Nový zákon o soudních znalcích je likvidační

Zákon o soudních znalcích může zcela ochromit fungování  oboru. Sankce jsou drakonické až likvidační.

Na poslední schůzi poslanecké sněmovny byl schválen zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Protože jsem sám soudním znalcem, tak mě tento zákon enormně zajímá a dopředu musím říct, že z něj nemám radost. Nejsem úplně proti novému zákonu, protože stávající úprava je z roku 1967, na druhou stranu, tento zákon podle mě i dnes docela dobře fungoval. Nemyslím si ani, že tento nový zákon je úplně špatný, ale jsou v něm některá ustanovení, která považuji za likvidační. Než se pustím do jejich rozboru, chtěl bych uvést ještě jednu myšlenku. My znalci jsme také jen lidé, je tedy jasné, že jsou znalci dobři a znalci horší, navíc každý i ten nejlepší občas udělá chybu. Tedy nemáme patent na pravdu. Nebudu obhajovat úmyslně zkreslené posudky, ano jsou takové a hodně jsem jich viděl, ale nelíbí se mi kampaň, která se proti znalcům rozpoutá u mediálně známých kauz. Většina z nás se opravdu snaží dělat svou práci poctivě a ti nepoctiví mají být potrestání individuálně. Bohužel u nás je zvykem považovat za podvodníky rovnou všechny, viz třeba EET. Toto přesvědčení se zřejmě promítlo do návrhu zákona.

Pojďme tedy k jednotlivým problematickým pasážím.

Podmínky pro výkon znalecké činnosti §5 - §10

V §6 Podmínky po výkon činnosti znalecké kanceláře se uvádí v odst. 1: „Znaleckou kanceláří může být obchodní korporace, která (a) bude vykonávat znaleckou činnost pomocí alespoň 1 znalce oprávněného k výkonu znalecké činnosti ve stejném oboru a odvětví a případně specializaci, pro které si podala žádost o zápis do seznamu znalců.“

Proti samotnému tomuto odstavci nemám výhrady, ale když jej zkombinujeme s odst. 2, nastává problém. Tento odstavec říká: „Znalec může být zaměstnancem společníkem nebo členem pouze jedné znalecké kanceláře; takový znalec není oprávněn vykonávat současně znaleckou činnost samostatně.“

Tedy znalec má na vybranou, buď pracovat ve znalecké kanceláři, nebo samostatně, obojí nelze. Důvodová zpráva k zákonu argumentuje nutností umožnit znalci vykonávat svou činnost řádně. Jsem přesvědčen, že většina lidí, tedy i znalců vykonává svou činnost řádně. Problém je, že tento zákaz znamená, že mnoho znalců se neuživí. Trh není nafukovací a počet zadávaných posudků není nekonečně velký. Navíc existují klienti, pro které je důležitá každá tisícikoruna ceny a ti dají přednost znalci fyzické osobě, na druhé straně jsou klienti, pro které cena není zase až tak důležitá a dají přednost posudku, který zpracoval znalecký ústav, nebo nyní nově kancelář. Těch je samozřejmě méně. Znalec si tak musí vybrat, komu bude poskytovat své služby. Znalecká činnost je nárazová, jsou období, která jsou hluchá a pak jsou období, kdy se sejde několik zakázek najednou. Zákaz souběhu činnosti však znalci zaměstnanému v obchodní korporaci, aby se v hluchém období věnoval samostatně menším zakázkám a zajistil si tak pravidelný příjem. To může být pro mnoho znalců problém.

Odmítnutí podání znaleckého úkonu - §19

Dle odst. 1 tohoto paragrafu může znalec odmítnout podání znaleckého úkonu pouze v těchto případech: (a) má pozastaveno oprávnění vykonávat znaleckou činnost, (b) nemá oprávnění vykonávat znaleckou činnost v oboru, odvětví, nebo specializaci, ve kterých je potřeba úkon vykonat, nebo (c) mu počet nebo povaha, zadaných dosud nezpracovaných znaleckých posudků neumožňuje podat další znalecký úkon s odbornou péčí a včas.“

Odst. 2 navíc říká: „Je-li zadavatelem orgán veřejné moci, nesmí znalec odmítnout vykonat znalecký úkon z jiného důvodu než z důvodů podle odstavce 1 nebo v případě, že mu závažné zdravotní okolnosti, závažná rodinná situace, mimořádné nebo neočekávané pracovní povinnosti neumožňují vykonat úkon s odbornou péčí a včas, nebo tak stanoví jiný zákon.“

Nemám nic proti prvním dvěma písmenům odst. 1, ale písmeno c) podle mě není v pořádku. Znamená to, že pokud se na mě obrátí soud nebo jiný orgán veřejné moci, jsem plně v jeho moci. Pokud bych měl třeba již zaplacenou drahou dovolenou, mám prostě smůlu, musím práci přijmout. V současné době se lze se soudy domluvit. Považuju to za rozumné, žádný soudce nechce, aby posudek zpracovával někdo, kdo to dělá jen z povinnosti, protože musí. Nová úprava zákona však dává státu do ruky zbraň na nepohodlné znalce. Pokud bude zájem, aby někdo přišel o oprávnění, tento paragraf to umožní. Argument, že např. je tento úkon pro mě příliš složitý, nebo nemám zrovna s ním žádnou zkušenost a nejsem si tedy jistý, zda bych dokázal zpracovat posudek s odbornou péčí, nebude mít žádný význam.

Pojištění znalce - §22

Samozřejmě pojištění odpovědnosti za škodu je v pořádku a myslím, že by si ho měl pořídit každý rozumný znalec, kancelář nebo ústav. Problém je v textu odst. 3: „Minimální limit pojistného plnění z pojištění znalce pro jednotlivé obory a odvětví stanoví ministerstvo vyhláškou.“

Vyhláška samozřejmě ještě nebyla zpracována, ale může zde vzniknout problém. Je rozdíl mezi znalcem fyzickou osobou nebo malou znaleckou kanceláří, která dělá malé zakázky a velkou korporací, která samozřejmě dělá posudky většího rozsahu. Pro každého z nich je ekonomicky rozumná jiná výše pojištění. Pokud bude tato minimální výše nastavena příliš vysoko, bude to pro fyzické osoby a malé kanceláře likvidační, protože se jim to prostě nevyplatí. Nicméně je třeba vyčkat, jak budou tyto limity nastaveny.

Evidence znaleckých posudků - §29

V současné době vede znalec tzv. Znalecký deník, kam zapisuje úkony. Zákon chce v rámci elektronizace veřejné zprávy zavést elektronickou evidenci. Proti tomu bych neměl námitek, kdyby neexistoval odst. 3: „Znalec do evidence posudků zapíše do 5 pracovních dnů ode dne zadání znaleckého posudku nebo ode dne kdy nastala skutečnost, ke které se povinnost zápisu váže: (d) obor a odvětví, případně specializaci, ve kterých má být podán znalecký posudek; (f) označení znalce nebo zpracovatele znaleckého posudku v případě, že byl znalecký posudek zadán znalecké kanceláři (i) údaje o vyúčtovaném a přiznaném znalečném, a to i pokud byla sjednána smluvní odměna.“

Teorie je pěkná věc, ale praxe je taková, že mezi tím, kdy přijmu zakázku od soudu a časem kdy obdržím ze soudu spis, případně si vyžádám dodatečné podklady, uplyne mnohem delší lhůta než je 5 pracovních dní. Pak hrozí, že znalec nebude schopen požadované údaje zapsat včas a za to jsou samozřejmě sankce. Bod (i) je zde zřejmě zařazen proto, že se navrhovatel zákona domnívá, že tímto odhalí potenciální korupci. Ano znalečné se uvádí do deníku již nyní a tato informace má být dle návrhu zákona neveřejná, nicméně úředníci ministerstva k ní budou mít přístup a znalec nebude vědět, kdo všechno do jeho evidence nahlížel. Nyní to ví, protože když předkládá deník ke kontrole, je evidováno, kdo tuto kontrolu provádí. Navíc pokud již někdo přijímá úplatek, pochybuji, že si ho zapíše do znaleckého deníku.

Odměna §31

Výši odměny stanoví vyhláška, nyní je maximální výše 350 Kč za hodinu. To je opravdu směšná částka při nárocích, jaké jsou na znalce kladeny. Nová maximální částka ještě nebyla stanovena, ale mluví se o navýšení na 550 Kč. To je rovněž směšné při zohlednění faktu, že nově znalci hrozí pokuty v řádu statisíců (k těm se ještě dostaneme) a vzhledem k tomu, že komerční sazby se pohybují od 1 000 Kč (u znalců fyzických osob) resp. od 2 000 Kč (znalecké ústavy) výše. Ano jako čistý příjem by i 550 Kč na hodinu bylo zajímavých, ale je nutno zohlednit, že znalec má svoje náklady a také, že se málokdy stane, aby měl naplněný veškerý fond pracovní doby. Takže jeho reálná hodinová odměna je mnohem nižší. Navíc je třeba zohlednit fakt, že znalec nyní nebude mít možnost odmítnout zakázky orgánů veřejné moci. Tedy když bude mít možnost dělat pro stát za hodinovou sazbu nebo pro soukromý subjekt za smluvní odměnu, bude muset pracovat pro stát i když se mu to finančně nevyplatí.

Přestupky §39

Zákon rozděluje přestupky do tří kategorií výše pokut, v první skupině může pokuta dosáhnout max. 100 tis. Kč, v druhé 250 tis. Kč a ve třetí až 500 tis. Kč. Např. pokutu do výše až 100 tis. Kč je možné uložit za porušení ustanovení § 29, které se bude v některých případech složitě naplňovat. Do nejvyšší kategorie, s pokutou až 500 tis. Kč patří přestupek dle odst. 1, písmena (b) tohoto paragrafu: „V rozporu s § 1 odst. 3 nebo 4 nevykoná znaleckou činnost s odbornou péčí, nezávisle, nestranně, ve sjednané nebo stanovené době nebo osobně.“

Musím říct, že nad touto formulací mi zůstává rozum stát. Nedokážu si představit, kdo dokáže určit, zda znalec vynaložit dostatečnou odbornou péči. Znalectví není úplně exaktní činnost, existuje sice jistý metodický aparát, který lze při zpracování posudku použít, ale i za situace kdy je posudek zpracován s řádnou odbornou péčí mohou dva znalci dospět k odlišným výsledkům, pokud se jedná o složitý znalecký úkol. Kdo potom posoudí řádnou péči? Dále je zde problém, že někdy není možno vykonat znalecký úkol včas, a to především proto, že třetí osoby nespolupracují. S tím znalec nic nenadělá a v případě, že bude pokutován, může pak maximálně škodu vymáhat na nich, s nejistým výsledkem a dlouhým časovým výhledem.

Tohle tedy byly alespoň ty nejproblematičtější části zákona. Daly by se najít ještě další problémy, ale tyto výše uvedené považuji za nejdůležitější.

Musím říct, že dodneška jsem ze strany odborné znalecké veřejnosti nečetl jedinou pozitivní reakci na tento zákon a rovněž já jsem s ním nespokojen. Podle mě tento zákon povede k výraznému úbytku znalců, protože ne každý bude riskovat možné sankce, to se především týká malých firem a fyzických osob. Ti co v oboru vydrží, pak budou přetížení, to povede k tlaku na cenu a rovněž lze očekávat, že přetížený člověk více chybuje. Paradoxně se tak může stát, že tento zákon přinese přesný opak, než pro co byl zamýšlen, tedy nikoliv navýšení, ale snížení kvality posudků. Dále je zde ještě jeden možný dopad, ale ten je v rovině spekulací, je možné, že zákon byl napsán na objednávku několika kapitálově silných společností, pro které nebudou možné sankce žádným problémem a následně ovládnou trh. Jak jsem řekl, jedná se o čistou spekulaci, ale pokud by k tomuto došlo, dojde k dalšímu znevěrohodnění oboru, protože v něm zůstane pouze několik „patentovaných majitelů pravdy“ a nikdo kdo by poskytl oponentní názor.

Musím říct, že bych neriskoval, po nabytí účinnosti tohoto zákona, provozovat znaleckou činnost jako fyzická osoba a jsem velmi zvědavý, jak se s ním vypořádá můj zaměstnavatel. Můžu jen doufat, že Senát tento návrh zamítne, nebo ho změní. Sněmovna bohužel veto Senátu zřejmě přehlasuje, a to bude černý den pro soudní znalce.