Collegium Marianum na podzim 2019

Podzimní trojice koncertů nazvána Stravaganza (výstřednost) dle dvanáctidílného souboru Vivaldiho houslových koncertů,.kde najdeme samé perly překonávající ony 4 roční doby, jež jsou pouze a jedině nejhranější.

     21. října v Břevnovském klášteře koncert inspirovaný díly Shakespearovými a Miltonovými doplněný o Lullyho řecký příběh a tři Angličany (včetně Händela, jehož mají za svého). Josefínka mi úvodem špitá, že se máme na co těšit a že si Hanka Blažíková připravila překvapení, které přímo nepoznám a musím se jít o přestávce zeptat.

   Zahajovací The Image of Melancholly Anthonyho Holbornea je velmi staré, táhlé a smutné a má onu anglickou melodickou hloubku, již mám tak rád. Lachrima „Flow my tears“ Johna Dowlanda zde hrána v původní loutnové podobě a hrána a zpívána mistrovsky, oko vlhne a ruka píše devítku. Matthew Locke nám ukáže v Curtain Tune krásnou hru loutny a houslí a k závěru vystupňuje tempo i náladu, Henry Purcell tu nemůže chybět a z hudby k Shakespearově Bouři k benediktinům přinesl Dry those eyes. První část koncertu uzavře John Blow a jeho citace z opery Venuše a Adonis, nejprve ouvertura ke Cupid’s Entry, a poté A Dance by a Huntsman, kde dokonale září rytmický a temný violon. Josefínka mi potvrdí to, co jsem tušil, že by tím avizovaným číslem mohl být Hanin duet s teorbistou Janem Krejčou, dnes hrajícím na loutnu v Dowlandovi, což bylo nádherné číslo. Ano, vzali se a tohle zahráno a zazpíváno s láskou to stvrzuje.

   Po přestávce Purcellova Chacony g moll a poté Jean-Baptiste Lully, Plainte de Vénus sur la mort d’Adonis z Le Grand Divertissement Royal, jež opravdu smutná v souladu se smrtí Adonidovou, co má ta zamilovaná Venuše jiného dělat? Händelovo Concerto grosso G dur, HWV 319, zahajuje flétna a ta také vládne, takže jasno, proč skladba vybrána. Ostatně v úvodu Janou řečeno, že dnešní program sestavený umně Lenkou Torgersen je její srdcový. K tomu oděla překrásnou modrošedou krajkovou blůzu. Koncert uzavírá kantáta The Morning“ Thomase Augustina Arneho, jež byla opravdu vrcholem večera i s Haninými koloraturami a dostala desítku. Sami posuďte: https://www.youtube.com/watch?v=jb5WvIzC_eA. Přídavek z Purcellova Krále Artuše. Hanka Blažíková celý večer jen září. Hle, co s člověkem udělá svatba s loutnistou. Leč není tu Petra, avšak španělská dvojice ano.

   22. listopadu u Psů Páně v Jilské vokální koncert Cappelly Mariany jménem Caravaggiova pouť sleduje uměleckou a životní cestu snad nejvýznamnějšího manýristického malíře Giovanniho Merisiho, zvaného Caravaggio, který stojí na úsvitu barokního malířství a má na tomto úsvitu lví podíl. Ještě před Rembrandtem a jinými mistry vynikl v zacházení se světlem a stínem a vnesl do svých děl značné drama. Bohužel plánovaný výklad zrušen, neb pán z NG omluven. Musíme si Caravaggiovo dílo prohlédnout na netu, což je dnes vynikající šance navštívit galerie po celém světě a vidět to, co máme jen malou možnost spatřit živě.

V Miláně 1584–1591, začínáme Monteverdiho Non si levava ancora a Hanka zase jen září a jdeme k Ove, pazzo che sei, Giuseppe Caima, a odcházíme s Vincenzem Ruffem a jeho Misero me. Jako ve všech světských textech té doby a nejen jí dominují strasti a taje lásky, jak zřejmo ze závěrečného Ruffova verše: „Neb já ji miluji, neznám nic lepšího a to je příčina mého trápení.“

Římské období (1592–1606) ilustrují Luca Marenzio a jeho O Fortuna volubile e leggiera a Una pur chiedere, poté da Palestrinovo Agnus Dei z jedné jeho mše.

Poprvé v Neapoli (1606–1607) a zde se hraje Lauda anima mea Sigismonda d’India a Dovro dunque morire Pomponia Nenny.

   Nato rvačka a smrt sokova a útěk před spravedlností na Maltu (1607–1608) a vstup do zdejšího slavného řádu. Na Maltě, kde Markéta později nahraje desku, si zahrajeme Moriro di dolor Tu ti lagni al mio pianto Giovanniho de Macqueho s velmi výživným textem (např: „Pojďme společně tišit bol, já tvým zpěvem, ty mýma očima,“ a krásná poklona: „vlaštovičko smutná…“ Pánové, to určitě použijte, až přijdete domů namazaní) a Congregati sunt od Fernanda de las Infantas, kde ocením polyfonní práci hlasů. Oboji zde oceněno devítkou.

   Nyní Sicílie (1608–1609) a Quanta gioia Virgo Immaculata Pietra Vinciho a na stvrzení té radosti Hanka doslova září. Následuje I vivo? Io spiro ancora Antonia Le Versa a Barbora Kabátková tahá kapesník nikoli kvůli textu.

   Caravaggio se vrací omilostněn do Neapole (1609–1610) a tady si poslechne Moro, lasso Gesualda da Venosa, které soubor přednese s ohromným citem pro až disonantní skladbu plnou exprese, již zajistí Hanka. Zase devítka. Zde prosím: https://www.youtube.com/watch?v=qFXrMrp1o60.  A na závěr Ilumina nos a 7 téhož autora. A malíř je na konci své životní pouti a nalezen mrtev na pobřeží. (viz Acker Bilk)

   29. prosince u Šimona a Judy koncert Děťátko se narodilo, z čehož správně usuzujete, že se vracíme v myšlenkách i hudbou k nejkrásnějším svátkům a ono narození se mnohokrát vyskytuje v názvech i textech.

   Já, oba Vacci a překvapivě též Evička a k radosti nejen mé i ozdoba stavu fotografického Petra má čas zajít s námi po koncertu do hospůdky, což se u nás již stalo zvykem. Večer začínám tradiční přípravou ve Speciálu s vinohradskou dvanáctkou, doplněnou malou polotmavou třináctkou a přijde i Honza a má chuť na sladké červené. Evička jde rovnou a je pověřena objednávkou vína na přestávku. Její přítomnost vyplyne z mé neúspěšné snahy pozvat některou z mých oblíbených hudebnic.

   Dnes ku zpěvu přichystána Hanka a pro hlubší polohy Kamila Mazalová se svou úžasnou kadeřavou hlavou tak kontrastní k černé hladkosti Hanině a tenorista Lajtkep a basista Nosek.

   Koncert otvírají stylově Michnovy Vánoční magnét a střelec a Toto malé děťátko, v Čechách zůstáváme s Rovenským a jeho K Ježíškovi, miláčkovi. Nato flétnová chvilka ve Fingerově Pastorelle pro 3 flétny. Biber nám ukáže, jak lze zahrát celou skladbu pouze pizzicato na housle v Ciacconě-der Nachtwächter. O narození zpívá též Michael Praetorius v Ein Kind geborn zu Bethlehem, nato Jan Josef Božan pojmenoval svou píseň nevynalézavě Děťátko se narodilo. A nyní slavný a mnohokrát opakovaný Pachelbelův Canon & Gigue, od velkého varhanního mistra Dietricha Buxtehudeho si dáme Vánoční kantátu „Das neugeborne Kindelein“.

   Po přestávce se nedívíme, že také u plodného Telemanna mnoho vánoční hudby, příkladmo Kantáta pro neděli po Novém roce „Wie? Kehren sich, bei Jesus Krippen.“ Ježto nutno dát Janě příležitost předvést své flétnové mistrovství, zařazen Koncert pro flétnu a hoboj e moll Gottfrieda Heinricha Stölzela, jehož Adagio hladí duši, zejména v Janině podání a hostující hobojistky: https://www.youtube.com/watch?v=6uej3p0VCJk.

Bachova Kantáta pro neděli po Vánocích „Das neugeborne Kindelein“, BWV122, koncert uzavírá a je dle autorova stylu náročná. A jak již tradicí, Janou na úplném konci nařízen k rozdanému podkladu zpěv i nám. Tradičně nádherná a sváteční atmosféra podtržená úsměvy a radostným vystupováním všech na pódiu.

   Přítomnost Evičky se ukáže jako skvělý výsledek, neb si to zjevně užila a naladila se stejnou povznesenou atmosférou jako všichni a už jí je jasné, proč mám tak úzký vztah k tomuto souboru a sama, ačkoli nehudební, mi potvrdila, jak ji koncert oslovil. Nejen toho, sama si všimla všeho pěkného na chování hráček a hráčů v čele s opět mile mateřskou Janou Semerádovou. Aspoň vidí, proč tak rád chodím na hudbu a s takovým nadšením o ní píšu a co to znamená, když se na ní potkají lidé stejně naladění. A to, že s námi o půl desáté jde do Katru ve Vězeňské a dá si malou plzeň, je také úspěch, neb v tuto dobu zpravidla sladce sní. Petra ozdobí společné posezení nesmírně milými úsměvy a čilou konverzací. Jediným stínem je, že dnes tu nebyla ředitelka LSSH Josefínka, již jsem chtěl pozvat také.