Člověk a nadčlověk z Londýna

Shawova hra je mistrovská ukázka konverzační pohotovosti a slovního vtipu, který vyžaduje trochu přemýšlet, kam narážka směřuje. Leč nejde o prvoplánovou zábavu. Vztah muže a ženy, jejich iniciativa a postavení.

   Viděli jsme s Evičkou 14. května v kině Aero v přenosu z londýnského Národního divadla. Ve smyslu naznačeném v úvodu je, dovolím si říci, geniální ta část hry, jež se odehrává v pekle jako sen Jacka Tannera.

   Potvrzuje se a z monologů i dialogů vyplývá, že je to zábavnější místo k věčnému žití, než nebe, však také někteří do nebe nechtějí a jiní uvažují o tom, že by se přestěhovali.  V rozehrání dilematu Nebe nebo peklo je zde dominantní postavou Lucifer, jehož McMullan hraje ve dvojroli se shodným šarmem jako španělského lapku Mendozu. Na jeho místě bych si u nás uměl dobře představit Miloše Kopeckého blahé paměti. Jak Lucifer, tak i Mendoza jsou trochu Hogo fogo.
 
   Není jím Don Juan, který si svého já natolik cení, že chce být v nebi, neb taková úžasná osobnost přece nemůže být v nějakém pekle, nýbrž v nebi po boku samotného Boha. On je právě tou esencí nadčlověka, o němž hovoří název hry, leč nadčlověka spíše smutného a hledajícího.
 
   V pekle se téměř po haškovsku, ba i po kafkovsku, rozehraje kritický exkurs náboženských dogmat a historických předsudků. Scéna v pekle je dle mého myšlenkově nejbohatší a nejvtipnější a tvoří páteř hry. Možná je to pro Luciferův krystalický skepticismus a pregnantní schopnost analýzy. K brilantním závěrům Lucifera právě podněcuje pochybující Don Juan, který otázky nastoluje.
 
   Vrátíme se k úvodu a závěru hry, které se odehrávají v realitě v anglicky noblesním a slovně zářivém střetnutí muže odolávajícího ženským svodům a dosud netušícího to, co my od počátku. Zvítězí žena a soustavně se chichotající dámy v hledišti na místech, kde by mě to ani nenapadlo, potvrzují, že jim je to jasné. Evičce také, neb je pravá dáma a jako taková trošičku feministka.

   Neboť nadčlověk přece nemůže být muž. Shaw musel přítomné dámy nadchnout, neb jim potvrdil to, co si už dávno myslely. Vůbec se nedivím tomu, že ve své době vyvolával kontroverze, neb ženská emancipace na počátku 20. století počínala teprve nabývat na obrysech a představa, že by svět patřil chytrým a sebevědomým ženám, je pro mnohé dony Juany jako kapří kost v krku.

   Mám–li se vyslovit k nejdůležitějším hercům, je nošením sov do Atén vyzdvihovat Ralpha Fiennese (1962), který hrál s takovou energií, že jsem si vzpomněl na Anglického pacienta, kdy byl o čtvrtstoletí mladší. Herec jako on je vždy radostí. Věřím mu všechno, půjčil bych mu celou penzi bez kvitance a večer bychom šli s lucerničkami krást koně. Blbost, šli bychom zaholkama. V souladu s řečenou tezí, že nadčlověk musí být žena, mě doslova nadchla Indira Varma (1973) v hlavní ženské dvojroli Anny Whitefield v civilu a dony Any v pekle. Indira je dcera indického otce a švýcarské matky a při hře vyzařovala onu porci trochu usměvavého a uštěpačného, leč nesmírně trefného humoru. Podlehnout dámě tohoto formátu není pro muže žádnou hanbou.
 
   Nedivím se ani trochu, že hra je historicky tak úspěšná a celosvětově oblíbená. Možná může trochu činit potíže její čtyřhodinová délka, daná zvyklostmi v době vzniku, leč my netrpěliví nadlidé bychom měli umět tváří v tvář vrcholnému umění dát mu čas, který potřebuje, aby se mohlo dotknout naší okoralé duše.

   Při všem uznání, jež si zaslouží George Bernard Shaw za své dílo i umírněné socialistické postoje, musím se aspoň zmínit o jednom jeho fatálním selhání. Na své cestě do SSSR v roce 1931 si musel jeho bystrý mozek všimnout, jaký je zdejší totalitní režim, leč podpořil jej nakonec slovem i penězi. Já myslím, že jako mnoho jiných evropských intelektuálů vidět nechtěl a stal se tak smutnou postavou, jež o dva roky později katastrofálně pohořela ve Spojených státech, kde hlásala dobrodiní znárodňování. Bohužel i on patří do řady těch, kteří otrávili evropské myšlení.
 
   Avšak my s Evičkou jsme se skvěle bavili, ale vzhledem k pozdnímu konci jsem se ani nepokoušel za pomoci lichometných slov nalákat ji na sklenku k intelektuální debatě o hře a autorovi.