Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

J14a88n 94R78ý50z36n69a60r

31. 3. 2013 20:09

:-)! V životě jsem už zažil ledasco ... a dodnes se neumím jednoduše pochválit. Ale učím se to.

0 0
možnosti
EA

E94v55a 53A98d69a73m70o96v55a

27. 2. 2013 12:27

My ? Takže Vy ? Nebo kdo my ?

0 1
možnosti
MC

Ještě, že ty ovečky nebyly rudé.:-)R^

0 4
možnosti
LC

Osobně si myslím, že prvňáčci by se měli motivovat pouze positivně. A je jedno zda jedničkou, či razítkem. Pokud se žákovi něco nepovede, je potřeba nejprve pochválit to, co zvládá a pak upozornit na to, v čem má příležitost se zlepšit. V tom je slovní hodnocení velmi výhodné.

Ale zase je fakt, že když jsem v první třídě dostala do notýsku kouli za nedonesený domácí úkol, měla jsem z ní neskutečnou radost a všude jsem se s ní chlubila. Ten symbol, k žalu zbytku rodiny, na mě nepůsobil, jak měl :-)

0 0
možnosti
MC

Ovšem nebezpečí je, aby v tom slovním hodnocení nebyl opět cítit altruismus a potlačován egoismus pro vysněné rovnosti společnosti.:-)

0 2
možnosti
IP

Myslím, že máte stopro pravdu. Pětka je jen zavedený symbol, místo kterého lze zavést prasátko a nezmění se tím vůbec nic. Smajlíci dokonce přímější čarou útočí na lidskou psychiku -- jsou to výrazy tváře zavedené mnohem déle než pětka. Vždycky, když se něco takhle přejmenovává, vzpomenu si na popis, jak se děti nejdřív spolužákovi posmívaly slovy "postiženej", pak slovy "zvláštní potřeby" a nakonec slovy "problémy s učením" -- autority jeden problém neustále přejmenovávaly, ale děti se přizpůsobily rychle.

Řekla bych ale, že slovní hodnocení -- tedy místo známky o dítěti napsat odstavec -- je méně symbolické, méně zneužitelné, není tak snadné se s ním chlubit... a vystihne výsledky a potřeby dítěte líp než nějaká známka.

1 1
možnosti
JV

J61i67ř45í 76V74o22l26k91a

27. 2. 2013 11:48

No, já nevím. Moc těch "koulí" jsem asi nenosil. Ale vím, že jsem se snažil to potom nějak spravit. To mě naučilo nést to riziko, že když něco podělám, tak to ani maminka či táta za mne nevyřeší. Jenom se mi táta smál, že se šprtám, místo abych lítal venku. Vždy jsme si srovnávali vysvědčení, někdy se červanal on, někdy já. Vždycky mi říkal, Jirko, je to na Tobě. Jestli jsi blbej na to či na ono, najdi někoho, kdo tomu rozumí. Ale že by z toho byl problém, nepamatuji. Že jsme občas v kabinetě dostali pár facek za voloviny, o tom nebyla žádná diskuse. Ale doma si dovolit stěžovat, to bych to schytal ještě jednou. Největší úspěch byl, když jsem měl "jenom" dvojku z chování. Ale učitelů jsme si vážili, ctili. Ostatně nás připravili i na studia. Ta setkání bývala nádherná.

0 0
možnosti
IH

Vystihla jste to přesně! R^

0 0
možnosti