Kdo bude eurokomisařem? Je to vlastně jedno.

V současné době řeší naše vláda otázku, kdo zasedne za Českou republiku v Evropské komisi. Ač na toto téma vychází spousta článků, musím říct, že jako euroskeptika mě to vlastně příliš nezajímá. Proč?

Volby vyhrály prounijní strany. I když se sice premiér tváří, že on bude prosazovat české zájmy, tak to jsou jen řeči. Reálně je prosazovat nebude. Potřebuje totiž bruselské dotace. Navíc i kdyby se opravdu rozhodl, že české zájmy prosazovat bude, tak se mu to stejně nepodaří. Prostě budeme přehlasováni jako vždy. Eurokomisaře si bude vybírat předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Její postoje jsou dostatečně známy, je zastánkyní větší integrace. Tedy i kdyby česká vláda navrhla jako komisaře někoho s eurorealistickým postojem, stejně nemá šanci být do Komise jmenován.

Kandidátkou za Českou republiku je zatím stávající eurokomisařka Věra Jourová, která jako svou hlavní přednost uvádí, že byla v minulém období úspěšná. Já bych si dovolil pochybovat. Jako hlavní výsledek její práce vidím přispění k větší cenzuře sociálních sítí, která dospěla až do takového stádia, že lidé dostávají blokaci už i jen za zveřejnění jména jistého britského aktivisty. Je toto úspěch? Podle mě nikoliv. Je to ale jediné, za co si paní Jourová může udělat pomyslnou čárku „splněno“. Na její boj proti dvojí kvalitě potravin si jistě vzpomínáte. Byl to boj sestávající ze spousty prohlášení, jak tento problém vyřeší, jak Česká republika přestane být popelnicí Evropy, atd. Jenže to bylo taky vše. Výsledek je jedna velká nula. Evropská unie schválila směrnici, která pokračování dvojí kvality potravin nejenže nezakazuje, ale vlastně jí legitimizuje.

Já tedy Věru Jourovou za úspěšnou nepovažuji. Na druhé straně je mi vlastně jedno, jestli bude nebo nebude pokračovat. Ať bude eurokomisařkou ona nebo někdo jiný, pro Českou republiku se nic nezmění. Eurokomisař z principu nesmí hájit zájmy vlastní země a musí při svém nástupu složit slib, kde uvádí, že bude hájit jen a pouze zájmy Evropské unie. A to i tehdy, když budou v přímém protikladu se zájmy země, ze které pochází a za kterou byl jmenován.

Když si to tedy shrneme. Při jmenování předsedy komise nezáleží na tom, jak občané volili do Evropského parlamentu. Při jmenování jednotlivých komisařů také ne. Hlavní prioritou bude vždy loajalita k Evropské unii a případně může i pomoci, když kandidát nebude muž a bude bojovat proti klimatické změně. Nakonec EU neovlivní ani vítězové národních voleb. I kdyby u nás, vyhrála euroskeptická strana, tak prostě její nominanti funkce v EU nezískají, protože neprojdou přes blok Německa, Francie a jejich spojenců prosazujících větší integraci. Paradoxem tak je, že jediným způsobem, jak můžeme my v České republice ovlivnit politiku Evropské unie, je z ní odejít. To už vítěz národních voleb udělat může a bruselští úředníci ho nebudou moci ignorovat.