Jsem docela zvědavý na úspěšnost našich penzijních fondů. Ty z 3. pilíře za dosavadní existenci v průměru horko-těžko vyrovnaly inflaci - zdůvodňovaly to nemožností investovat do rizikovějších aktiv. Pro ty z 3. pilíře už jsou pravidla poněkud benevolentnější, budou tedy moci prokázat svoji životaschopnost.

Každopádně největší hloupost je vyvádět peníze z průběžného systému do soukromých penzijních fondů - to je pouze generátor veřejných dluhů a zvláště pro Maďarsko to byl hodně drahý experiment (mělo nevýhodu, že zavedlo systém jako první a experiment tedy trval nejdéle).

V Chile zavedli čistě fondový systém před 30-ti lety - tzn. systém ještě stále nejde plně vyhodnotit - to půjde až za 60 let, tedy kdy účastník projde celou dobou spoření (40 let) a celou dobou vyplácení důchodu (20 let) - osobně silně pochybuji, že přežije v dosavadní podobě.

Pane Makovče,

nevím zda píšete do diskuzí, přesto se Vás zeptám. Uvádíte, že fondový systém má oproti průběžnému řadu pozitiv a výhod. Mohl byste, prosím, nějaké uvést?

Podle mého názoru je fondový systém rizikovější a dražší. Často se fondový systém prezentuje jako "ochrana" proti nepříznivému demografickému vývoji - přitom i tento argument považuji za nesmyslný. Stačí si představit, že by se nerodily žádné děti a všichni si místo výchovy příštích generací na důchod spořádaně spořili. Ve stáří by sice měli naspořeny tuny papírků, avšak nebyl by zde nikdo, kdo by něco vyráběl a pěstoval - peníze by se staly bezcennými.

Jinak s Vámi souhlasím, že to co prosadila Nečasova vláda je pouze parodie důchodové reformy. V létě jsem zachytil zprávu, že penzijní společnosti investovali do reklamy zhruba 250 milionů (bylo v tom ale zřejmě započítáno i vládních 20 milionů). Před pár dny jsem zachytil další zprávu, že fondy již spravují zhruba 130 milionů a výnosy se pohybují v desetinách procenta. Z toho plyne jediné - bude to nevýhodné pro fondy, pro účastníky reformy i pro stát - naprosto příznačný projekt pro Nečasovu vládu.

Jako VŠ pedagog jsem dost "ukecaný" a diskusní forum není ta správná platforma na delší povídání, takže výhody jen heslovitě: oddělení prostředků na penze od státního rozpočtu znamená větší transparentnost hospodaření vlády, nemožnost zneužívání prostředků, fondový systém může být méně nákladný a odolnější proti inflaci (možnost růstu reálné výše prostředků a tedy valorizace penzí bez dopadů na st.rozpočet), vytvoření silného dlouhodobého institucionálního investora, který může financovat rozsáhlé projekty s dlouhou návratností (infrastruktura),...

Fundovaná stať od nesporně znalého autora. Má však z mého hlediska jednu chybu. Co poradit synovi - jak se zabezpečit na stáří. Syn i snacha - těsně nad 30 - VŠ - docela nadprůměrně vydělávající, leč s pochopitelnými finančními nároky teď hned ! Byt v rodinném domku vylepšili pomocí hypotéky - splátky cca 6000 Kč/ měs.

Co chtějí - lepší auto , cestovat....

Na nějaké relevantní měsíční spoření už moc nezbývá. Nebylo by lepší učinit spoření ve fondech povinným ? Motivovat třeba formou státních dluhopisů se splatností za cca 20 let ?

Tedy - ne že by se mě syn ptal .Jenže , co kdyby ?

Předesílám, že každá, i sebelépe míněná rada ohledně  peněz a investic, se může ukázat jako velký omyl a způsobit investorovi ztrátu. Takže berte moje doporučení s velkou rezervou. Samotná investice do bydlení, i s využitím hypotéky je  z dlouhodobého hlediska dobrá a rozumná investice. Vzhledem se zkušenostmi z fungováním fondů u nás, tak spíše než povinné spoření bych se začal zajímat o možnost investovat a spravovat si své peníze sám. Jde to i po menších částkách, ale podrobněji to není na diskusi na netu.