Devizové rezervy ČNB. Polštář nebo balvan?

Relativní výší devizových rezerv patří Česká národní banka (ČNB) mezi rekordmany mezi centrálními bankami. Je to výhoda nebo hrozba? Budeme centrální bankéře blahořečit nebo proklínat? A je optimální struktura devizových rezerv?  

Optimální výše devizových rezerv centrálních bank není nikde nějakým explicitním způsobem stanovena. V žádné chytré „Příručce pro centrální bankéře“ nenajdeme doporučení, v jaké výši devizové rezervy vytvářet a udržovat, takže případná kritika našich centrálních bankéřů, kteří jsou za tvorbu a strukturu devizových rezerv odpovědni, nemůže být založena na porušování učebnicových pouček ze strany pracovníků ČNB. Přesto můžeme (a v akademické rovině dokonce musíme) o profesionalitě a odbornosti našich centrálních bankéřů s úspěchem pochybovat. 

Na úvod pár čísel, která najdeme přímo u zdroje, tedy na webu ČNB. Při vzniku naší samostatné centrální banky, která vznikla rozdělením tehdejší Státní banky československé na českou (ČNB) a slovenskou centrální banku (NBS) se devizové rezervy  rozdělily v poměru 2:1 a v devadesátých letech minulého století se pohybovaly na úrovni cca 10 miliard amerických dolarů (USD). Během deseti let (do roku 2003) vzrostly na cca 24 miliard USD.  Před zahájením devizových intervencí proti koruně v listopadu 2013 (o kterém ČNB hovoří jako o „kurzovém závazku“) disponovala ČNB devizovými rezervami ve výši cca 45 mld. USD.  Po ukončení devizových intervencí se devizové rezervy vyšplhaly na cca 152 mld. USD (leden 2018). Zatímco bez intervencí se devizové rezervy za každých 10 let zhruba zdvojnásobily, díky intervencím se během tří let více než ztrojnásobily. Pro větší představivost při přepočtu na koruny (CZK) vzrostly devizové rezervy z cca 876 mld. CZK (říjen 2013) na aktuálních cca 3214 mld. CZK.

Někdo může dosažení této rekordní výše devizových rezerv považovat za úspěch „náročné“ práce pracovníků ČNB, kdy „náročnost“ této práce je limitována (s mírnou nadsázkou) pouze výrobní kapacitou Státní tiskárny cenin, případně schopností rychlého „klikání“ na tlačítko ENTER příslušného počítače. Vždyť nás vytvoření devizových rezerv prakticky nic nestálo a z toho „nic“ jsme vytvořili „polštář“, který můžeme mít jako rezervu na horší časy. Samozřejmě je otázka, jak definovat „horší časy“ (vstup do války, povodně, zemětřesení apod. nebo „jen“ hospodářská krize), případně kdo a jakým způsobem může rozhodnout o použití devizových rezerv k jinému účelu, než jsou zákonem definované úkoly ČNB. Možnost disponovat (přesněji utratit) 3 biliony korun je samozřejmě velmi lákavá nejen pro současnou garnituru vládnoucích politiků, kteří na populismu a nezodpovědnosti staví deficitní státní rozpočty i v době ekonomického růstu.

Na druhou stranu můžeme uměle nafouklé devizové rezervy ČNB považovat za „balvan“, který dlouhodobě potáhne do obří ztráty nejen samotnou ČNB, ale potažmo i veřejné rozpočty a celé národní hospodářství. Argument vedení ČNB, že se jedná pouze o tzv. účetní ztrátu poněkud bledne, když vidíme na druhé straně reálné zisky devizových spekulantů, nemluvě o situaci, kdy bychom se rozhodli přijmout euro. 

O struktuře devizových rezerv příště...