Atrium, chudinka malá, v září 2015

  Můj návrat do Atria, jako vždy po prázdninách toužebně očekávaný z několika důvodů se nese ve znamení temných a zlověstných obav. Něco se děje na radnici MČ Praha 3 a je to významné pro Atrium.

    Slibuji, že ihned poté, co se dovím více, zveřejním fakta a svůj názor. Zatím se dle svého zvyku modlete, anebo alespoň držte palce, ať o tento klenot mezi pražskými koncertními síněmi nepřijdeme. Nejde tu o budovu, nýbrž o její obsah. Avšak život šel dál a v září nám dal několik výborných koncertů.

   Poprvé v sobotu 16. hraje studentka flétny na JAMU Marija Michajlova (1989) za doprovodu kytaristy Libora Janečka (1969). Šťastná kombinace, která dává mnoho barev a vůní. Že bude barevno a voňavo a pěkno, je mi jasné hned po prvních tónech flétny. Jsem na správném místě.

   Pohled do programu napovídá, že zprvu půjdeme v čase od baroka po 20. století.  Podzimní sezónu v Atriu otvírá ten, od jehož narození letos uplynulo 330 let. Hraje se Sonáta C dur pro flétnu a basso continuo, BWV 1033, J. S. Bacha (1985-1750). Přesvědčivé a milé Andante. Presto vystřídá nadšené Allegro, které přejde do láskyplného Adagia, Menuety I a II říkají, že na dnešní zahradní slavnosti je skvěle. Tu to máme: https://www.youtube.com/watch?v=FCyKRnzAR_0.

   Francesco Molino (1775-1847) napsal krásné, vysloveně taneční Premier nocturne, po níž holčina jde na nás s Fantasií pro flétnu Georga Philippa Telemanna a hraje sólo tři obdivuhodně barevné a virtuózní věty se vzduchem plující flétničkou.

   Řvu Bravo, protože je zapotřebí děvčeti důrazně poděkovat a od pultíku letí milý úsměv, kde spasibo vrchovatě. Nyní však zjišťuji, že fantazií pro flétnu autor napsal dvanáct a v programu nebylo žádné bližší určení. Tady je máte všechny, jedna lepší než druhá a užijte si je: https://www.youtube.com/watch?v=3R1NYNT-7yI. Dejte si to místo zírání na bednu s uprchlíky, tupými politiky a ještě tupějšími seriály.

   To ještě netuším, jaký poklad přijde v podobě Rumunských lidových tanců Bély Bartóka, původně houslových, ale pro flétnu též upravených. Slyšíme tu veliké bohatství melodií ve čtyřech částech a já jsem tak nadšen, že píšu desítku, což činím jen tak třikrát za rok. Zkuste to taky:   https://www.youtube.com/watch?v=4NkSN_X7i-Y. A pro jistotu s jedním z nejlepších houslistů historie zde máte originální znění: https://www.youtube.com/watch?v=fQvTTZHugNs. Musím Markétě Janouškové navrhnout, aby to zařadila do svého repertoáru. Chci to slyšet s ní.

   Po přestávce nejprve slyšíme skoro chopinovsky jemný Vals No. 3 paraguayského Indiána Augustina Barriose (1985-1944) pro kytaru. Po této klasice další Jihoameričan, Ástor Piazzola (1921-1992) ze sousední Argentiny a jeho trojdílná Historie tanga, kde si kytarista vyloženě jihoamericky užívá a suverénní, rozhodná a bohatě rozvitá flétna nijak nezaostává. Na závěr řvu pro změnu Nádhera a děvče nezklame, znovu mě pohladí očkama. Dvakrát přidají a já, ukládaje Mariju do paměti s poznámkou nevšední cit a vyzrálost, soudím, že lépe sezóna začít nemohla.

   21. vyzkouším zajímavou a zřejmě velmi šikovnou Martu Töpferovou, jež se po delším a umělecky úspěšném pobytu v USA vrátila a vytěžila z domácích inspirací desku Milokraj, která je programem dnešního koncertu. Doprovází ji mezinárodně složená sestava kytara, cimbál, housle a kontrabas. Marta má velmi jímavý alt a umí s ním pěkně zacházet a hudba, již skládá, rozhodně patří k nadprůměru a stojí za návštěvu koncertu. Myslím však, že poslech desky nenahradí dění na živém koncertu.

   Úterý 29. září je pro mě sváteční, neb tu hraje Orbis trio, které již zaznamenalo mezinárodní úspěchy a je dalším mladým komorním souborem, díky nimž je člověk hrdým vlastencem. To není vše, v sestavě klavír Stanislav Gallin, violoncello Petr Malíšek je nejzářivějším drahokamem vedoucí skupiny druhých houslí České filharmonie Petra Brabcová. Kdo dává při četbě mých essayí pozor, už ví, kam pokládám své oči na koncertech ČF. Dnes se mi to pokládá dvojnásob lépe s novými brýlemi na rekonstruovaných očkách. Hanka je tu také.

   Začnou tím, na co se vždycky těším, Bergerettes Bohuslava Martinů. V programu píší, že zahrají výběr a já jsem zaznamenal čtyři věty z pěti, avšak znáte to, občas se ztratím v notách jako Josef II. Petřiny housle krásně znějí a ona hraje jistě a sebevědomě, přestože toho Martinů po obou smyčcích chtěl opravdu dost. Je jiná než má nejvíc nejlepší f-kamarádka Markéta Janoušková. Méně emocí a více soustředění. Občas i jemný úsměv.

   Poté přichází Jiří Pinkas z Bennewitzova kvarteta s violou a doplní je na klavírní kvarteto. To je nutné, neb se bude hrát Mozartův Klavírní kvartet g moll, K 478. V Allegru říká Wolfi: „Připravím si vás a vyzkouším nástroje.“ V Andante se dovíme, že v neděli přijdou přátelé a zahrajeme si třetí houslový koncert a Rondo, allegro nepraví nic jiného než že je třeba jít podzimu vstříc statečně a klavír se z toho nejvíc raduje. Já také a řvu své Bravo. Je tu jedna, za jejíž úsměv dám cokoli. Dostávám ho, a s těma svýma očkama ho krásně vidím.     

   Po přestávce zařazují už jen Klavírní trio č. 2 e moll, op.102, Maxe Regera (1873-1916), Allegro moderato, ma con passione je útočným úvodem, po němž si k Allegrettu poznamenávám Romeo a Julie brnky brnk a k Largu ponejprv housle králem a předají vládu violoncellu, aby vše rezolutně zakončilo Allegro con moto. Už se těším na jejich koncert v rámci řady FOK u Šimona a Judy 26. ledna 2016. Bude se hrát pro změnu Ravel a Kaprálová a tentokrát pasačky ovcí celé. To máme šikovný muzikanty a ty houslistky! Našel jsem s nimi jen jiné skladby, ale pro ilustraci je tento Mendelssohn výtečný: https://www.youtube.com/watch?v=W5PKdcBJ7jo

    Druhý den jdu zejména z toho důvodu, že je proponován jako pocta nedávno zesnulému Ivanu Moravcovi, který pro mě znamená totéž, co Josef Suk, či Rudolf Firkušný, nebo Jarmila Novotná, či Magdalena Kožená. Hraje klavírní Duo Eleganza, jež tvoří Jana a Filipp Subbotinovi a dnes to nebude na dva klavíry, nýbrž čtyřručně. Nepodařilo se mi však nikde zjistit, zda jsou manželé, nebo sourozenci, avšak slibuji, že budu pátrat dál a dám vědět.

Začínáme Brahmsovou skladbou Souvenir de la Russie, šest fantazií na ruské a cikánské náměty. Jsem vysloveně nadšen z toho, jak Brahms dokázal zachytit ruskou melodiku a ze hry Subbotinových, kde Philipp hraje vlevo spíše basso continuo a melodickou linii obstarává Jana. Obstarává ji vesele s rytmickými pohyby vlasaté hlavy a výmluvnými obličeji a gesty. Je sama velmi sympatickým číslem programu. Philipp vedle drží téma a dělá perfektní background a tváří se, jakože se na něj klidně můžeme obrátit, budeme-li něco potřebovat. Od hudby, zásob v lednici i těsnění v koupelně. Takový ten pán, jemuž na prvé schůzce půjčíte stovku.

   Skvělý Brahms je vzápětí překonán Moritzem Moszkowskim (1854-1925) a jeho 3 Nouvelles Danses Espagnoles, op. 65. Ty si určitě pusťte, neb pro mě byly zjevením. Špatně se hledají, jsou na Youtube po kouskách. Ti Korejci k tomu hrají ještě další dvě věci, ale až po Moszkowském: https://www.youtube.com/watch?v=JZJan17_dOo

   Nato se hraje výběrová transkripce ze slavného Griegova Peer Gynta, výtečně podaná včetně Solvejginy písně. Posledním bodem je vysloveně zářivá Lisztova úprava Černomorova pochodu z Glinkovy opery Ruslan a Ludmila. Přidávají třikrát a já nadšen kupuji za pouhých 150 kaček desku s hudbou dnešního koncertu.

    Tentokrát budu volat, jsa v straších: „Zachovej nám Hospodine Atrium a jeho duch!“ Vy, kteří si ještě pamatujete, jak koncerty začínaly touto hymnou, pozvedněte své hole a hrozte jimi směrem k radnici.