Proč jsem napsal knihu „Česko mezi právem a spravedlností“.

Když jsem v roce 2010 začínal se snahou dostat konopí mezi léčivé látky, domníval jsem se, že změna pohledu politického, právního i odborného establishmentu k ostatním léčivým rostlinám bude už jen otázkou krátkého času.

U konopí to sice šlo velmi pomalu, ale o to více jsem si namlouval, že „teď už to u těch ostatních půjde lépe“.

Mýlil jsem se.

V roce 2021 jsem se dozvěděl o experimentální léčbě příčiny roztroušené sklerózy v Izraeli pomocí směsi hub rodu Psilocybe. Rozhodli jsme se tuto léčbu vyzkoušet i u naší dcery Martiny. Výsledek předčil naše očekávání. Martina se zlepšila nejen psychicky, ale i fyzicky.

O této zkušenosti jsem informoval politiky i lékařské fakulty. Fakulty mi odpověděly, že na obdobný výzkum nemají prostředky. Od politiků jsem se místo zájmu o problém dočkal především varování, že za podobné jednání hrozí až patnáctiletý trest odnětí svobody. Tím jednáním mysleli pomoc své dceři tam, kde to oficiální medicína nedokázala ani tehdy, a nedokáže to ani dnes.

Právě v té době jsem studoval materiály o nacistické Akci T4. Programu, kterým Adolf Hitler vlastním podpisem zahájil takzvanou „milosrdnou eutanazii“. Postižené a těžce nemocné děti byly uspány Luminalem nebo Veronalem, přeneseny do zvláštní místnosti a usmrceny oxidem uhelnatým.

A tehdy mě doslova zabolelo na hrudi, když jsem si uvědomil jednu věc.

Od roku 1972 podle mého přesvědčení český politický a právní systém vytváří jinou, ale morálně stejně závažnou situaci. Nikdo dnes nemocné neposílá do plynových komor. Místo toho však stát zakazuje některé léčivé rostliny a následně trestá lidi, kteří se jejich prostřednictvím snaží pomoci sobě nebo svým nejbližším.

Stačí vyrobit konopnou mast pro devadesátiletou blízkou osobu s těžce nemocnýma nohama, na které běžná léčba nezabírá. Tak skončil před soudem pan František Kovařík, kterému bylo v té době přes sedmdesát let a který byl odsouzen k dlouholetému trestu odnětí svobody.

Mně osobně připadá takový přístup vůči nemocným a jejich blízkým morálně nepřijatelný.

Právě tehdy jsem si položil otázku, jak je možné, že demokratický stát může prostřednictvím svých zákonů trestat lidi za snahu zmírnit utrpení nebo pomoci zachránit zdraví svých nejbližších.

Začátkem roku 2022 jsem proto začal systematicky shromažďovat materiály, abych pochopil, proč se tak děje.

V březnu 2026 jsem na jejich základě začal psát knihu Česko mezi právem a spravedlností.

Před několika týdny jsem si na vlastní náklady nechal vytisknout prvních třicet výtisků. Na Facebooku jsem napsal, že je chci zaslat vybraným představitelům politiky, justice a policie a že knihu nabídnu každému zájemci za cenu tisku a poštovného (200 Kč + 100 Kč).

Během několika dnů byly všechny výtisky rozebrány a já jsem musel objednat první dotisk, abych měl vůbec co rozesílat.

Dnes tuto akci otevřených dopisů pro významné členy politického, právního a mocenského establishmentu zahajuj. Celkem jich bude sedm. Každému z vybraných představitelů zašlu svou knihu spolu s osobním průvodním dopisem. Tyto dopisy budou otevřené a budu je postupně zveřejňovat zde, na svém blogu.

Nejde o jeden dopis rozeslaný více lidem. Každý z nich byl napsán samostatně a zaměřuje se na odpovědnost, kterou podle mého názoru nese konkrétní adresát vzhledem ke své ústavní nebo veřejné funkci.

Prvním adresátem je předseda Ústavního soudu JUDr. Josef Baxa. Další budou postupně následovat.

A zde je zmíněný první průvodní dopis:

Otevřený dopis předsedovi Ústavního soudu JUDr. Josefu Baxovi

V Hodoníně dne 29. června 2026

Vážený pane předsedo,

dovoluji si Vás předem upozornit, že tento průvodní dopis je psán jako otevřený dopis a bude zveřejněn současně

s odesláním přiložené knihy. Považuji za poctivé, abyste o této skutečnosti věděl již při jeho čtení.

Spolu s tímto dopisem Vám zasílám svou knihu Česko mezi právem a spravedlností.

Nejde o první text, který Vám adresuji. Považuji jej za pokračování naší dosavadní korespondence a zároveň za další pokus obrátit Vaši pozornost k problému, který podle mého přesvědčení dalece přesahuje jednotlivé soudní případy.

Jsem přesvědčen, že současná drogová politika České republiky ve vztahu k nemocným a lidem, kteří se jim snaží pomoci, představuje závažné porušování přirozených práv člověka i základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Tento systém umožňuje, aby byli lidé jednající ze snahy zmírnit utrpení svých blízkých trestně stíháni

a odsuzováni jako pachatelé trestných činů.

Ústavní soud je institucí, od níž občané očekávají ochranu právě tehdy, když se domnívají, že výkon státní moci překročil ústavní meze. Právě proto považuji za mimořádně závažné, že podle mého názoru dosud nedošlo k účinné ochraně těchto základních práv.

Domnívám se, že ochrana Ústavy nemůže spočívat pouze v ochraně zákonnosti. Jejím smyslem je především ochrana člověka před nepřiměřenými zásahy veřejné moci. Pokud se Listina základních práv a svobod vykládá způsobem, který umožňuje trestní postih lidí jednajících ze soucitu s těžce nemocnými, pak se podle mého názoru oslabuje samotný účel ústavní ochrany.

Jsem přesvědčen, že právo existuje proto, aby chránilo člověka. A nikdy by nemělo stát nad zdravím a životem občanů této země. Jestliže je člověk stavěn před volbu, zda zachránit zdraví nebo život svůj či svého blízkého, nebo bezvýhradně dodržet zákon, pak podle mého názoru právo přestává plnit své skutečné poslání.

Stejně tak mě znepokojuje, že není věnována dostatečná pozornost ani výzvám vysokého komisaře OSN pro lidská práva, které upozorňují na lidskoprávní důsledky represivní drogové politiky.

V přiložené knize se snažím podrobně doložit, proč jsem přesvědčen, že problém nespočívá pouze v jednotlivých soudních rozhodnutích ani v jednotlivých ustanoveních zákonů, ale v celkovém výkladu vztahu mezi právem, spravedlností a základními právy člověka.

Všechny podstatné skutečnosti, právní argumenty i důvody, které mě k těmto závěrům vedou, jsou v ní podle mého přesvědčení popsány srozumitelně a doloženy konkrétními příklady.

Tuto knihu jsem vydal vlastním nákladem a v současné době ji za cenu tisku a poštovného zasílám všem, kteří o ni projeví zájem. Od Vás ani od dalších vysokých představitelů tohoto státu za ni žádné peníze nechci. Budu ale velmi rád, pokud ji přečtete se stejnou odpovědností, jakou na Vás klade funkce předsedy Ústavního soudu.

Pokud se rozhodnete na tento dopis reagovat, budu za Vaši odpověď upřímně rád. Současně Vás předem informuji, že ji, stejně jako tento dopis, zveřejním.

Domnívám se, že občané mají právo vědět, jak jejich nejvyšší ústavní instituce nahlížejí na otázky, které se mohou dotknout zdraví, důstojnosti a základních práv každého z nás.

Nežádám Vás o souhlas s mými závěry. Žádám Vás pouze o to, abyste si při četbě přiložené knihy položil jedinou otázku:

Plní dnes Ústavní soud v této oblasti skutečně poslání,

které mu svěřuje Ústava České republiky,

být posledním ochráncem základních práv a svobod občanů?

S úctou

Zdeněk Majzlík