Atrium v listopadu a prosinci 2019

  Tak už je to tady. Varovné zprávy nelhaly. Odvolána ředitelka a bude to tu řídit jakási úřednice. Cosi se tu stále bude hrát a snad vyberou někoho kompetentního. Přesto v listopadu nabitý program, jak uvidíte.

  5. listopadu jdeme na mladého klavíristu Jana Vojtka. Zahájí několikerým de Fallou a je to současně příběh. Hraje důrazně a hlasitě. Příběhem je též následující Lisztovo klavírní vyprávění z cesty po Švýcarsku, jež dnes úvodem, neb má v úmyslu přijít zahrát vyprávění z dalších cest. Jan odvádí solidní výkon a jeho švýcarská procházka zní jako výlet plný fantazie.

   6. listopadu koncert seskupení Musica Loci, jež složeno se dvou pěvkyň sopranistky Mileny Stričevič a mezzosopranistky Jany Kubicové, jež doprovází na klavír i hraje na varhany Tomáš Pindór. Dnes koncert nazvaný Poklady italské hudby otevřený barokními áriemi Antonia Scarlattiho a F. Gaspariniho.

   Poté dvě varhanní maličkosti Scarlattiho Domenica a na to opět barokní Pergolesi a árie z jeho mistrovského Stabat Mater psaného v šestadvaceti letech u františkánů na smrtelné posteli. Tak brzy nám vzat jeden z vrcholných světových hudebních talentů baroka.

   Z Monteverdiho Korunovace Poppaey árie Purti miro potvrdí, že barva a síla hlasů obou dam je potěšitelná včetně patřičné barokní zdobnosti, jež sice zvládnuta, ale je jasno, že tu dnes nejsou koloraturní pěvkyně. Opět varhanní vložka a to překvapivě hudebně výtečná i zahraná od Zipoliho. Od baroka pokročíme do romantismu a verismu. Vše proložíme Gabrieliho varhanní vložkou. Výtečně sestavený program a dámy překvapivě dobré a ještě k tomu pohledné.

   Jen máme trochu problém se soprány a mezzosoprány, neb některé árie, jež znám v podání mezzosopranistek, zpívá sopranistka, příkladmo ze Sedláka kavalíra. Zeptáme se pak jedné dámy, jež patří k hudebníkům, jak to dnes je s těmi pěvkyněmi a ona nám potvrdí, že jí to také není moc jasné. Leč máme vzít v úvahu, že platí původní označení.

   9. listopadu v rámci festiválku Hudba nad městy italská dvojice flétnista Sacha De Ritis doprovázený klavíristkou Michelou De Amicis. S nimi jsou tu též zástupci vedení festivalu dcera slavné matky Edita Randová, mimochodem stejně atraktivní jako bývala matka, a Ing. Zákostelský.

   Nejprve psána Fantazie na motivy z Lazebníka sevillského od Galliho, leč já to nepoznávám a tvrdím, že tohle z Lazebníka není. Nato Briccialdiho Fantazie z Trubadúra a první část uzavře Lenského árie z Oněgina. Po přestávce Dvořákova Sonatina, op. 100. Koncert uzavírá Borneho Brilantní fantazie na motivy z opery Carmen, kde rozeznávám jasně scénu před tabákovou továrnou, podloudnický tábor, Habaneru, Seguidillu i árii toreadora. Přidávají motiv ze Sedláka kavalíra.

   19. listopadu dámské Puella trio, jež tvoří houslistka Eva Krestová, violoncellistka Markéta Kubínová a klavíriatka Adéla Donovalová. Začnou obvyklým zahajovacím Haydnem a jeho 39. Triem G dur „Cikánským“. Po hladivém Papá Haydnovi Circulo pro klavírní trio Joaquína Turiny, jež mi zní jako z filmu a ozvěnou Gershwina. Následuje jednou již slyšená Multikulturní suita Romana Haase, jež slyšitelným ohlasem zvuků hudby různých národů s uherským závěrem. Posledním číslem je Café Music Paula Schoenfielda, kde poznamenávám: Ježek pro 21. století a šírá země americká a na závěr honky-tonky klavír a chtělo by to rytmické bicí. Zajímavá skladbička a je také jasné, že vůdčí osobností je Eva Krestová. Přídavek je Piazzola s krásným melodickým violoncellem, podpořeným houslemi a klavírním sólem na závěr.

   26. listopadu dvojice Adamů Malík klarinet a Farana klavír hrají Horovitze, Debussyho, Saint-Saënse a Sarasateho. Vynikající je především Saint-Saënsova Sonáta pro klarinet a klavír  

    V sobotu 14. prosince odpoledne zde již tradiční předvánoční Ivan Ženatý opět doprovázený Martinem Kasíkem, jemuž stránky obrací jeho hezká paní, a jako jedni z mála vyprodají sál. A s Kasíkovými také jejich roztomilé dětičky.

   Zahájí jedinou Dvořákovou Sonátou F dur pro housle a klavír, op. 57 a pokračují Smetanovým Z domoviny – dvěma duy pro housle a klavír.

Po přestávce pak Martinů Sonáta C dur pro housle a klavír ke mně vlídně hovoří, neb věty samé perly a závěr až bojovný a dychtivý. Dnes Ivan jako obvykle ukázněný a elegantní, odevzdaný hudbě a u Martinů též energický. Oba přídavky jsou od Nedbala.

 A teď se mohu v poklidu přesunout do HAMU na večer s nejkrásnější světovou sopranistkou Maří Fajtovou.