FOK na podzim 2019

  Rád si vybírám z jejich nabídky komorní hudby, již považuji za jednu z nejlepších. Na podzim jsem si vybral tři koncerty komorní a dva orchestrální.

    Na prvním z nich 18. září v Obecním domě osobnostmi Manželé Zukermanovi, Pinchas s houslemi a jeho paní Amanda Forsyth s violoncellem. Začne Pinchas s Dvořákovým houslovým koncertem a jeho paní se poté předvede s Klidem lesa pro violoncello a orchestr Des dur, op. 68/5, téhož autora a oba si společně zahrají v Brahmsově Dvojkoncertu pro housle a violoncello a moll, op. 102, který je skvělým dezertem, a na jaře ho znovu uslyšíme v podání hvězd Gautiera Capucona a krásné Lisy Batiašvili. Přidávají společně skladbu hranou pizzicatem.

   Druhá část je důkazem, že se dirigent Inkinen snaží do Prahy přinášet skvělé ukázky finské hudby, dnes v podobě Sibeliovy symfonie č. 5 Es dur, op. 82. Skladba je obdivuhodně neseversky pestrá a bohatá barvami a nástroji a nálada, jakou si jen umíte představit a před Mahlerem možno stát bez uzardění.

   Koncert 8. října u Šimona a Judy možno označit za svátek staré středomořské hudby, neb se tu poprvé objevuje rakouský soubor světové pověsti L’Arpeggiata vedený svou uměleckou vedoucí a špičkovou hráčkou na teorbu Christinou Pluhar. Půjdeme za hudbou z Itálie, Španělska, Řecka a Makedonie, takže podobno tématu koncertu Jordiho Savalla před asi pěti lety. V souboru najdeme ještě cinkistu, druhého teorbistu a kytaristu, gambistu a cembalistu, ba i bicí přítomny. K radosti mé sličná belgická sopranistka Céline Scheen již několikrát zpívající s Velkým C a jí ku pomoci kontratenorista Vincenzo Capezzuto pro altové polohy. Anna Dego obstarává tanec a je neodolatelně uličnická, divoká a potrhlá.

   Nepravidelně se střídají skladby zpívané a instrumentální. Sedíme s Hankou trochu nalevo první řady a Christina se posadí na kraj blíže nám. Neb se jedná o dámu, již nutno nazvat Velikou, nevidíme hráče po její levé ruce. Zato slyšíme, jak dána příležitost některým vyniknout.

A pokud jde o mě, vyzdvihl bych nejvýše katalánský tradicionál La dama d’Aragó s nádherným textem, v němž se opakuje verš: Ai, amorosa Anna María, robadora sel’amor…“, což překládají jako „Ach, krásná Anna María, zlodějka lásky…“ Jde tu o výživný popis jedné krásky podobný biblické Písni písní. Poslyšte, jak je ta píseň krásná v podání samotné L’Arpeggiaty. Dokonce i text tu máte a také několik Goyů. https://www.youtube.com/watch?v=9T27ec1lMEQ.

   Obsah písní má nesmírný půvab a přednes písně s textem ze směsi místní jihoitalské řečtiny a italštiny, jak se objeví v tzv. salentinských písních, má zvukové kouzlo nám zcela neznámé. V jedné písni třeba chlapec chválí půvab milé Pisuliny a v poslední sloce se ukáže, že ani po deseti letech nic. Poslední verš: „ deset let už tě pozoruju, ale ty se na mě jen směješ.“ Tohle není nic nového, chlapci, že? Koncert má obdivuhodné kouzlo a patří k nejlepším na podzim.

   27. listopadu jdu po pár letech ozkoušet, jak se nám vyvinul ruský houslista Vadim Repin, dnes doprovázený klavírem Andreje Korobejnikova. Hraje se v Obecním domě.

   Vyvinul se nám zřejmě podobně jako Ivan Ženatý, tj. k perfekcionismu, ukázněnosti a dokonalému zvuku. Leč podobně jako Ivan se zřejmě musí dostat do vyšší provozní teploty a pak teprve počnou pracovat potřebné emoce. To nemyslím nijak kriticky, jen ozřejmuji svůj celkový dojem. Zahajuje Debussyho Sonátou pro housle a klavír s živým a barevným závěrem a pokračuje Prokofjevovou sonátou č. 2 d dur, op. 94a.

   Po přestávce znovu Prokofjev a jeho Pět melodií, op. 35bis. Nyní Vadim rozehřátý a romanticky naladěný, takže Griegovu Sonátu č. 3 c moll, op. 45 vystřihne v souladu s jejím melodickým bohatstvím. Koncert uzavře možná příliš často hraným cirtuózním Ravelovým Tsygane. Přidá úpravu lkavé Lenského árie z Oněgina. A nutno pochválit skvěle spolupracujícího, přesto dosti výrazného Andreje, občas tázavě vzhlížejícího.

   1. prosince u Šimona a Judy koncert adventní koncert, který řídí a na hornu hraje Radek Baborák. A s ním ještě spolupracuje hornista Petr Henych a zpívá sopranistka Barbora Řeřichová. Dnes advent s třemi klasicisty, jedním barokním velikánem a romantikem.

   Začínáme Mozartovým motetem Exsultate jubilate, KV 165, v němž se nedočkám zářivosti, leč Barbora není Martina Janková. Pěkným kusem je Vaňhalova symfonie d moll a nyní oba hornisté předvádějí v Telemannově Koncertu pro dva lesní rohy a orchestr D dur, jak správně se ve dvou seřadit k sólové hře a jak horny uchopit a pár vtípků kolem toho. Prvotřídní skladba a hra. V další árii z Myslivečkova Bellerofonta si u mě Barbora napraví dojem.

   Po přestávce už jen Schubertova Symfonie č. 5, B dur, která v prvé větě upomene na velký vzor Beethovenův a ve druhé přesvědčí, že romantický styl je krásný, v tom pokračuje i ve větě třetí tentokrát rychleji a uzavře podoben Dvořákovi.

   3. prosince u Šimona a Judy Musica Florea pod vedením Marka Štryncla připraví lahůdkový večer s výmluvným názvem Bach pro čtyři ruce. Ty ruce patří našim předním hráčkám na cembalo Monice Knoblochové a Editě Keglerové. Musím především ocenit velmi pěkné úvodní slovo dramaturga Martina Rudovského v tištěném programu, v němž slovy vlídnými až mazlivými vysvětluje rozdíl mezi cembalem a klavírem a programový záměr.

   Programu dominují tři Bachovy koncerty pro dvě cembala a smyčce c moll, BWV 1060, C dur, BWV 1061, c moll, BWV 1062. K nim přidán Ricercar á 6 z Hudební obětiny, BWV 1079 a vyloženě lahůdková orchestrální suita č. 1 C dur BWV 1066. V ní příležitosti pro nástroje líbezně nám zazpívat, jako to udělají například hoboje a fujara. Hned se cítím jako u Zimmermanna v kavárně, kde se to jistě hrálo. Přídavek vytěžen patrně z některého Braniborského koncertu. Tohle se Markovi a dramaturgii hodně povedlo.