Říkáte tedy, že protony a neutrony v atomovém jádře drží pohromadě gravitace? Pozoruhodné. Prosil bych vysvětlení následujícího:

1) Jak vysvětlíte, že mají hmotná jádra tendenci samovolně se rozpadat na méně hmotná? Pokud by je držela pohromadě gravitace, očekával bych, že čím hmotnější jádro, tím bude stabilnější.

2) Jak vysvětlíte, že nebyla pozorována žádná čistě neutronová jádra? Pokud by je držela pohromadě gravitace, byla by taková jádra mnohem stabilnější, protože by zde nepůsobila odpudivá síla protonů.

Dobré otázky, mohl bych klidně říci, nevím. Ale protože myslím, tedy jsem, odpovím co si myslím.

1) Teorie vzniku atomových jader je všeobecně známá, tedy že vznikají ve hvězdách. Gravitační tlak působí na protony, neutrony tak, že je stlačuje stále více k sobě. Tím subatomární částice rotují a vytvářejí odpudivé vlny v gravitonovém éteru, které jsem popsal jako vlny tepelné. Proto hvězdy hřejí a svítí. Když se dva protony dotknou, tak se rotace zastaví a tím zmizí i odpudivá síla. Bržděním se tyto dva protony "spečou", a tím zůstanou u sebe držet. Tento proces probíhá až k jádrům železa, kde je hranice, takže další zvětšování jader vzniká až při explozi hvězdy NOVA, kdy vznikne mnohem větší tlak, než který existuje i tady na Zemi, tak i ve vesmíru. Větší jádra, než železná, již nejsou tak stabilní a časem se rozpadají.

Neutrony se přidávají časem pomocí gravitace k protonovým jádrům a tudíž nemusí být s nimi ani v kontaktu.

Faktická připomínka k výpočtu přitažlivosti desek:

Ten vzorec i výsledek jsou špatně.

V Blogu použitý vzorec popisuje pouze a jen přitažlivost takových těles, která jsou buď kulově symetrická, nebo je (pro nesymetrická tělesa) vzdálenost jejich nejbližších a nejvzdálenějších bodů od těžiště druhého tělesa prakticky stejná.

Pro jiné typy těkes platí jiné vzorce. Konkrétně pro dvojici plochých desek, jejichž vzdálenost i tloušťka jsou mnohem menší než jejich plošné rozměry, nemá vzorec ve jmenovatleli druhou mocninu, ale jen r. Výsledek by tedy měl být 1,9 kN a nikoliv číslo, uvedené v článku.

1) Nepočítal jsem přitažlivost dvou desek, ale přitlačivost dvou desek, protože tah mezi dvěma částicemi neexistuje.

2) Výpočet je jen teoretický ( jak jsem uvedl) protože to prakticky není možné, pro odpudivé síly jež produkují subatomární částice.

3) Že Newtonův vzorec platí, i když se dva objekty dotýkají, jsem rovněž dokázal při výpočtu,( m1=hmotnost člověka a m2=hmotnost Země).

4) Výpočtem jsem chtěl jen ukázat, že gravitace není tak slabá, jek se uvádí.

5) Že můj výpočet nemůže být chybný, dokazuje i stejný výsledek na Wikipedii, to je 10 na mínus 34 N

Možná by Vám odpověděl takto - „Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem tak jist.“ - Ale spíše byste mu za odpověď vůbec nestál.

Pane Kadleci, mě vůbec nezajímá, co by mě odpověděl, protože se nezabývám jeho osobou, ale jeho teoriemi.