Se jménem je někdy potíž.

Pokud nepatříme do skupiny rodin, kde pradědeček byl Otakar, dědeček Ota, tatínek Otík, syn Oťas, který bude mít jednou malého Otouška a ten pak Oťaťaťáska, stojíme jednou, dvakrát, třikrát... před rozhodnutím, jak se naše dítě bude jmenovat.

Kalendář je plný jmen, rok má 365 dní, neměl by to být problém. Ono se řekne, že vlastně každé jméno je hezké, ale jen do té doby, než tak máte pojmenovat to svoje miminečko. Navíc na to býváte dva a dva názory a pokud neuváženě zapojujete i někoho dalšího z rodiny je až s podivem, že tady neběhá spousta lidí beze jména. Zrovna včera mi přišel od kamarádky mail, jestli nemám nápad na jména dvojčátek. Tatínek je pro českou klasiku, maminka pro něco vyjímečnějšího... A babo raď.

Tak třeba u nás. Nechtěla jsem rozšířit řady Elišek, Aniček, Terezek, Honzíků, Mikulášů... Jsou to jména hezká, ale pak je jich ve školce vždy po pěti ve třídě a všeho moc škodí. Učitelky rozhodnou, že Novákové se bude říkat Aničko, Novotné Ani, Štastné Andy a třeba té vaší Andulo. A představa, že by mojí princezně někdo říkal Andulo, ta mě v noci budila ze spaní. Další noční můrou bylo, že bych nemusela mít holčičku, ale kluka. Já poznamenaná soužitím se dvěma bratry a jejich kamarády jsem doufala, že se mi to nestane (a byla jsem nakonec vyslyšena). Abych polovinu těhotenství neproplakala, nenechala jsem si říct pohlaví, takže ta nejistota tam byla. Sousedky a jiné dobré duše mi při každé příležitosti nezapomněly říct, že břicho jenom vepředu znamená, že to bude kluk. A když to mamince sluší, bude to kluk...a vám to teda sluší...

Pak taky každý máme nějaké to příjmení a i když holky mají šanci, že jim nezůstane, musí se k tomu přihlédnout. U kluků jsou tady pak ty kombinace typu Prokop Buben, Lev Komárek ap. Trochu soudnosti jsme si chtěli zachovat.

Bylo by dobré, kdyby byly naši potomci připraveni i na pobyt v cizině - odpadnou Jiřinky, Řeřichové... Viš co, prohlásil jednou manžel - hlavně, aby to bylo krátký (poznamenán svým vlastním jménem a titulem) a navrhoval od té doby zásadně jména typu Ivo, Eda, Ida. S tím jsem nesouhlasila já a řekla, že to se naše dcera rovnou může jmenovat Hanácká kyselka, nebo, což mi přišlo ještě lepší, co kdy by se jmenovalo naše dítě Bž. Krátký to je a navíc je to pro holku i pro kluka. Debatu jsme na pár týdnů odložili, ale rozhodnou se muselo. Prohlíželi jsme sem tam kalendáře, koukali na filmy s dobrým koncem a hledali naše jména. Z kalendáře jsme vyřadili jména typu Radoslav, Vratislav, Břetislav, Květoslav, dále pak Zdislavu, Slavěnu, Hromnici... a ejhle to nám toho ubylo. Přestali jsme se dívat na přiblblý filmy, protože tam byla jména, která by sice obstála v daleké cizině, ale vyřadila by naše dítě v Čechách.

Ulítlá jsem někdy dost, ale málo na to, abych dala svému potomkovi jméno Ta co se narodila za úplňku. A hádat se na matrice, že buď se synek bude jmenovat Večerníček, nebo nijak (popř. dcerka Meruňka) mi taky nepřišlo dobrý.

Další dohoda s manželem byla, že jméno méně obvyklé ano, kratší ano ( od Bž jsme upustili), ale z českého kalendáře. Tak jsme občas něco vybrali, chvíli o tom přemýšleli a pak jsme se podělili o ten nápad tu s babičkou, tu s tetičkou, nebo kamarádkou... A bylo to tady nanovo. Jo Stella - to jako Zázvorková? Valérie, ne to nedávejte, se mnou do třídy jedna chodila a byla to hrozná ....píp. Zlata? To dejte rovnou Stříbrná, nebo Bronzová. Děsný. Dohodli jsme se, že už nikomu nic neřekneme a rozhodneme si to jen my dva. Čekala jsem, že od té chvíle to bude už hračka. Chyba lávky. Asi po měsíci přišel večer domů manžel s úsměvem na rtech, že už to má a tvářil se, jako když vyhrál přinejmenším bitvu, když ne zrovna celou válku. Bude to Karel. Cože? (nevěděla jsem, že k těhotenství patří i nedoslýchavost)  Co jsi říkal? Já totiž slyšela Karel! No ano, zajásal on. Já se z toho šoku za pár vteřin probrala a řekla jsem, že to nikdy a na znamení nesouhlasu jsem odešla plakat do obýváku. Čekala jsem ( proč má člověk pořád nějaká očekávání?), že nejpozději za 3 min. příjde a řekne, že pokud nechci, tak ne a ať si to rozhodnu sama. Nešel a nešel a já se probudila ráno v obýváku. On si spal se svým Karlem v ložnici a nepřišel...

A já doufala stále víc, že kluk to nebude. Manžel na znamení lásky upustil od Karla a nakonec vybral jméno pro kluka, jak jinak o třech písmenech. Manžel mojí kamarádky (v té době jsem ho neznala) se jmenuje stejně. Nechal se slyšet, že když se představuje, je to podobný, jako když pes štěkne. To víte, jen tři písmena...

Narodila se nám krásná holčička. Na jejím jméně jsme se shodli a nikomu ho dopředu neprozradili. Na začátku je vlastně jedno, jaké má kdo jméno, protože je to miminko, zlatíčko, brouček, beruška, kočička, naše všechno... Pak je to taky jedno, protože ty dětičky tak nějak do toho jména "dorostou". A každé jméno je vlastně hezké... Naše dcera má krásné jméno z českého kalendáře. I tak mi do porodnice jedna tetička napsala v sms, že jako hezký, ale jak jí mají říkat...? Poradila jsem jí  asi deset variant.

Jaké jméno jsme nakonec vybrali? To vám nenapíšu, možná znáte nějakou jinou nositelku stejného jména, která je taková nebo maková a nebo úplně jiná a ta naše je jedinečná - Makovičková:-)