ČF a ČSKH na podzim 2024

Do výběru se mi dostaly dva koncerty těchto pořadatelů. Letos se můj zájem více přesunul k FOK, zejména díky dramaturgii pana Rudovského. Oceňuji jeho dovednosti ve výběru a programu komorních koncertů.

Každoročně potřebuji vidět a slyšet královnu světového koncertního mezzosopránu Magdalenu Velikou, vedle níž orchestr řídí Giovanni Antonini. A jsem rád, že na druhých houslích přede mnou velmi úhledně učesaná štíhlounká vedoucí skupiny druhých houslí Petra Brabcová. Tolika štěstí se mi dostává 18. října.

Koncert otevře předehra k Myslivečkově opeře Olimpiade. Z téže opery zazpívá Magdalena árii „Che non mi disse un di!“z 2. dějství.

Nyní dostane slovo Mozart a Dona Elvíra v „In quali eccessi, o Numi!“ a „Mi tradi quell alma ingrata, recitativ a árie z 2. dějství Dona Giovanniho.

Zpěvy přeruší dramatická předehra k opeře Idomeneo a z Magdalena se opět dá do zpěvu a přednese z téže opery árii „Quando avran fine omai“ a „Padre, germani, addio“ recitativ a árii z 1. dějství.

Prvou část koncertu zakončí Haydnova koncertní árie Scena di Berenice. Magdalena se loučí a nepřidá ani písničku. Po přestávce se hraje už jen Beethovenova Symfonie č. 6 F dur, op. 68, „Pastorální“, což je dílo uklidňující a plné smíření a vonící venkovem, možná i českým. Ono to ve střední Evropě před združstevněním vypadá na venkově všude podobně.

Druhý koncert na Silvestra odpoledne vytvoří orchestr pod řízením Tomáše Netopila atmosféru vonící radostí ze zdařilé sezóny ozdobené na podzim koncerty v Carnegie Hall, jež dle odborných názorů byly velkým úspěchem.

Dnes program francouzský a belgický, máme-li být přesní.

Zdařilým „otvírákem“ je nesporně často samostatně hrané a odvázané Bacchanale z opery Samson a Dalila Camille Saint-Saënse. Také další bod programu je výňatek tentokrát z Faurého Suity Pelléas et Mélisande, a to Sicillienne. Nyní nastoupí Josef Špaček, neb se bude hrát Caprice d’après l’étude en forme de valse de Saint-Saëns belgického houslového mága Eugèna Ysaÿe. Uznalé oči dělá Petra i koncertní mistr Jiří Vodička. Rázné a důrazné od počátku je krátké Rondeau ze suity Les biches Francise Poulenca, kde slyšíme zezadu žestě. A rovněž rázný závěr.

Nyní tedy k zahrání Saint-Saënsova Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1 a moll nastupuje Ivan Vokáč a zakryje mi Petru. Koncert má zvláštní, řekl bych, hrdé vyznění a Ivan se činí.

Po přestávce se hraje také známá Faurého Pavane, znovu Francis Poulenc a jeho Rag-mazurka ze suity Les biches jež zní jako vzpomínka na něco jazzového. Když fin de siécle, tak nemůže chybět houslová krása v podobě Massenetovy Meditace z opery Thaïs, již si Josef vychutná. Já mám Meditaci doma na desce v podání nejkrásnější světové houslistky Markéty Janouškové před 14 lety. Zdařile strávené silvestrovské odpoledne zakončí Ravelův La Valse.

Petra na závěr vyhlíží rozněžněle, takže kdyby jí spadla kabelka do nádrže s krokodýly, skáču tam pro ni.