Jak jsem se nestal neonacistou

Dostal jsem předvolání k výslechu. Prý jako majitel domény www.hitlerjugend.cz propaguji a podporuji nacismus. Nevadí, že na této doméně načítám obsah webu www.komsomol.cz, vadí jméno domény.

zdroj www.komsomol.cz

Celý tento špílec jsem zprovoznil proto, abych upozornil na dvojí metr, který se uplatňuje vůči paragrafům 403 – 405 o propagaci a podpoře hnutí, směřujícího k potlačení práv a svobod a na ignorování zákona o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993. Proto navenek značka Hitlerjugend, proto uvnitř obsah Komsomol. Jedno vadí, národ se křižuje, policie stojí v pozoru a media se mohou přetrhnout ve svých odsudcích, druhé nechává národ klidným, vzbuzuje milé vzpomínky, policii v naprosté většině případů nezajímá a media o něčem tak kontroverzním raději opatrně mlčí. V žádném případě nejsem příznivec nacismu, považuji ho za srovnatelně obludnou záležitost jako je myšlenka komunismu.

Přeskočím vyprávění o výslechu, které by nebylo nijak zajímavé a rovnou prozradím pointu. Trestní oznámení bude s největší pravděpodobností odloženo ad acta, nic se nestalo, zapomeňme a jedeme dál. Nepomohly ani mé prosby o zahájení trestního řízení, které by snad vedlo až k soudu a mohlo rozpoutat veřejnou debatu o dvojím přístupu vůči totožně totalitním a zločinným hnutím, jakými nacismus a komunismus jsou.
Proto si dvojí metr připomeňme alespoň touto cestou. Pro první příklad nepůjdeme nikam daleko. Zůstaneme u stránek www.komsomol.cz. 
Před pěti lety byli ke dvouletému a tříletému trestu odsouzeni členové Dělnické strany. Obviněni byli za vydávání časopisu, ve kterém publikovali nenávistné antisemitské texty. A nahlédněme na stránky komsomol.cz, které nechávají každého tak ledově klidným. Dočteme se o radosti ze dne, kdy “zemřela lidská kreatura Havel”, dozvíme se, že vraždy v Katyni mají na svědomí Němci, poučíme se o Stalinově lidumilnosti a možná se budeme chvíli strachy klepat nad provoláním o nutnosti třídního boje.

Zatím co Dělnická strana byla rozpuštěna, sdružení mladých komunistů dostalo od soudu pardon a jeho zákaz byl zrušen.
V roce 2000 byl Michal Zítko odsouzen na tři roky podmíněně za vydání knihy Mein Kampf s odůvodněním “propagoval hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práva svobod občanů a hlásá, národnostní a rasovou zášt” (http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/u048-03.htm). V roce 2005 byl rozsudek zrušen, ovšem pan soudce neopomněl připomenout, že „Vydání knihy Mein Kampf lze sice chápat jako trestný čin, ale v tomto případě nebyly shledány žádné skutečnosti, že by obžalovaný jejich vydáním chtěl propagovat nacistické hnutí… Považujeme za potřebné podotknout, že vydání takovéto knihy považujeme za mimořádně nevkusný a nešťastný počin“. Postavme si teď vedle pana Zítka majitele nakladatelství Orego, pana Havlíčka a podívejme se, co jeho nakladatelství vydává a distrubuuje. Najdeme oslavný životopis Che Guevary, pravdivou zprávu o bídě současného Ruska, s komunistickým manifestem jako vkusnou přílohou, zaručeně pravdivé vyprávění bývalého vyšetřovatele StB o politických procesech, oslavu února osmačtyřicátého roku, vzpomínky hraničářů na napínavou a vzrušující ochranu hranic před špiony, záškodníky, kolaboranty a ozbrojenými lumpy, nebo pravidelný měsíčník, marxisticko-leninský časopis Dialog.
Letos v lednu policie navrhla obžalovat patnáct žen, členek neonacistického Národního odporu. Odůvodnila to slovy „Ideově navazuje na obdobné ženské organizace hitlerovského Německa do roku 1945 s ideovým podtextem rasové výlučnosti árijských žen“. Ignoruje už ale nepoměrně početnější členskou základnu KSČM, která “ideově navazuje na komunistickou stranu poúnorového Československa s ideovým podtextem třídní nenávisti”.
Minulý rok potrestal soud podmínečným trestem pětici mládežníků za to, že na Facebooku sdíleli písně neonacistických kapel. Nic nepomohla argumentace, že šlo o videa uložená a dostupná běžně na serveru youtube. Zafungovalo kouzelné slůvko “neonacisti” a soudní aparát se rozjel jako dobře namazaný stroj. Na straně druhé v síti Facebook běžně potkáme mládežníky sdílející písně oslavující komunismus, můžeme si veřejně na shromážděních poslechnout protestsongy Statise Prusalise a chór důchodců zpívající Internacionálu.
Sotva se někde zformuje pochod neonacistů, aby prošli ulicemi a vyřvali pár hesel, případně si prošli poučnou stezku “za krásami zdejších synagog”, nastoupí těžkotonážní oddíl policie, kdejaký aktivista pociťuje nutnost se rozhořčeně vyjadřovat v mediích a Patrik Eichler přestává na nějakou dobu psát. Ve chvíli, kdy do ulic vyjdou komsomolci, komunisté a kovbojové z klubu českého pohraničí, aby si zamávali rudými prapory se srpem a kladivem a provolali slávu velikému Stalinovi, dostanou doprovod žoviálně naladěných policistů ve vycházkových uniformách.
Jakmile se někde objeví neonacistické letáky, vyzývající k boji proti přistěhovalcům, jsou toho plné noviny, TV Nova vysílá reportážní vůz ke sloupu veřejného osvětlení a právní experti šermují mnohaletými tresty. Soudruzi ze svazu mladých komunistů pouštějí do světa mnohastránkové amatérské publikace (pro budoucí generace jsem ji zkopíroval a přeuložil sem, na vhodnější doménu: http://hitlerjugend.cz/zlati_komunisti.pdf), překrucující dějiny, oslavující masové vrahy a bagatelizující zločiny páchané ve jménu jejich ideí.
V podobném duchu by se dal pokládat příklad za příkladem, kdy adorování komunistické myšlenky, její propagace, deformace dějin a ovlivňování současnosti jejím jménem je příjmána s lhostejností, či v horším případě dokonce s tolerancí a porozuměním. Naprostá většina podnětů, podaných na policii končí pod stolem, je odmítnuta, odložena, nevyšetřována, spojení slov “propagace komunismu”, na rozdíl od “propagace nacismu” způsobuje slepotu a neochotu cokoliv řešit.
Díky tomu může nastat tak absurdní situace, že jedno slovo, jedno jméno domény je považováno za propagaci, ale obsah, plný lží a volání po násilí je ignorován.
Na závěr se rozloučím pozdravem “uctivý sighajlíček, soudruzi”. Zkuste to příště jinak a důkladněji. Rád si s vámi o tom popovídám u soudu.
Psáno pro www.eportal.cz