Chudinky karmelitky a fantastická Berliozova Fantastická

Je 14. března 2013 a zima jako onen neblahý den roku 1939, kdy se odtrhlo Slovensko. Já vlastenec, který si váží prezidentské funkce, Ústavy, Národního divadla a muzea a úsilí pražského magistrátu o úklid sněhu, mám pochopitelně též úctu před Českou filharmonií. Z jejích koncertů si pečlivě vybírám, neb se nechci vázat abonmá, abych měl volné ruce pro jiné koncerty, kino a divadlo.

Vybral jsem si tento koncert ze tří důvodů, předně jsem byl velmi zvědav na koncertní provedení závěru pozoruhodného díla 20. století, Poulencových Dialogů karmelitek. Za druhé jsem byl zvědav na jedno z Brucknerových Ave Maria, jehož autora málo znám a za třetí jsem chtěl slyšet Berliozovo korunní dílo naživo. Stabat Mater Karola Szymanowského bylo přidanou hodnotou. . Vedle mě seděly dvě dámy patrně předplatitelky, jež mají už orchestr v malíku a jedna z nich pravila: „Kde je ta blondýna?“ Druhá na to: „Asi už porodila!“ První: „Asi jo, jinak by tu byla.“ Ještě po přestávce je to hryzlo, ale smířily se s tím. Filharmonie by měla své věrné diváky lépe informovat. Musím to komandérovi Řádu Britského impéria vlídně doporučit. Začali jsme krásným a podmanivým druhým Brucknerovým Ave Maria, stejně jako ostatní dvě v F dur. Velmi krásné s úžasnými změnami dynamiky a intenzity hlasů a mé předsevzetí, že si jeho ostatní dvě Ave Maria a všechny symfonie postupně poslechnu. Po tomto skvělém úvodu jsme byli konfrontováni s hudbou Dialogů karmelitek, kde závěrečná scéna patrně patří k emocionálně nejsilnějším v operní literatuře vůbec. Šestnáct příslušnic karmelitánského řádu bylo v roce 1794 popraveno gilotinou v Compiegne. Přicházejí k popravišti a překrásně zpívají. Postupně umlkají za zlověstného úderu dopadající sekyry, až se odmlčí poslední z nich a píseň už nedozpívá. Opravdu síla i v Rudolfinu, natož v divadle. Francis Poulenc operu napsal počátkem 50. let 20. století na námět divadelní hry podle knihy o této události. Premiéra se konala v roce 1957 v La Scale. V roce 1960 vznikl oceňovaný film s Jeanne Moreau. U nás se pohříchu začaly objevovat první inscenace opery až v tomto století, ale divadelní hra se občas hrála. Já jsem z opery znal několik scén, když jsem při hledání hudebních videí fantastické černé mezzosopranistky Shirley Verrett narazil na její árie z Dialogů, mimochodem nepopsatelně nádherné. Přitom jsem si vzpomněl na své mládí, kdy jsem byl v pubertě jako většina mladých mužů odhodlán změnit svět a miloval jsem všechny revoluce. Zhltal jsem vše, co doma bylo, počínaje Dumasem a konče skvělým Tarleho Napoleonem. Napoleona jsem měl také v oblibě, a když přišlo do kin začátkem 70. let nedostižné Bondarčukovo Waterloo, téměř jsem držel palce, aby to ten zatracený Grouchy stihl. Za jednu z nejlepších knih jsem považoval Devadesáttři Victora Huga a upřímně jsem si myslel, že když se mění svět k lepšímu, stojí to za pár uťatých hlav. Postupně, jak předvídal Churchill, jsem dozrál a nakonec jsem dospěl k tomu, že si dnes Francouzskou i Říjnovou revoluci ošklivím a na Napoleonovi si cením jen Code Civil. U Waterloo bych se dnes přidal k Wellingtonovi. To, co se od roku 1793 až do thermidoru 1794 dělo ve Francii, je dost podobné teroru, který rozpoutali nacisté i komunisté. Nejhorší z vlád je zřejmě diktatura anonymního a neodpovědného parlamentu ovládaného několika inteligentními manipulátory s luzou v zádech. Takovou reminiscenci způsobí jedna operní scéna. Fantastickou symfonii jsem znal, ale nikdy neslyšel naživo od tak renomovaného tělesa. Slyšel jsem tam chvílemi Beethovena i Mozarta, chvílemi dokonce Wagnera, ale Berlioz přes určité názorové styčné body s Wagnerem byl svébytný a svou zřejmě nejslavnější skladbu napsal skvěle. Bude se doufejme hrát k nadšení publika ještě za tisíc let. Musím se též pochvalně vyjádřit k velmi renomovanému a nyní již hostujícímu dirigentovi České filharmonie Rakušanu Manfredu Honeckovi, jehož projev byl velmi sebevědomý až autoritativní s gesty, jež prozrazovala velké zaujetí hudbou a prací orchestru. Na Českou filharmonii nedám dopustit a doufám, že ta blondýna porodila ve zdraví.