Bach, maltská deska a Markéta Goldbergová, aneb podporujte svou houslistku

Po koncertě v Atriu s Duem DuRéve mi slíbila desku se svou první nahrávkou, za níž cestovala na Maltu a je v ní jen jedním článkem tria. Jen článkem? Ne, bez jejího stylu hry a přívětivosti vůkol by deska nevznikla v takové kráse.

 Jmenuje se „J. S. Bach Goldberg Variations, BWV 988, for string trio, Transcription by Gjorgji Cincievski“. A budu se muset zeptat, jakým zázrakem se dali dohromady.

   Možná by to nebylo tak skvělé ani s Jicchakem Perlmanem, či Hilary Hahn. Housle by jistě hrály dokonale. Ale Markéta Janoušková si s Bachem podala ruku už několikrát a vždycky šťastně. To děvče hraje srdcem, jež nabodlo na konec svého smyčce.

   Do obalu desky mi napsalo tak milé věnování, že jsem se několik dnů doslova vznášel a vznesu se vždy znova, když ji vezmu do ruky a kladu do stroje. Je už teď jednou z mých desek nejmilejších. Asi tak nějak to Bach myslel, mí milí lipští chlapci, cvičte se tím hře na cembalo a buďte přesní a dychtiví. Já vím, je to těžké, ale jinak z vás nic nebude. To platí hlavně pro tebe, Goldbergu.

   Po svém způsobu jsem stiskl knoflík fantazie a začal si při jednom z těch dosavadních asi sedmi poslechů psát, co mě napadlo. Vyšel z toho letní příběh imaginární dívky Markéty Goldbergové, který má tu přednost, že jej lze libovolně měnit. Pokaždé mě při poslechu hudby napadá něco jiného. Mám tedy desku s příběhem a inspirací. Do obalu desky jsem vložil papír s tím prvním příběhem a při dalším poslechu ho budu číst a doplňovat nové nápady.

   A při každém desky puštění se snažím poslouchat jiné nástroje, například podstatnou linii, již hraje kontrabas, anebo jindy violu, ale stejně mají vždy vrch Markétiny housle. Hned se pozná, kdo je na pódiu šéf, ať hraje s klavíristkou, nebo s klavírem a flétnou, nehovoře už o otcově cimbálovce. Primáška, jak má být.

   Ještě před tou literární bouří v mé hlavě jdu na Wikipedii za heslem Goldbergovy variace a shromáždím základní fakta a poté najdu na Youtube zcela cíleně nahrávku originálních variací s géniem nad jiné bachovské interprety povolaným, Glennem Gouldem (1931-1981). Samorostlý a vždy originální Gould mi trochu připomíná svou hrou plnou emocí Markétu. Mám nejraději hudebníky, kteří svou duši obracejí při hře naruby a nebojí se citů. Pro zapálené zájemce zde: https://www.youtube.com/watch?v=UGPJDgp2-9A. Základní data o skladbě najdete na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Goldbergovy_variace a ujišťuji vás, že to stojí za přečtení i pro amatéry.

   Ze slov kritikových po koncertě na Maltě 20. prosince 2015, která uvádím v originálu a pokusím se je přeložit aspoň podle smyslu napsaného: „Right from the first bars of the opening Aria, first introduced by the violin, vibrant, full-voiced, very expressive, yet with a certain delicacy, with the viola picking up the theme, one sensed the chemistry between these young performers; the smiles, glances between each other, the secret understandings and sheer ecstasy at times on the faces. The theme is so beautiful that it sounds magical: Bach gives us a clue by calling it an Aria. The violin playing of Marketa Janouskova certainly fulfilled that requirement. The violin’s voice was beautiful and was played with passion and a beautiful, warm tone and wonderfully expressive in the slower variations.“

   A překlad: „Hned od prvních taktů úvodní Árie se představí housle chvějivě, zněle, velmi výrazně, přesto však s jistou jemností s violou zachytivší téma, je cítit chemie mezi mladými umělci, úsměvy, letmé pohledy mezi nimi, tajné srozumění a občas čiré vzrušení v tvářích. Téma je tak krásné, zní až magicky: Bach nám Árií dává klíč. Houslová hra Markéty Janouškové určitě uspokojila tento požadavek. Part houslí byl krásný a byl hrán s vášní a krásným, vřelým tónem a zázračně výrazným v pomalejších variacích.“  Takže sami vidíte, toho co pořád tvrdím, si všiml i kritik na Maltě. To děvče je zázrak.

   A konečně po mnoha řečičkách je tu onen letní příběh Goldbergovic Markéty pěkně vyprávěný po jednotlivých variacích. Nebojte se, nebude tu ani červená pokrývka hlavy, ani košíček, ani lítá šelma a ani lenivá seniorka, avšak dívka potká mysliveckého mládence.  Kdesi poblíž Lipska v létě roku 1741.

Aria – Tak krásný den letos ještě nebyl, třeba mi babička připravila dobrou sváču a potkám nějakého kluka.

Variace 1 –V rytmu trav ve větru se vlnících by se chtělo tančit.

Variace 2 – Nebo si lehnout do trávy.

Variace 3 – Ještě o kousek dál, jsou tu mravenci a lezou mi do tlumoku na sváču.

Variace 4 – Raději ji sním, od oběda mi už vyhládlo, mladá houslistka potřebuje hodně jíst.

Variace 5 – Ta babička dělá pěkně ostrou pomazánku.

Variace 6 – Ale víno jsme vybraly dobře.

Variace 7 – Tam na vršíčku pod stromem bude nejlíp.

Variace 8 – Ano, a ten výhled do daleka.

Variace 9 – A doširoka. A Leipzig jako na dlani.

Variace 10 – Jako kdybych slyšela basu Esperanzy Spalding, ale to není možné, ta se teprve narodí.

Variace 11 – Co dál, přece nebudu ležet celý den pod stromem a čučet do kraje.

Variace 12 – Nemůžu se nějak rozhodnout.

Variace 13 – Jde na mě dřímota, erbarme dich mein Gott, tamhle někdo jde a má pušku a klobouček s perem a kraťasy s padacím mostem.

Variace 14 – Nespi na tom slunci, spanilá dívko, slyším příjemný baryton zpod krempy klobouku s kančí štětkou.

Variace 15 – Máš pravdu, už mě bolí hlava, a jak tak koukám, jsi myslivecký mládenec.

Variace 16 – Mládenče, musím se trochu projít.

Variace 17 – Půjdu k potůčku, tam svlažím hrdlo i záňadří.

Variace 18 – A bílé nožky také.

Variace 19 – Kdo je to tamo v lesním příšeří?

Variace 20 – Je to ten mládenec a jak se tak koukám na jeho oči, dlouho nebude. Proč tak bušíš srdce mé?

Variace 21 – Jsem v jeho objetí ztracena. Jmenuje se Zimmermann a je z nějakého Liptakau v sousedních Čechách. Těší mě, jsem Marketa Goldberg aus Leipzig a nejsem zasnoubená.

Variace 22 – Nechceš si se mnou dát sendvič a víno, mládenče?

Variace 23 – Pusť, začíná pršet, jdeme na sváču.

Variace 24 – Určitě to brzy přejde.

Variace 25 – Po dešti voní celý kraj.

Variace 26 – Někdo sem běží.

Variace 27 – Co asi chce?

Variace 28 – Je to městský lesní strážce a chce ti dát pokutu za ten potok.

Variace 29 - Pokusím se ho ukecat.

Variace 30 – Byl docela hodný a oči mu mohly vypadnout.

Aria da capo – To byl zase den, sluníčko, senza svačina a dva kluci k tomu. To bude babička ráda, že jsem si uchovala věneček a snědla celou sváču. A až večer přijde brácha od pana Bacha z cembala, vezmu housle, babička basu a rozjedeme to.

   Jak jste se právě přesvědčili, při hudbě se nenudím ani minutu a kdyby náhodou, představím si, jak to Markéta hraje a usmívá se přitom tím svým úsměvem, z něhož Moně Lise naskakují závistivé skvrny.

   A jedním z důsledků té desky a Markétiných slov k ní je, že jsem se rozhodl nasadit veškeré síly a kontakty k tomu, abych jí pomohl v obstarání zdrojů k natočení vlastní sólové desky. Teď s Markétou kujeme pikle a píšeme a kupíme nápady a oslovujeme a ono to snad vyjde. Kdyby někdo z vás nevěděl, co s penězi, ozvěte se. Úroky v bankách stojí za pendrek a výnos z prodeje desky může být výhodnější. Ale nemusí, pak zůstane jen dobrý pocit, že jste pomohli mladé české hudebnici. A krásné a milé.