Dame Vera Lynn, miláček ozbrojených sil a úcta k padlým

Zítra 20. března 2013 si udělejte pár minutek času, otevřete láhev něčeho dobrého a připijte dámě, přispěvší válečnému úsilí spojenců svým hlasem a krásným zjevem, jejíž nahrávky ještě dnes loudí slzy. Dame Vera Lynn milována celou Británií slaví nádherné 96. narozeniny.

Narozena jako Vera Margaret Welch 20. března válečného roku 1917, kdy se britští vojáci topili v severofrancouzském a flanderském bahně, Francouzi utráceli desetitisíce životů v nesmyslné ofenzívě u Chemin des Dames, Američané vstoupí do války o 12 dnů později, Rusové nedávno svrhli cara a Josef Švejk je v zajetí. První rozhlasové vystoupení měla Vera v roce 1935, první nahrávku v roce 1938. Tehdy přijme příjmení Lynn po babičce. Když vypukne další světová válka, je jí krásných 22 let. Už tehdy získává svou slavnou přezdívku „The Forces Sweetheart“ (Miláček ozbrojených sil) a ta jí zůstane dodnes. V těžkém roce 1941 má vlastní rozhlasový program pro vojáky „Sincerely Yours“. Věčnou slávu si vydobyla o rok později písní „We'll Meet Again“, jež se stala snad největším britským válečným hitem. Jako někdejší voják základní služby úplně chápu, jak bylo britským vojákům, když jim tahle krásná holka svým něžným hlasem s barvou a dramatickým nábojem připomínajícím Edith Piaf, zpívala, že se znovu setkáme. Nejen z rozhlasu a desek ji znali, Vera pořádala zadarmo vystoupení pro vojáky a cestovala za nimi až do Indie a Barmy. Dalším prvořadým válečným hitem se staly „The White Cliffs of Dover“, jež tolik oslovily letce, kteří se přes doverské útesy vraceli domů. Veru si oblíbili samozřejmě i Američané a vojáci ostatních spojeneckých národů. Není mi však nic známo o její proslulosti v Sovětském svazu. V roce 1941 se vdala za hudebníka Harryho Lewise, měli spolu dceru s krásným jménem Virginia Anne Penelope, ale před 14 lety Harry zemřel. Veřina kariéra pokračovala do 60. let, později vystupovala už jen sporadicky. Britové ji však měli a stále mají v živé paměti a veliké úctě. Nespornou zajímavostí je, že vůdčí osobnost Pink Floyd Roger Waters zařadil na její počest na album The Wall skladbu Vera a před koncerty kapely se hrálo We Will Meet Again. A v úvodu filmu The Wall je použito její písně „A Little Boy That Santa Claus Forgot“ (Malý kluk, na kterého Santa zapomněl). Tak to vidíte, rockeři. Vera obdržela řadu vyznamenání a ocenění včetně „Dame Commander of the Order of the British Empire“. V roce 2009 její vzpomínkové album stálo na vrcholu britské hitparády. Vždy si udělá čas na veteránské akce, zejména na největší svátek, den příměří v první válce 11. listopadu, kdy slaví celý svět, jen Češi ne. Musím zde s nechutí poznamenat, že jsem nikdy neslyšel, že by k symbolickému pohřebišti padlých Čechů v první válce na zadních Olšanech někdo z představitelů země položil aspoň kytičku, natož aby se o tom důstojně zmínila média. Bylo jich přes 330 tisíc, ale bohužel v té nesprávné rakouské uniformě. Pomníčky plné jmen jsou ve všech českých, moravských i slezských vesnicích včetně těch bývalých sudetských. My bohužel svou Veru nemáme. Máme jen vojenské písně jako „Směr Praha“, kde se zpívá: „Přes spáleniště, přes krvavé řeky, pluk za plukem jde neochvějně dál“, žádné „Znovu se setkáme“ z úst půvabné dámy. Dost už stížností. Slibme si však, že si 11. listopadu připneme květ vlčího máku, jež jediné rostly na dělostřelbou přeoraných a mrtvými vojáky obou stran pohnojených flanderských bojištích, a dáme svíčičku na Olšany a ke všem venkovským pomníčkům a pak si doma nalejeme na několik prstů skotské a na Youtube najdeme písničku s Verou Lynn. Kdybyste chtěli Dame Lynn navštívit, žije už 50 let v Ditchlingu v Sussexu a dejte jí kytku i za mě. Takže dámy pukrle a páni klobouky dolů a pery zametat slepičí trus. V Praze psí. Ta nejslavnější: http://www.youtube.com/watch?v=49xzZkepaGY