Kašleme na zlaté klece, pánové. Chceme všechny podoby lásky

Že prý ženy na mužích nejvíce zajímá výše konta, že prý sexy je především správná značka auta a pořádná vila. Upřímná láska? Tccc, naprosto výjimečně. Pak mám tu čest znát tři opravdu výjimečné ženy. Každá je jiná. Jedna vede firmu, je vtipná, úspěšná, plná života, který před časem visel na vlásku. Druhá píše povídky, maluje, patří k těm éterickým, velmi zranitelným bytostem. Třetí je neskutečně houževnatá a statečná, protože se většinu svých (dosud mladých) let pere s těžkou nemocí. Dvě věci ale mají tyhle tři dámy společné: jsou krásné, duševně i fyzicky. A touží po lásce. Po lásce muže, dítěte i rodičů.

Se všemi jsem během posledních šesti měsíců vedla dlouhý rozhovor. A o penězích, věřte, nebyl.

První mi vyprávěla o mužích, kteří ji neustále poučovali, soutěžili s ní a ponižovali: Chci kluka, na kterého se můžu spolehnout. A kterému můžu říct: to je přeci hloupost, co povídáš … aniž bych se musela bát, že mě odvede stranou a vynadá jako malému dítěti. Protože takhle se s „pánem“ nemluví. Odmítám být dokonalou ozdobou, robotem, který je bez chyby a krášlí pánovu zahradu. Chci kluka, který se mnou pojede pod stan a nebude se ošívat, když začnu mluvit o budoucích dětech.

Má první kamarádka je dokonalý případ úspěšných krásek, kterých se někteří muži bojí. Pěkně mě v dospívání štvala. Tam, kde byla ona, ostatní jen paběrkovaly. Jenže taky jsem ji vždycky měla hodně ráda, protože vím, jaká doopravdy je. Žádný prázdný obal…

Má druhá kamarádka je to, čemu se říká sošná krasavice. Tahle matka dvou dětí a manželka veselého, hodného kluka bohatého především dobrými vlastnostmi, je ve skutečnosti – navzdory svým dokonalým mírám - uzlíček nervů. Jsi ošklivá, hloupá, k ničemu, slýchávala doma. Jenže z ustrašeného děvčátka s vyrážkou vyrostla pěkná ženská, kvůli přísné matce však s nulovým sebevědomím a věčnou touhou: ať mě má maminka ráda. A tak jsem ji jako mladinkou musela utěšovat, když plakávala, že ji nějaký chlap koukal do výstřihu. Tedy v situaci, ve které si „zdravě“ uvažující žena poradí: buď mu jednu vytne nebo se zasměje. A hladím ji po vlasech i teď, když ji tečou slzy, protože si myslí, že dělá všechno špatně. Ač její maličké děti jsou šikovné, milé a krásné, umí díky ní zpívat, malovat a hodně se smát. A její báječný muž je všechny dohromady moc miluje.        

Má třetí kamarádka, přírodní blondýna s vlasy do pasu, očima „jako vzduch“ a IQ 150 naměřeným Menzou, se dobrovolně vzdala života v luxusní vile - bytu velkém jako tři vaše - a dostatku peněz kvůli muži chudému jako kostelní myš. Neshodla se totiž „na něm“ se svojí rodinou a místo pohodlného rodinného zázemí, zvolila život ve 2+1 v ošuntělém paneláku.  

Mají spolu tři děti a zdá se, že se velmi milují, byť měřeno standardy „průměrného“ občana“ třou bídu s nouzí. Protože on studuje druhou vysokou školu a ona už je od doby studia nepřetržitě na mateřské.

Všechny tři mi při setkáních vyprávěly o svých radostech a trápeních. Smály jsme se společným zážitkům. Mluvily o bývalých a současných láskách. O dětech, o budoucnosti … Zkrátka si pěkně pokecaly. A nevzpomínám si, že by kdy padlo slovo dům, byt, nová skříň, auto, stav účtu.

Domnívat se, že ženu na muži zajímají především peníze, je stejné jako říkat, že každý muž je gambler, který bije svoji manželku.

I když, kdo ví, možná jich není zas tak málo.