„Já k životu žádné zámky a kostely nepotřebuji“ – napsala mi jedna žena, když jsem začala mluvit o nutnosti opravy českých zámků. Je ale spíš výjimkou. Hodně lidí je na památkách doslova závislých.
Maslowova pyramida říká, že všechny lidské potřeby lze rozdělit do pěti skupin:
1. Fyziologické potřeby (jídlo, pití, sex)
2. Bezpečí, jistota (domov, práce, fyzické bezpečí, zdraví)
3. Společenské potřeby (kamarádi, přátelé, rodina)
4. Uznání (pochvala, úcta)
5. Seberealizace (uplatnění sebe sama)
Takže, pokud budeme přemýšlet teoreticky, obyčejný člověk nemá zapotřebí zachraňovat architektonické dědictví. Tento složitý, únavný a nekonečný proces neuspokojuje ani jednu potřebu, ani fyziologickou, ani společenskou.
Navíc v České republice vás nikdo za rekonstrukci zámků nepochválí... a ani Ministerstvo kultury vám úctu nevyjádří.
Ledaže seberealizace? Opravdu však existuje někdo, kdo už od narození tuší, že se smysl jeho života skrývá v utrácení peněz, času a nervů na ruiny?
Ať to zní jakkoliv nepravdopodobně, ale ... Maslow a jeho pyramida selhává. Právě v případě českých zámků. Jak jinak se dá vysvětlit, že Petr Bajer, který celý život žil v báječné Kalifornii a zažil svou "success-story" v jachtařském byznysu, se najednou rozhodne vrátit se do České republiky a řekne si: Budu opravovat české zámky! A pořídí si totálně zchátralý zámek v Dobříčanech?
Takhle to v Dobříčanech dnes vypádá
Nebo třeba Čechoameričan Michael Bartoň-Dobenín, který ve svých 23 letech přijel na pár dnů do České republiky a nakonec zde zůstal dvacet let, protože se rozhodl věnovat všechen svůj čas zámku v Novém Městě nad Metují? Jeho textilní fabrika vlastně pracuje jen proto, aby byl zámek každým rokem krásnější a krásnější. Pan Bartoň na zámku nežije - všechny prostory včetně podzemí a půdy zpřístupnil návštěvníkům. Opravil dokonce i několik apartmánů, které nyní za nevelkou částku nabízí k ubytování. Letos se pustil do oprav zámeckých zahrad – aby se místní mohli procházet a užívat si pěkného počasí.
Díky Michaelovi zámek Nové Město nad Metují vypadá dnes báječně
A znám ještě jeden zajímavý příběh. 80-letý Genrich Tretjak si koupil v Bělorusku zchátralý zámeček a rozhodl se, že všechen svůj čas a půlku důchodu věnuje na jeho rekonstrukci. Tato půlka peněz byla určena na léky... po tomto rozhodnutí se však pán najednou uzdravil a nyní už žádné léky nepotřebuje. Krásný seniorský koníček, že?
Oba dva - zámeček a dědeček - dnes vypadají o hodně mladší svého věku
Jeden můj klient, 30-letý manager z Moskvy, si pořídil zchátralý zámek s tím, že bude ročně utrácet cca 1 mil. Kč na rekonstrukci. Není to hodně, ale má spoustu času. Plánuje totiž, že do svých 60ti let zámek postupně opraví a zprovozní v něm hotel. Tak, aby až půjde do důchodu, mohl žít na zámku a živit se provozováním hotelu. Takže je to vlastně docela dobrá investice do budoucna.
A takových lidí znám ještě několik. Jejich potřeba zachraňovat památky je na prvním místě. A já je za to obdivuji. Díky podobným příkladům má smysl žít.
