Sedmnáct let boje generála Jakuba Frydrycha proti drogám.

Každý, kdo dlouhodobě zastává významnou veřejnou funkci, by si měl čas od času položit jednoduchou otázku: „Přinesla opatření, která jsem prosazoval, výsledky, které od nich společnost očekávala?“

Právě tuto otázku si kladu při pohledu na českou protidrogovou politiku a na sedmnáctileté působení brig. gen. Mgr. Jakuba Frydrycha v jejím čele.

Když v roce 2009 převzal vedení Národní protidrogové centrály po generálu Jiřím Komorousovi, hovořil o boji proti drogám, ochraně společnosti a zvyšování účinnosti práce policie. Od té doby uplynulo sedmnáct let. A jaké jsou výsledky?

Podle veřejně dostupných údajů nelegální trh s drogami nejen nezmizel, ale objem výroby i distribuce některých návykových látek během této doby výrazně vzrostl. Organizovaný drogový zločin zůstává mimořádně výnosným byznysem a dostupnost návykových látek je nadále významným společenským problémem.

Současně jsou však trestně stíháni také lidé, kteří neusilují o výrobu ani distribuci drog za účelem zisku, ale snaží se pomoci sobě nebo svým blízkým prostřednictvím zákonem zakázaných přírodních léčivých látek tam, kde běžná léčba selhala nebo nepřináší dostatečnou úlevu.

Nejde mi o zpochybňování práce policie ani o podceňování nebezpečí organizovaného drogového zločinu. Ptám se však, zda je správné, aby systém, jehož výsledkem je podle veřejně dostupných údajů další růst nelegálního trhu s drogami, současně trestal i lidi, kteří neusilovali o zisk, ale o pomoc nemocným.

Nebo se tím pouze zlepšují statistiky trestní činnosti, aniž by se skutečný problém podařilo řešit?

Ve veřejném prostoru navíc zazněly informace, že představitelé Národní protidrogové centrály vystupovali proti některým návrhům na zmírnění současné právní úpravy. Pokud tomu tak skutečně bylo, považuji za správné otevřít veřejnou diskusi o tom, zda je součástí role vedení Národní protidrogové centrály aktivně vstupovat do legislativního procesu ve prospěch zachování přísnější právní úpravy a zda dosavadní směr protidrogové politiky odpovídá výsledkům, které po téměř dvou desetiletích vidíme.

Dnes jsem proto řediteli Národní protidrogové centrály zaslal otevřený dopis, v němž mu pokládám jedinou otázku:

Domníváte se skutečně po sedmnácti letech svého působení, že metody, které jste prosazoval a prosazujete, a které stále veřejně obhajujete, vedly k lepší ochraně obyvatel České republiky? Nebo již nastal čas zamyslet se nad tím, zda významná část této politiky nevyžaduje zásadní změnu, zejména tam, kde dopadá na nemocné a jejich blízké?

Pan generál se mnou zcela určitě souhlasit nebude. Budu však rád, pokud se nad touto otázkou alespoň zamyslí. A o totéž bych rád požádal i čtenáře mého Blogu.

(Tento článek navazuje na sérii sedmi otevřených dopisů, které postupně zasílám vrcholným představitelům českého státu. První byl adresován předsedovi Ústavního soudu JUDr. Josefu Baxovi, druhý prezidentu republiky Petru Pavlovi, třetí nejvyšší státní zástupkyni JUDr. Lence Bradáčové. Dnešní článek se týká ředitele Národní protidrogové centrály brig. gen. Mgr. Jakuba Frydrycha. Každému z adresátů pokládám jinou otázku, která vychází z odpovědnosti spojené s jeho funkcí.)