- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
...lidi dělají hlouposti a pak...nastupují moje pracovní povinnosti Karma
Kláro, nevěřte všemu, co si holky mezi sebou řeknou - ony toho nakecají
za pouhou intoxikaci mozku nasledovanou docasnou spolecenskou nepouzitelnosti. Ta karma tam padla bez vahani. Jeste ze me udelate romantika
Zamilovanost skoro vždy způsobuje bolest.
Nejhorší je, když se zamiluje ženatý/vdaná.
Krásné věci bývají nebezpečné. :o)
Zamilovanost je asi jediná nemoc, která má i dobré stránky. Když má člověk štěstí a snaží se, tak zamilovanost může přerůst v lásku, ve které zdravá míra zamilovanosti vždy zůstane.
Svůj skromný názor jsem umístil do miniblogu
Příjemně se to čte a vyvolá to když ne smích, tak aspoň úsměv.
Ale jednu věc mi v ysvětlete - vás začali vzrušovat ("zvláštní šimrání v břiše") kluci v deseti letech? Sice se říká, že holky dospívají rychleji, ale tohle se mi zdá přece jen i na nadsázku moc...
a tak myslím, že se mi první kluk líbil dokonce asi v osmi.. ale vzrušení v tom nebylo, to je fakt:)
se naposledy zamiloval snad v sedmdesáti. Srdce je potvora a dělá si, co se mu zachce.
Jo, taky jsem na Vás, Kláro, dnes narazil poprvé a můj pracovní výkon dosti poklesl. Ještě, že nejsem zaměstnanec ...
Skvělé čtení. Díky.
....přiznal prof. Horák, jaký je jeho pravý jméno? Představuju si, jak těhotná maturantka někde ve třetím patře ječí: "jsem Fučík, jsem Fučík!" a navzdory závažnosti situace se mi nějak nedaří se nesmát.
A taky bych ještě dodal, teď už vážně, že furt je lepší nezamilovanost než zamilovanost nešťastná - to už jsou dotyční jedinci (a zejména jedinkyně) úplně k ničemu.
je to tak..je to fučík.. o tý nešťastný třeba někdy příště
mi připadá stejně akadmická, jako třeba: Být či nebýt bohatý ? ...
Až to přijde, tak to snad teprve bude, ne?!
nejprve omluva za to, že Ti budu tykat, vím, že se to nesluší, ale já prostě nemůžu jinak...
Dnes jsem narazil na Tvůj blog, přečetl si snad všechno a zůstal úplně paff. My se určitě musíme znát (ač jsme se nikdy nesetkali), jinak to přece není možný.
Proti mně máš ale tu výhodu, že to vše prožíváš a píšeš teď, já to takhle dokázal vidět a cítit kdysi dávno (než jsem se vrhnul na "byznis"...).
Tvoje postřehy mi vrací vzpomínky, hřejou u srdce a znovu otvírají oči...
Díky!