FOK na podzim 2024

Letos na podzim můj favorizovaný pořadatel, jak již předesláno v eseji o ČF. Neškodí však znovu pochválit dramaturgii, ostatně dále uvidíte proč.

19. září v Obecním domě Mahlerova Symfonie č. 8 Es dur „Symfonie tisíců“, jejíž provádění je vždy odvážný čin, neb vyžaduje obrovský prováděcí aparát počínaje velikým obsazením orchestru, bohatou a pestrou sestavou rozličných sborů a množstvím sólistů. Pro mě byla nezapomenutelným zážitkem tato symfonie v Litomyšli a od té doby jsem se těšil, až se odváží někdo v Praze. Je to nyní FOK.

Za orchestrem na empoře se shromáždí Český filharmonický sbor Brno, Slovenský filharmonický sbor, Dětský pěvecký sbor Radost Praha a přijdou též Pueri Gaudentes, takže tu sice nejsou tisíce, jak se při některých provedeních v zahraničí stávalo. Jeden znalec sborového zpěvu poznamenal, že od jistého počtu hlasů už nikdo nerozezná, zda jich jsou stovky, či tisíce. Na Obecní dům myslím toto obsazení vyhovuje. V Litomyšli, kde hrál SOČR, se to příliš nelišilo.

Sóla budou zpívat krásná německá sopranistka Manuela Uhl, jako Velká hříšnice, neméně krásná brněnská sopranistka Jana Šrejma Kačírková jako Kajícnice, mladá sopranistka Magdaléna Hebousse, nikterak za oběma předcházejícími kráskami nezaostávající, jako Matka slavná, altistka Ester Pavlů jako Samaritánka, altistka Bella Adamova jako Marie egyptská, britský tenorista Jonathan Stoughton, barytonista Jiří Rajniš a německý basista Albert Dohmen. Před orchestrem stojí s taktovkou Tomáš Brauner.

K dispozici máme též texty, což je cenné. V jednu chvíli zazní z úst kajícnice řečené Markétka slova, kterými se obrací k ostatním: „Skloň, skloň, Nesrovnatelná, Zářeplná, milostivě tvář mému štěstí.“ Musím to vyzkoušet na té naší nesrovnatelné a zářeplné houslistce Markétě. Teď jsem to prozradil a už to nebude překvápko.

Symfonie je dělena na dvě části, ta první obsahuje hymnus Veni, Creator Spiritus a druhá závěrečnou scénu Goethova Fausta. Dle očekávání symfonie působí na emoce mocně a je v důrazu na zpěv příznačným předcházejícím krokem před Písní o zemi. Jo není nad Mahlera. A to ještě z jeho ruky přijde Devátá a načne desátou.

1. října u Šimona a Judy za řízení Václava Lukse podporuje komorní sestava violoncella, kontrabasu, varhanního pozitivu, teorby a harfy Collegium Vocale 1704 se sólisty z vlastních řad. V dnešním duchovním koncertu se hraje nejprve Miserere Leonarda Lea, jež považováno za jeho opus magnum. Za významné nutno považovat Zelenkovo Statio quadruplex pro Processione Theoporica, ZWV 158, jež je novým objevem považovaným za nejstarší známou Zelenkovu skladbu.

Po přestávce se hraje už jen obsáhlé Stabat Mater Domenica Scarlattiho. Oceňuji vysoce sopranistky Zimkovou a Radostovou za jejich zářivá vystoupení. Každá malinko jiná, ale obě výtečné a radost je slyšet. Pavla s rudou pusou zase nezklame.

10. října tamtéž tu hraje Czech Ensemble Baroque a zpívá kvintet v čele opět s Pavlou Radostovou, jíž po boku stojí sopranistka Tereza Válková a vše diriguje její manžel Roman Válek. Má-li být má radost úplná, vidím s teorbou a později i s kytarou Barborku Hulcovou s kokardami ve vlasech. Koncert se jmenuje Klingende Geographica a je pestře a nápaditě sestaven ze skladeb autorů různých zemí z období závěru renesance a úsvitu baroka. Máme také pár textů, z nichž mě velmi zaujalo Tanzen und Springen Hanse Lea Hasslera.

Program je nesmírně pestrý hudebně i zasažením různých zemí a stylů a skladatelů a zdrojů (Monteverdi, Telemann, Vautor, Morley, Hassler, Schütz, Arcadel, di Lasso, Kodex Valdés) a já nešetřím známkami od 8 do 10. Už nyní se nerozpakuji koncert označit za ozdobu podzimu. Vše uzavře skladba s příznačným názvem Schlusschoral: Nun senket Euch, ihr Masten.

17. října v Anežském klášteře si v rámci cyklu, kdy se úvodem představují zajímavá díla z Národní galerie a dnes je to obraz Toyen z roku 1943 Na zámku La Coste, spolu s chutí zahrají houslista Josef Špaček a violoncellista Tomáš Jamník.

Nejprve zahrají Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Kreutzerovy sonáty aranžovaný pro dva nástroje Jiřím Kabátem a poté Sonatinu pro housle a violoncello Arthura Honeggera, jež se uvede melodicky příjemně a v závěru zní divoce a radostně.

Martinů Duo pro housle a violoncello č. 2 je zvukově výrazné a bohaté až ve třetí větě líbezné a na závěr nedočkavé, řekl bych. Spolupráce obou hráčů mi připadá vzorná. Za vzorné chování se obecenstvu dostane dvou přídavků, z nichž ten druhý je bachovský.

17. listopadu v Obecním domě označuji koncert za orchestrální jedničku podzimu. Však sami posuďte. Prvou půli koncertu zaplní majstrštyk mého oblíbence George Gershwina Rhapsody in Blue, kde u klavíru zastihneme Karla Košárka.

Po přestávce si dáme Requiem muzikálového krále Andrewa Lloyda Webbera. K sólům nastoupí nadějná a velmi krásná sopranistka Lada Bočková, tenorista Pavel Černoch, jenž pohotově nahradil Josepha Calleju, a dva kontratenoristé, kteří zpívají sopránové role. Český filharmonický sbor Brno je častým partnerem FOK a za dirigentským pultem stojí též velmi nadějná a hrdě své bříško nesoucí budoucí maminka Alena Hron, již si zapamatujme.

Skladba se hrdě nese Smetanovou síní až dojde k sekvenci Pie Jesu, jež je proslaveným zpěvem užívaným samostatně mnoha pěveckými hvězdami, stačí jen zkusmo zabrousit na Youtube a zadat si to do vyhledávače. To je taková něžná krása, až se poněkud vymyká ostatní hudbě skladby, avšak skvěle se hodí k naší sopranistce.

19. listopadu u Šimona a Judy hraje Capella da Camera Praga, což je soubor pod uměleckým vedením kontrabasisty Lukáše Vernera, který má široký stylový záběr od staré až po soudobou hudbu.

Dnes se ponoří do hudby dvou vynikajících barokních osobností Arcangela Corelliho a Georga Friedricha Händela. Z Corelliho si vybrali Sonáty op. 3, č.1 F dur a č. 2 D dur, kdežto Händel tu má svá Concerta Grossa, op.3, č. 1 B dur, č, 2 také B dur, 3 G dur, 4 též G dur, 5 d moll a 6 D dur. Některé jsou načaté a dokončované později. Dávám si dobrý pozor na některé nástroje, jako jsou cembalo, hoboje a flétny. Jednu hraje má oblíbená brněnská kráska Míša Ambrosi, bohužel jen v jedné skladbě a poněkud zakryta a také mě zaujmou hoboje a pestrost sestav nástrojů v jednotlivých skladbách.

10. prosince tamtéž je večer věnovaný soudobé hudbě v podání vynikajícího komorního sboru Martinů Voices s jedinou výjimkou. Zahájíme slavným Allegriho Miserere, což je nesporný klenot raně barokní hudby a zážitek pro každý sbor. Ještě přijde na jaře 2025 jeden koncert s touto skladbou.

Vidíme, že sbor doprovodí Kateřina Englichová, jedna z nejkrásnějších světových harfistek, dnes v úchvatných šatech, velmi se hodících ke krásnému nástroji. Flétnou vládne Barbora Haasová a tenorové sólo zazpívá Ondřej Holub. Z počátku 17. století přejdeme k Janu Novákovi, jenž si velmi oblíbil latinu a tento jazyk ovládl natolik, že jej v tvorbě preferoval. My si dáme jeho Vánoční zpěvy Canti natalizi a poté ještě Adeste fideles z kantáty Invitatio pastorum.

Po přestávce si ověříme na Brittenově Slavnosti koled, jak se do jeho skladatelského stylu promítl názvuk starých anglických koled. Texty jsou převzaty od básníka Geralda Bulletta a koledy jsou velmi bohatou směsí co do původu a obsahu.

17. prosince na stejném místě má oblíbená Tiburtina Ensemble jako vždy v čele s Barborou Kabátkovou a nedostižnou Hankou Blažíkovou nám dnes zpěvem ukáže, jak probíhalo očekávání příchodu Páně ve středověké katedrále v Praze ve 14. století. Máme k dispozici i texty a zážitkem je prolínání hlasů a vytváření hlasových skupinek a jejich souhra. Jednu chvíli proti sobě stojí Hanka a Daniela Čermáková a vedou zpěvný dialog. Tento soubor je mi pohlazením duše i oka. A zasvěcené texty principálčiny je radost číst.

A konečně s FOK podeváté 19. prosince v Anežském klášteře nad obrazem Suzanne Valadon Květiny před oknem. Dnes se ke společnému koncertu sešli mladý nadějný violoncellista Vilém Vlček za doprovodu klavíristy Marka Kozáka a budou těžit z bohatství violoncellové literatury českých současníků Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové. Začne již zkušený Martinů Variacemi na Rossiniho téma a na ně naváže Kaprálová svými Duubnovými Preludii, op. 13. Po preludiích si dáme dívčiny Variace na zvony kostela St. Etienne-du-Mont v Paříži, op.16.

Martinů Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír se ve druhé větě uchýlí do něžných úvah podobně jako touhy Bohuslavovy podladit hlavičku té dívenky, jíž vyměřen tak krátký život, a přesto se zapsala do hudebních dějin jako jeden z největších světových hudebních talentů 20. století. To ještě netuším, že se mým dceruškám podařilo k Vánocům sehnat CD s hudbou Kaprálové nahrané University of Michigan Symphony Orchestra. Až to 22. 12., kdy se rodinně scházíme, uvidím, budu volat: „To máme Vánoce!“