Jsem rasista?

Je to nějakých čtrnáct dní, co můj devítiletý syn přišel z venku v slzách, že ho zmlátila partička pěti starších dětí a že prý mu nadávali do "bílých sviní". Před pár dny jsem četl článek o napadení strážníků romy, při pokusu umravnit jejich hlasitější produkci kdesi v Ostravě.

zdroj: brnensky denik
Dnes se mi dostal do ruky naskenovaný článek z jakýchsi novin ( sken najdete zde ) o napadeni malého děcka staršími romskými detmi.

Tyto tři události mě donutily se zamyslet nad tím, jestli jsem rasista ve chvíli, kdy si myslím, že už dozrál čas na to skončit s falešným humanismem, rozhazováním sociálních dávek těm, kteří stejně nebudou nikdy pořádně pracovat a neustálým omlouváním excesů romského etnika. Definice slova "rasista" je poměrně přesná: Ideologie, vycházející z přesvědčení o výjimečném postavení a hodnotě vlastní rasy a méněcennosti ras ostatních. Já osobně nemám pocit že bych se cítil nějak nadřazený černochovi, kterého potkám v metru, či vietnamskému stánkaři u kterého občas nakupuji zeleninu. Vzato tedy doslova, nejsem rasista. Snad kdyby někdo přesně zadefinoval novotvar "selektivní rasismus". Ale ani v ten moment bych si jako rasista, byť vybíravý nepřipadal.

Je snad rasismus chtít aby se někdo choval slušně, pracoval, odváděl daně, nekradl a respektoval zákon a zásady slušněho soužití? Je rasismus když mi vadí neustálé zneužívání sociálního systému? Mám si snad ve vlastní rodné zemi připadat jako mimozemšťan ve chvíli, kdy poslouchám řeči o tom, že "oni" jsou oběť nás, kteří je nechápeme a že vlastně "jejich" chování je obrana proti "naší" nesnášenlivosti? V čem jsou nesnášenliví můj syn a čtyřletá holčina z linkovaného článku? Co bylo tak "rasistického" na snaze strážníků uklidnit pouliční mejdan? Jsem rasista, když si ve chvíli, kdy se vedle mě v metru postaví dvě, tři jasně identifikovatelné příslušnice "romské menšiny" vrazim ruku do kapsy a držím se peněženky jako klíště? Jsem rasista když v tomto případě dávám bacha jestli tyto dámy neskenují kapsy někoho poblíž?

Obávám se, že v současnosti se celá společnost blíží k bodu, ze kterého už nebude návratu a za kterým už opravdu na povrch vyleze nenávist jedněch k druhým. Kupříkladu já za tou hranicí již čtrnáct dní jsem. A to bez ohledu na to že jsem se léta uklidňoval tím, že znám pár cikánů (označení "rom" do jednoho odmítali), se kterými jsem se potkával (a občas popíjel) v době, kdy jsem pracoval u dopravních podniků a kteří patřili mezi "fachmany".

Tak dlouho se "jejich" chování omlouvalo bez jakékoliv snahy cokolivpro změnu udělat, že klesá počet umírněných a naopak vzrůstá počet těch, kteří berou každé další prohlášení "humanistů" o tom jak "jsme zlí a nesnášenliví" jako pořádnou facku, která by se měla vrátit.

A i přesto si myslím že nejsem rasista. Narozdíl od těch, kteří svůj život omlouvají tím, že jsou oběťmi naší nesnášenlivosti...