Česká televize, znárodnit nebo zprivatizovat? Nebo rovnou zrušit?

Právě probíhající boj o budoucnost České televize a Českého rozhlasu nabývá na intenzitě jako součást předvolebního boje, který bude letos opravdu ostrý. Výsledek voleb můžeme poměrně přesně odhadnout a osud ČT zdá se být zpečetěn

Jednou z mála institucí, která neprošla od listopadu 1989 prakticky žádnou změnou je Česká televize (ČT). Ani za 35 let se nepodařilo z ideologického nástroje totalitní moci vytvořit moderní instituci veřejné služby. Česká televize plní prakticky po celou dobu své existence především roli obhájce vládnoucích politických struktur, bez ohledu, zda se jedná o struktury totalitní moci nebo demokraticky zvolené. Pouze v době tzv. pražského jara v letech 1968 a 1969, přerušeného okupací vojsky Varšavské smlouvy ovládané Sovětskou (Ruskou) mocí, Česká televize a Český rozhlas, hlavně díky statečným zaměstnancům, plnily svou hlavní funkci. Do určité míry tomu tak bylo i během listopadových údálostí roku 1989 a v prvních letech transformace společnosti. Za vlády ČSSD s podporou ODS (tzv. opoziční smlouva) se vrátila Česká televize k funkci „vládní hlásné trouby“... Neopomenutelná je i ekonomická stránka věci, kdy ČT umožňuje relativně úzké skupině osob napojených na ČT dlouhodobě profitovat z jejího fungování a dopátrat se výše odměn a honorářů některých pracovíků (spíše spolupracovníků) je práce pro detektivy. Přitom se jedná o osoby jejichž tváře nás svou přítomností „oblažují“ již pár desítek let.

Zdá se, že v souvislosti s letošními parlamentními volbami konečně nazrála doba, která umožní realizovat dlouho nemožnou transformaci ČT a pravděpodobně zasáhne i do činnosti a fungování jiné veřejnoprávní instituce, kterou je Český rozhlas. Dávno překonaný princip financování těchto dvou veřejnoprávních institucí (České televize a Českého rozhlasu) formou koncesionářských poplatků bude s vysokou pravděpodobností po příštích volbách nahrazen přímým financováním ze státního rozpočtu. To zároveň přispěje k větší transparentnosti hospodaření těchto institucí, které v minulosti skýtalo (a asi i dále skýtá) velký prostor pro korupci, klientelismus, nepotismus a jiné negativní jevy, s kterými se naše společnost potýká.

Nejpravděpodobnější scénář je asi sloučení obou institucí (České televize a Českého rozhlasu) do jedné instituce, která bude plnit tolik potřebnou veřejnoprání funkci. Sloučení povede i k výrazné redukcí počtu televizních kanálů (programů), kterých nebude v budoucnu více než dva nebo tři. Ekonomické úspory na provozu jedné sjednocené institice veřejné služby budou v řádu jednotek miliard korun, ale hlavní efekt bude ve zlepšení samotné funkce a působení těchto nástrojů komunikace. Třeba se i dočkáme na obrazovce ČT zasvěcených ekonomických diskusí s pestrým zastoupením jednotlivých ekonomických názorů, případně pořadů, které budou pomáhat zvyšovat ekonomickou gramotnost občanú.

Dnes máme na tzv. veřejnoprávní televizi pouze jeden diskusní pořad „Otázky VM“, kde ekonomicky nevzdělaný moderátor zve s železnou pravidelností do diskusí na ekonomické téma stále stejný okruh ekonomů a politiků, jejichž úkolem je přesvědčovat občany po nedělním obědě, jak se nám všem dobře vede a jak to ta vláda výborně dělá. Vrcholem ekonomické neznalosti a finanční negramotnosti moderátora posledních Otázek VM, bylo jeho pletení si dohromady státních hmotných rezerv a devizových rezerv centrální banky (ČNB), při diskusi o možných investicíh devizových rezerv ČNB do bitcoinů, jak o takovém záměru informoval guvernér ČNB v rozhovoru pro prestižní deník Financial Times. Odbornou úroveň diskuse zachraňovala pouze přítomná viceguvernérka ČNB.

Další možnou cestou transformace České televize by byla její privatizace, třeba cestou osvědčené a populární metody kuponové privatizace. Občané koncesionáři by sami mohli rozhodnout, jakou Českou televizi chtějí mít. Akcie zprivatizované ČT by mohly být kotovány a obchodovány na zkomírající pražské burze cenných papírů. Bohužel funkční transparentní a likvidní kapitálový trh, kam by si podnikatelé chodili pro kapitál a kde by občané a instituce investovali své peníze se u nás ani za 35 let nepodařilo vybudovat. V tomto směru zaostává bohužel celá Evropa a nejednotný a nefunkční kapitálový trh je jednou z hlavních příčin zaostávání Evropské unie za USA.

Místo zprivatizované České televize můžeme vytvořit novou a levnou státem financovanou televizi veřejné služby, která by si ani nenesla podivné osobní vazby a vztahy ovládající současnou Českou televizi.