Firkušného festival 2015, aneb chladný mistr a horká kráska

Tentokrát jako před dvěma lety kupuji dva koncerty, přestože jsou lákavé všechny. Má volba padá na jednoho z nejlepších klavíristů současnosti a možná nejzajímavější hráčku dneška a velikou krásku.

     Mluvím o Izraelci uzbeckého původu Yefimu Bronfmanovi (1958) a Gruzínce Khatie Buniatishvili (1987). Yefima chválí, kam přijde, a já očekávám podobný zážitek, jako jsem měl na jaře s podobně zkušeným a slavným Murrayem Perahiou. Napomoci tomu má program plný vysoce náročných věcí Prokofjevových a Schumannových. Yefim na rozdíl od dlouze se připravujících hráčů a hráček, kteří přijdou, sednou, pětkrát se zavrtí a posunou a pokroutí stavěcími šrouby, podupou pedály a vztáhnou teatrálně ruce, zašklebíce se zavile, přijde, sedne a hraje, na nic nečekaje.

   Yefim zahájí 30. října třemi Prokofjevovými Sonátami č. 1 f moll, č. 4 c moll a č. 3 a moll, z nichž prvá a třetí jsou pouze jednověté. Prokofjev byl skutečný génius s melodickým citem Dvořákovského kalibru a Yefim v něm leží ponořen po ústa stoupaje do neuvěřitelně jemných a čistých pianissim a pravdomluvně přiznávaje proud rafinované krásy. Schumannův pětidílný Vídeňský masopust obsahuje vše z romantického klavíru, co později poslouží Smetanovi, Dvořákovi, Rachmaninovovi a konečně i Prokofjevovi. Je mezi nimi rozdíl v tom, že Schumannova obětavá žena Clara byla k jeho závisti lepší pianistkou a paní Prokofjevovou dal bez jakéhokoli důvodu Stalin strčit do gulagu, odkud vyšla až pár let po manželově smrti, jež ho dostihla tentýž den, jako největšího zločince lidských dějin.

  Po přestávce začneme Schumannovou Arabeskou C dur, která může sloužit jako pocta Chopinovi. Program uzavře čtyřvětá Prokofjevova Sonáta č. 2 d moll, dílo skutečně mistrovské, zde je máte v podání nikoho menšího a vhodnějšího než Svjatoslava Richtera: https://www.youtube.com/watch?v=mTM9tCnKzhE. A samotného Yefima si poslechněte v sonátě prvé: https://www.youtube.com/watch?v=z2EDk2Zsdik. Vynikající a virtuózní koncert však nepřekonal pocit, který jsem měl z Perahiova vystoupení, kde jsem se rozplýval jako led pod nohama ledních medvědů v Arktidě. Perfektní Yefim ten večer nevyzařoval výrazné emoce, jen skvěle hrál. Avšak to jsem si vynahradil za týden.

 V onu hudebně nabitou sobotu 7. října se třemi koncerty uzavřela den Khatia Buniatishvili. Těšil jsem se ze dvou důvodů. Jednak pro zvěst, která ji provází a emotivní projev a také pro její temnou a svébytnou kavkazskou krásu. Děvčeti je 27 let a má postavu, o níž Merle říká, že je zakulacená přesně tam, kde má být. Oblékla se do rudých krajkových šatů a rozpohybovala srdce každého zde přítomného znalce ženské krásy.

   Minulý měsíc se mi hrubě nelíbil přístup autora rozhovoru s Khatiou pro Harmonii. Ten pán vytrvale a až posedle tvrdil, že oblečení a projevy té dívky odvádějí pozornost od hudby a dokládal to na sobě. Milý pane, řekl jsem si, jestliže máte tento problém, je mi líto, že žijete ve světě plném krás tak smutný život. Divil jsem se, že od mikrofonu neodešla, bylo to vyloženě ubohé, neurvalé a Harmonie nedůstojné.

   Já naopak si vysoce cením toho, když krásnou hudbu provozuje krásný člověk a dokonce mohu tvrdit, že ti, kteří by se zřejmě soutěže krásy neúčastnili, jsou krásní svým uměním. Ostatně někdo řekl, že není ošklivých žen, jsou jenom ty, které neumějí krásnými být. Khatia mi už visí doma a její koncert nedávno vysílaný na ČT art mám nahraný.

   Děvče zahájí Ravelovým Kašparem noci, o němž Artur Rubinstein píše, že jej hrával i opřidával s velikou chutí. Jsem nadšen pestrostí tropjdílné skladby chvíli téměř minimalistické a pojednou vybuchnuvší.  Zároveň si užívám Khatiiny hlavy, kde jí nakrátko střižené husté vlasy visí kol tváří jako srst ušlechtilých psů a ona občas hodí hlavou dozadu a tu pojednou zase vidí, kde jsou klapky a co dělá ten brýlatý pán v první řadě, který si okouzleně podpírá hlavu. Dohraje a povstane a usměje se jako neviňátko a ukloní se a z tváře jí září vděčnost a dychtivost. Získá si mě hned a už mě ani nemusí kontrolovat.

   Jako druhé hraje Lisztovy Vzpomínky na Dona Juana, které tento génius klavíru extrahoval na náměty Mozartova Dona Giovanniho. Začne po předehře známým motivem árie La ci darem di mano a končí dramatickým propadem do pekel. Khatia se po celou dobu usmívá potutelně jako dnes ráno Lukáš Klánský. Asi si představuje, že je na Zerlinině místě.

   Ve druhé části koncertu Khatia hraje Lisztovu Koncertní etudu č. 2 f moll, Transcendentální etudu č. 5 B dur a Velkou etudu podle Paganiniho č. 3 gis moll zvanou „La campanella. K nim připojí Lisztovu slavnou Uherskou rapsodii č. 2 cis moll v aranžmá Vladimira Horowitze, a to vše bez zřetelných přestávek a potlesků. Jiskřivý večer uzavře opět připomenutím Rubinsteina, neb hraje tři úryvky ze Stravinského baletu Petruška, které velkému Arturovi a svému příteli skladatel věnoval. Okamžitě jsem si vzpomněl na Rachmaninova, který na po jednom koncertu Rubinsteinovi radil, aby tu s…ku nehrál. Rachmaninov, ten poslední romantik, bytostně nesnášel hudbu Stravinského i Ravela, nebo Szymanowského, Rubinsteinova přítele.

   Khatia sklízí nadmíru obdivný potlesk vstoje a nejprve přidá půvabnou maličkost, kterou jí předal nějaký její známý z první řady. Nato loudí slzy z očí zlodějů koní Debussyho Svitem Luny a já bych ji docela rád objal.

   Na závěr tu máte několik odkazů: Nejprve Uherská rapsodie č. 2 v podání samotného Horowitze, když si to tak pěkně upravil: https://www.youtube.com/watch?v=v95I6kGghmk. Petrušku musíte slyšet i vidět v Kathiině podání: https://www.youtube.com/watch?v=v95I6kGghmk. A nyní vezměte velké šátky na proud slzí a poslyšte Clair se lune a potěšte se těmi šaty, které měla i v Praze: https://www.youtube.com/results?search_query=buniatishvili+Clair+de+lune+. A ony variace na Dona Juana vám zahraje obdivuhodná Valentina Lisica: https://www.youtube.com/watch?v=oo36WA5MPLE.  Ó jak krásně je na světě.