Milé, jako vždy

Jinak blahopřeji k úspěchu v soutěži

Moc...

... se mi líbí Vaše články. Děkuji za ně. 8)

Hezky napsano!

Sebevedomi je velice citliva zalezitost. Kymaci se nahoru a dolu s nasimi uspechy a pady, ale vetsina z nas ma problem ho udrzet v te optimalni rovine... Je zajimave, ze na jeho srazeni hluboko dolu nekdy staci jedna oskliva pripominka ci zazitek, ale na to, aby ho clovek dosta zpet nahoru, pry potrebuje kladnych zazitku nejmene pet... Casto na to myslim prave pri vychove svych deti...

Mejte se krasne! P.

Jo, jo... sebevědomí je prevít...

Re: Jo, jo... sebevědomí je prevít...

Ale dámy a pánové. nechci se vás dotknout, ale kdo z vás ho má?!

Krásný...

o svém sebevědomí nerada přemýšlím. Neuměla bych o něm nic napsat. Ale cítím to úplně stejně, jak to napsala moje kamarádka v článku Děti jako Ótéčko (http://kellnerova.blog.respekt.cz/c/43829/Deti-jako-otecko.html) : "Ótéčko neboli OT neboli obrněný transportér, protože děti jsou, mimo

jiné, taky bojový prostředek – zbraň a štít a síla a vůle vítězit!"

Bez dětí je na tom moje sebevědomí celkem bídně... 

Re: Krásný...

můžu se zeptat proč?to je ženská bez dětí snad méněcenná nebo co?

Klárko,

to je tak hezky napsaný. Díky

Jana

Nu,

myslím, že jsou minimálně dva druhy toho, čemu říkáme sebevědomí: Je to "pravé", které se mění spíše dlouhodobě a pak takzvané "falešené" - to jsou ony, mnohdy extrémní, výkyvy vlastní "nabušenosti" jen kvůli maličkostem.

Čím vyrovnanější a obecně sebevědomější člověk, tím menší okamžité odchylky od pravého sebevědomí - jež jsou způsobené právě tím falešným.

Jinak fajn ukázka toho, jak se časem člověk dostane do stádia, kdy už neřeší "blbosti"... ;)

Re: Nu,

ale že je k němu dlouhá cesta, jestli kdy vůbec končí:)