Odbory versus maminy s kočárky

Posledních pár dní médii sem a tam létají dvě zprávy. Hlasování o navrácení mateřských a stávka dopravců. Nechci se zabývat konkrétní částkou, jaká je v obou případech ve hře, neboť nejsem ekonom, ale rád bych se pozastavil nad rozdílným postojem našich osvícených představitelů ke skupině matek a odborářům.

Revoluení odborové hnutí

Krátce si shrňme o co tu vlastně jde. Na straně jedné jsou maminy, které holt mají tu smůlu, že je nějakým způsobem dohonily biologické hodiny, mateřský pud či jen pozdě uhnuly, každopádně ale rozhodnuté dát světu dalšího človíčka, který bude růst, vzdělávat se, pracovat, platit daně a nadávat na politiku. Maminy, které větší části už nějakou dobu pracovaly, platily daně a které se jednoho krásného dne prostě dozvěděly, že nějakou dobu stráví doma skákáním kolem malého uječeného, čurajícího, kadícího a krkajícího uzlíčku prakticky bez šance dělat něco jiného. Svým způsobem je to dřina provozovaná na směny, jen s malou šancí na občasné vystřídání.

Na straně druhé tu máme tramvajáky, ajznboňáky, autobusáky, pokladní, mazače výhybek, koloťuky, výpravčí, vedené samozřejmě chrabrým odborářem. Dopraváci chodí do práce, někteří si ráno odpíchnou, odpoledne odpíchnou a pak jdou na pivo, na fotbal či domu za maminou. Jiní makají na směny, někdy krouží z bodu A do bodu B a zpět šest dní v týdnu, ale prakticky vždy se dočkají konce směny, vystřídání a mají před sebou zákonem dané hodiny nutné k odpočinku.

Družstvo mamin dostávalo posledních několik let vcelku pravidelně přidáno na kapesném. Od naprosté almužny až k relativně snesitelnému procentu z předchozího výdělku. Kdosi ale rozhodl, že „když šetřit, tak na všech.. a začneme odspodu a budem doufat, že na nás nedojde“ a družstvo mamin rázem přišlo o čtvrtinu peněz. Zřejmě v domění že si za ně maminy kupují hezké hadříky a že vlastně mají jen takové delší prázdniny a že harantům stačí naředit vodou trocha mléka z Tesca.

Družstvo hráčů v barvách dopraváků za svou práci pobírá plat, čas od času navýšený o nějakou tu korunu. Dokonce občas dopravák dostane bakšiš i za práci navíc. O proplácené dovolené nemluvě. Samozřejmě že když už dopravák pracuje, tak požívá jistých výhod k platu navíc. Přeci nebude chodit do práce jen pro dobrý pocit a jednou měsíčně výplatu. Dostává za levno stravenky, za které si nakoupí jídlo, cigaretky, nějaké to pivko, má tramvajenku nebo či režijku na vlak pro sebe, ženu, děti... A jednoho dne se dozví, že to přilepšení už nebude takové jako dřív, že by si už na stravenkách netrhnul dvanást stováků do měsíce, že by za režijku pro syna, který sice jezdí vlakem jednou za rok do Klokočí za tetičkou, musel zaplatit nějaký ten obolus. I povolá blanického rytíře s odborářským průkazem.

Maminy musí držet hubu a krok a doufat že to nějak dopadne. Nemůžou si dovolit prohlásit, že vyhlašují stávkovou pohotovost, že nebudou několik hodin mimino přebalovat, krmit, houpat, pšípšat, šišlat na něj. Neseberou se, nenechaj děcko doma a nepůjdou s transparentem před ministerstvo poskakovat a trucovat. Ani nebudou doprostřed magistrály vyklápět tuny pokaděných plínek. Prostě pojedou dál a budou jen se skřípěním zubů sledovat zprávy o obstrukcích, o čtyřprocentním nesnížení platů hlav pomazaných, o tom kolik stojí jeden neproduktivní den sněmovny, o tom jak se zamete pod stůl další korupční aférka.

Dopraváci naopak vytáhnou do boje za něco, co je sice hezké, ale co je v dobách, kdy soukromé firmy omezují všemožně benefity prakticky přežitkem a narozdil od podpory mamin vyhozenými penězi. Dopraváci se sešikují za odborářem, který prohlásí statisíce nedopraváků za své rukojmí a vrhnou se do války.

A najednou to co u mamin nešlo jde jako po másle. Pan premiér hledá schůdné cesty jak vyhovět a neuškodit, s dopraváky se jedná jak vzácným čínským porcelánem, jen aby se někde něco nerozbilo, nenakřáplo, nikde žádné obstrukce, panuje skoro stoprocentní shoda že tuto politováníhodnou situaci je třeba řešit. Však rezervy se jistě najdou, přijďte přístě zas, páni dopraváci, až budete mít zase nějaké bolení...

Pro případné hnidopichy a ty, kteří mě budou házet do jednoho pytle se socdem.. dlouhá léta jsem byl taky dopravák, mnoho let jsem byl volič ODS, teď však, díky pánům Topolánkovi, Bémovi, Jančíkovi a podobným exotům ve straně a vůbec díky absenci morálky a pevných páteří mezi představiteli ODS již silně znechucený silně inklinuji k TOP09. Plus teda jsem otcem dvouměsíční holčiny a od rána do noci se točím s prací, abych rodinu uživil. Chápu že je potřeba šetřit, i když si myslím že, na rozdíl od důchodů či podpory v nezaměstnanosti, kde jsou ještě rezervy a kde by se naopak něco zkrouhnout dalo si podpora matek zaslouží spíše podporu. Rozdílný přístup k teroristickému jednání dopraváků a matkám na mateřské mě ovšem vyžhavil do běla.

Benefity jsou krásná věc, je hezké když firma má na to aby je nabídla a přilepšila tím zaměstnancům, aby si je udržela a dala jim víc než konkurence. Na druhou stranu, když nejsou, tak nejsou a zaměstnanec má pořád volbu se sebrat a jít tam kde mu ty benefity dají. Na rozdíl od matek. Ty těžko dají kojence do děcáku s tím, že jim ten systém nevyhovuje a že si to rozmyslely a jdou radši pracovat.