Což mi něco připomnělo

Je třeba si uvědomit, že mnoho z těchto „kosmických šmodrchanců“ postrádá experimentální podporu a jsou to jen spekulativní nápady obléknuté do spletité matematiky. Jednou z takových myšlenek je teorie strun. Ačkoli je vysoce kontroverzní, získává na popularitě, a její výzkum je dobře financovaný – zejména těmi, kteří se snažit podporovat ideologii velkého třesku.

http://kreacionismus.cz/je-struna-dalsi-velkou-veci/

Termín "ezoterická matematika" je fakt bomba, to si chci zapamatovat

Váš blog je nesmírně zábavný. A šetří peníze. Pokud se mi to podaří dočíst, mívám pocit kocoviny po několika lahvích tvrdého alkoholu, a ZADARMO. Naprosto skvělé.

K vašim hlubokým úvahám o gravitonu Vám přidám několik témat:

Foton má nulovou klidovou hmotnost a pohybuje se rychlostí světla. Čím se liší od gravitonu?

Neutrino má nenulovou klidovou hmotnost a pohybuje se rychlostí světla. Čím to?

(nadsvětelná rychlost neutrin byl jen blbě zastrčený kabel a exploze supernovy v Magellanově mračnu neprokázala měřitelný rozdíl mezi příchodem fotonů a neutrin)

Rozměry nemusí být jen geometrické. Já vím u skříní to tak obvykle bývá, ale ve fyzikálních abstrakcích to je prostě proměnná, která je nezávislá na těch ostatních.

Zkuste si tezi předisponovat do mezilidských vztahů

Neutrino má nenulovou klidovou hmotnost, takže se NEmůže pohybovat rychlostí světla.

Ke strunám nedošel žádný muzikant, ale vznikly z požadavku sjednocení (jednoho "energetického" stavebního kamene pro vše) a odstranění "bodové" fyziky, která je neslučitelná jak s teorií relativity, tak s kvantovou mechanikou. Přišlo se na to tak, že to bodové, nesmyslně nekonečně malé cosi, je jen špatně pochopená dvourozměrná historie objektu, která přes pohyb (mód) vykreslí v prostoročasu světoplochu - dvourozměrnou varietu. Tak, jak nějaká relativistická částice z "napětí" času, který se odráží do délky světočáry v prostoročasu (4D prostoru), tak to "napětí" čehosi fundamentálního je úměrné dvourozměrné ploše světoplochy a už dostáváme nějaký matematický vztah z plochy, která je zohledněním napětí a módu, což už samo evokuje ke strunám, které přece také kmitají v nějakém módu a v pohybu vykreslují dvourozměrnou plochu (světoplochu) , která takto parametrizovaná už cosi vypovídá o tom, zda se jedná o elektron či kvark a přitom jsme neopustili fundamenty. Až tehdy se došlo na to, že se vlastně zkoumá jednorozměrný objekt, tedy struna, která se promítá do dvourozměrné variety (M-teorie je na tom ještě "lépe") . Tímto se dá elegantně přejít ke dvourozměrné teorii pole atd. Je fuk, jestli jsou to struny nebo sloni - model musí odrážet ty vlastnosti, které jsou společné a jak se zdá, i matematika je tomu výrazně nakloněna, byť je kontroversní, in natura nepůjde ověřit, ale smysl dává (nejlépe ve 26. dimenzích), narozdíl od Vašeho neexistujícího gravitonového étheru, pro který nemáte ani jediný argument, žádný model vyhovující výpočtům, ani výpočty samotné ...tedy nemůže stát ani za povšimnutí. )) Je velkou odvahou porovnávat strunovou teorii, o které jste si myslel, že vznikla z jakéhosi plácnutí, jenomže narozdíl od Vaší fantazie tak nevznikla a proto stojí za povšimnutí.

To je všechno pěkné, co tady píšete, jak říkám " čím větší blud, tím geniálnější fyzik", ale co z toho vyplívá?

Mě už se nelíbí 4D, natoč 11D a o 26D už nemá cenu ani mluvit, natož přemýšlet, protože vesmír je trojrozměrný, tedy 3D a kdo to nechápe, tomu je zbytečné něco povídat.

Napsal jste 22 řádků o ničem. Nevysvětluje to ani mikro kosmos, ani makrokosmos.

Nejvíc se mě líbí Vaše nekonečná věta.... cituji " Tak, jak nějaká relativistická částice z "napětí" času, který se odráží do délky světočáry v prostoročasu (4D prostoru), tak to "napětí" čehosi fundamentálního je úměrné dvourozměrné ploše světoplochy a už dostáváme nějaký matematický vztah z plochy, která je zohledněním napětí a módu, což už samo evokuje ke strunám, které přece také kmitají v nějakém módu a v pohybu vykreslují dvourozměrnou plochu (světoplochu) , která takto parametrizovaná už cosi vypovídá o tom, zda se jedná o elektron či kvark a přitom jsme neopustili fundamenty. Až tehdy se došlo na to, že se vlastně zkoumá jednorozměrný objekt, tedy struna, která se promítá do dvourozměrné variety (M-teorie je na tom ještě "lépe") . Tímto se dá elegantně přejít ke dvourozměrné teorii pole atd. Je fuk, jestli jsou to struny nebo sloni - model musí odrážet ty vlastnosti, které jsou společné a jak se zdá, i matematika je tomu výrazně nakloněna, byť je kontroversní, in natura nepůjde ověřit, ale smysl dává (nejlépe ve 26. dimenzích), narozdíl od Vašeho neexistujícího gravitonového étheru, pro který nemáte ani jediný argument, žádný model vyhovující výpočtům, ani výpočty samotné ...tedy nemůže stát ani za povšimnutí. ))

Opravdu Váš kolosální, až pyramidální příspěvek, který se zapíše do dějin fyziky.

Čtenář určitě pochopil, jak teorie strun propojila OTR s KF, gratuluji.