Česká „rozkradená“ republika, země bez budoucnosti

Poprvé jsem letos v zimě odjel do teplých krajů a sice do Mexika na Yukatán. Chtěli jsme s manželkou navštívit památky mayské civilizace, která dodnes skrývá spoustu záhad a tajemství. A ani jsem se už nechtěl vrátit domů.

Návštěva mexického poloostrova Yukatán ve mně zanechala hkuboký dojem. Teprve s odstupem od domácího prostředí jsem si uvědomil ohromnou bídu české politiky, která se místo služby vlasti a občanům stala prostředkem k obohacování a která jako rakovina prorůstá celou společností od parlamentu, přes nesmyslné kraje až po jednotlivá města a obce.

Rozhodl jsem se, že v této rozkradené zemi, která je dnes pouze výkonnou ekonomickou kolonií, plnící funkci smetiště a popelnice Evropy a je jen pro smích občanům vyspělých zemí, už nechci žít. Je mi líto českých občanů, kteří jsou nuceni v této nešťastné zemi bez budoucnosti žít a nemají schopnost nebo odvahu odejít. Nebo taky mají svou vlast a rodný jazyk natolik rádi, že si život v cizí zemi nedovedou představit. To je případ mé ženy, která se (zatím) odmítá z České republiky vystěhovat. Učí na prvním stupni základní školy, svoji práci má i po 50 letech pedagogické praxe moc ráda a jediné co jí na pedagogické práci vadí, je nárůst administrativy a zbytečných povinností pro učitele, který již dosáhl úrovně před rokem 1990. Slíbila vedení školy, že ješte dva roky zůstane (učí první a druhou třídu).

Poloostrov Yukatán je skutečným rájem na zemi. Protože jeho obyvatelé žijí především z turistického ruchu, vyniká vysokou mírou bezpečnosti, kterou zajišťuje policie, národní garda a armáda. Příslušníci ozbrojených složek jsou všude viditelně přítpomni a využívají moderní zbraně a techniku. Nemají zapotřebí „šmirovat“ občany v civilních neoznačených vozidlech a honit se za pokutami, jak je tomu u nás. Opravdu pomáhají a chrání své občany a návštěvníky Yukatanu a přitom to ani nepotřebují mít napsané na dveřích policejních vozidel.Václavské náměstí v Praze, plné osmahlých drogových dealerů, balkánských a místních prostitutek, kapsářských gangů z Rumunska, špinavých, věčně opilých a páchnoucích bezdomovců a nečinné policie a zkorumpovaných městských úředníků, je proti maxickému Yukatánu skutečnou nebezpečnou džunglí.

Co je ale podstatné je skutečnost, že všechny životní potřeby jsou výrazně levnější než v České republice. Prakticky nenajdete nic, co by bylo dražší než v České republice. Ostatně tak je tomu vzhledem ke kupní síle českých občanů i ve většině evropských zemí, kde máme prakticky stejné nebo vyšší ceny všeho zboží, ale při třetinových platech. Česká republika hospodaří trvale s ohromnými deficity státního rozpočtu, které mají strukturální chrakter a politici prakticky rezignovali na konsolidaci veřejných financí. Úroveň zdanění je zdaleka nejvyšší ve srovnání s jinými státy a vedle celé složité soustavy různých daní jsou u nás stanoveny ještě speciální „zdravotní“ a „sociální“ daně, kterým se naprosto nesmyslně a v rozporu s ekonomickou podstatou říká „zdravotní a sociální pojištění“. O žádné „pojištění“ se samozřejmě nejedná. Na dokonalých dálnicích Yukatánu prakticky nepotkáte žádný kamion. Úroven silnic nižsích třid je sice horší a je potřeba si dávat pozor na díry a výmoly. Místní obyvatelstvo je stále pozitivně naladěno a čas plyne jiným volnějším tempem bez stresu. Přestože u nás pracuje téměř 1,5 milionu zahraničních pracovníků, ekonomika prakticky stagnuje a neroste. Je to dáno naprosto nevhodnou strukturou našeho národního hospodářstí a bezkoncepčností vládní politiky, která sleduje jen krátkodobé cíle od voleb do voleb. a země postrádá jakoukoliv dlouhodobou hospodářskou strategii. Země bez budoucnosti, odsouzená živořit na periferii vyspělé Evropy...

Pesimismus vyvolává skuzečnost, že po čtyřech letech naprosto nekompetentní vlády současné vládní koalice v čele s předsedou vlády Fialou, nás čekají čtyři roky vlády v čele se slovenským miliardářem, který se řídí bezbřehým populismem, bez ohledu na budoucnost naší země a naších dětí.