Pracující důchodce, nepřítel státu číslo jedna

Součástí parodie na důchodovou reformu, kterou se chlubí vládní koalice je i další šikana největších nepřátel současné vlády, to je starobních důchodců. Tentokrát to vláda „osladila“ těm starobním důchodcům, kteří ještě pracují.

Nikdy bych nevěřil, že po listopadu 1989 může vzniknout, jako výsledek svobodných voleb, vláda, která bude hoší než kterákoliv vláda od roku 1945, včetně normalizačních vlád Lubomíra Štrougala. Mám na mysli především vládnutí v oblasti ekonomické. Nikdo určitě nepochybuje, že vlády, které nastoupily po únoru 1948 byly vlády zločinné, které měly na svém kontě spoustu politicky motiovaných vražd, a že tyto komunistické vlády, nazývané jako vlády Národní fronty udělaly z poválečného Československa jeden velký koncentrční tábor, obehnaný ostnatým drátem a hlídaný tak, že kdokoliv kdo se pokoušel z tohoto „koncentračního tábora“ uprchnout, mohl být beztrestně na hranicích zastřelen. To uvádím proto, abych náhodou nebyl obviňován ze sympatií k totalitnímu režimu, který tady do roku 1989 vládl. Listopadovou revoluci považuji za nejvýznamnější událost, která se odehrála v naší zemi po druhé světové válce a která dramaticky změnila životy téměř všech obyvatel. A většině obyvate, včetně mě, výrazně k lepšímu. Byl jsem v té době vysokoškolským učitelem, a tak jsem změny, které listopadová revoluce přinesla prožíval i se studenty velmi intenzivně a bylo to jedno z nejhezčích období mého života. A kdo volá po návratu starých předlistopadových pořádků, tak vůbec nepochopil, že lidská svoboda je ta největší hodnota, kterou máme.

Proto mě deptá skutečnost, že každá polistopadová vláda je horší než ta předchozí. Naivně jsem si myslel, že tomu bude naopak, že budou přicházet vlády nezatížené dědictvím komunistické minulosti a noví ministři budou vysoce profesionální odborníci se vzděláním z nejlepších světových univerzit. A zatím v politice a i ve vládě převládají jedinci s pochybnými morálními kvalitami, s koupenými vysokoškolskými tituly z nejrůznějších obskurních soukromých vysokých škol, které u nás vyrostly po roce 1989 jako houby po dešti. O současné úrovni absolventů těchto soukromých a někdy i státních vysokých škol si nedělám žádné iluze. V univerzitním a akademickém prostředí se pohybuji nepřetržitě od roku 1974.

Součástí tzv. důchodové reformy jsou i změny, které se dotýkají pracujících důchodců. Tyto změny lze považovat za rozumné a správné, ale způsob jejich zavedení do praxe je naprosto nesmyslný a hlavní motivací při zadání jejich realizace byla snaha co nejvíce pracujícím starobním důchodcům znesnadnit využití pozitivních změn tzv. reformy. Starobní důchodci, kteří pracují, mají od ledna 2025 nárok na slevu ze sociálního pojišťění (všichni ekonomové samozřejmě vědí, že se nejedná o žádné pojištění a je to ekonomickou podstatou jen další daň). Na pojistném (přesněji na dani) tak nyní ušetří 6,5 %. Sleva se týká zaměstnanců i OSVČ, kteří dosáhli důchodového věku a získali nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši. Slevu ale nezískají automaticky, ale musí si o ni požádat, což bych ještě pochopil. Ale čemu nerozumím je požadavek, že vedle čestného prohlášení musí doložit i rozhodnutí o přiznání starobního důchodu! Tedy papír, který důchdcům zaslala samotná ČSSZ. Jak vůbec může stát chtít po občanovi dokument, který mu sama vydala a zaslala? Jestli tohle není buzerace a šikana občanů, v tomto případě pracujících starobních důchodců, tak co jiného? V každé funkční demokratické zemi by po takovém nesmyslném a šikanozním rozhodnutí následovala okamžitá demise příslušného ministra, v našem případě by to byl ministr práce sociálních věcí, kterouž to funkci aktuálně zastává představitel lidové strany (která byla od roku 1948 prakticky ve všech vládách, včetně těch totalitních) , člen KDU-ČSL, absolvent střední zemědělské školy a vysokoškolské odbornosti v oblasti rostlinolékařství, specializace „ochrana rostlin“. Určitě by byla vhodnější kvalifikace na toto ministerstvo „ochrana důchodců, slabých a nemocných, matek samoživitelek a pod.“ S velkou pravděpodobností se dá očekávat, ža stávající pan ministr práce a sociálních věcí půjde, slovy klasika, „po žních k Turkovi“.

Ještě bych mohl zmínit ztrátu nároku na státní příspěvek u doplňkového penzijního spoření, který ze starobních důchodců udělal občany druhé kategorie.