Ochlastové vs. Feťáci.

Tomuto mému článku předcházel ne úmyslně vyslechnutý rozhovor dvou, mírně podroušených, pánů. Jen tak, mezi sebou, si dělali srandu z paní, která svůj zdravotní problém řeší konopím ve formě jointů.

To dostává z lékárny na speciální recept. Pro ty pány to ale bylo nepochopitelné, a dotyčná pani pro ně byla feťák.

Označení feťák, stejně jako ochlasta, je pejorativní, tedy dehonestující, čili pohrdlivě urážející, neboli nepěkné. Normální by tedy mělo být, že slušný člověk takové výrazy nepoužívá, nebo se jim alespoň vyhýbá. Skutečnost je ale u nás jiná. Používání výrazu „ochlasta“ není až tak časté. Spíše se použije slovo „opilec“, nebo se vše obejde konstatováním, že ten dotyčný již zase „požil“.

U ostatních psychoaktivních látek je tomu jinak. Po pětatřicetiletém usilovném snažení politiků, novinářů, televizních a rozhlasových komentátorů a podobných „úctyhodných“ lidí se stalo zvykem, že ten, kdo požije byť i jen sebemenšího množství jakékoliv jiné než alkoholové psychoaktivní látky, je bez milosti označen za feťáka, a automaticky si tím vyslouží odsouzení všemi.

Uvedu dva hypotetické příklady na dané téma, kde jediným rozlišením bude druh užitého:

Situace 1: Je sychravý podzimní večer. Na lavičce v parku sedí dva muži a diskutují. Patrně je jim zima, a tak jeden z nich vytáhne placatici, nalije nejdříve svému společníkovi, pak sobě, a placatici opět schová. Toho si všimné místní venčič svého ratlíka a silně jej to pobouří. On sám totiž alkoholu neholduje. Vytáhne proto svůj telefon, zavolá na místní oddělení Městské Policie a nahlásí: „Sedí zde dva ochlastové a svým chováním mne pobuřují!“. Strážník hupne do služebního auta a během chvilky je na místě. Tam zjistí, že ti pánové jsou pan starosta a jeho náměstek pro udržování místní zeleně, kteří si jen chtěli v klidu a na místě činu, tedy v místním parku, probrat možnosti jeho úpravy. Strážník se jim omluví a odchází směr venčič. Upozorní jej, že za a) mrhá jeho časem, a za b) že ten výraz „ochlastové“ by klidně mohl být brán jako urážka na cti a mohl by jej stát dost peněz. Tím vše končí.

Situace 2: Opět park, v něm lavička, na ní dva mladí muži. Z povzdálí se blíží venčič s ratlíkem. Oba, venčič i ratlík, zaznamenají netradiční odér v ovzduší. Tabák to není. Ratlík se rozštěká, obličej venčiče se stáhne do šklebu absolutního hnusu. Jenže s mladými muži to ani nehne. Ratlík se jim zdá býtsměšným, a jeho venčič vlastně také. Ale proč se tím zabývat? Je jim fajn a vše ostatní mají, jak se říká, na háku. To ovšem venčiče výrazně pobouří.

(Zde si dovolím udělat trochu změnu. Od tohoto okamžiku budou všichni účastníci děje nazýváni jim příslušnými pejorativními výrazy. Uživatelé alkoholu budou ochlastové, uživatelé ostatních psychoaktivních látek, zde konopí, budou feťáci. Zároveň na svou čest prohlašuji, že nic dále zmíněného není míněno ve zlém a nemá nikoho urážet. Činím tak je proto, aby vše bylo fair play. Tak pojďme dál.)

Ochlasta venčič odtáhne s ratlíka bokem, aby jej nerušil při ohlašování jím právě zjištěného odporného zločinu. Vytáhne mobil a volá. Ochlasta městský strážník na druhé straně spojení jej ani nenechá domluvit a již volá ochlasty z místního oddělení České policie. Zároveň nesměle nadhodí, že by možná bylo dobré mít na místo činu i ochlasty ze zásahové jednotky. Policista má stejný názor, a tak je vzápětí vyhlášen poplach i tam. Celá akce proběhne rychle a profesionálně. Celý park je obklíčen ochlasty policie všeho druhu. Obyvatelé okolních budov jsou evakuováni. Následuje samotný zásah a opět na jedničku. Ochlastové s nabitými a odjištěnými dlouhými zbraněmi vyráží s mohutným zastrašujícím křikem „Rucééé, rucééé, ukažte mi rucééé, na zééém , na zééém, …“ k sídlu feťáků, k lavičce v parku. I tam vše proběhne na jedničku. Zločinní feťáci jsou strženi na zem a zalehnuti nejodvážnějšími ochlasty. Jsou jim nasazena pouta, a s neprůhlednými pytli na hlavě jsou nacpáni do Antonů a převezeni do zadržovací cely. Je informován ochlasta prokurátor. Ani on nezaváhá. Vazba je nutná.

Soud se koná hned další den. Pro ochlastu soudce je také vše jasné. Oba feťáci dostávají po osmnácti letech nejtvrdšího vězení.

Ochlastové z novin, televizí a rozhlasů se mohou chválou přetrhnout. Ochlasta prezident policejního sboru je nadšen. Odměna jen od něj, to by nebylo to ono. Domluví se s ochladou prezidentem policie a ten kontaktuje kancelář ochlasty prezidenta České republiky. I on je nadšen a neváhá ani chvilku. Přerušuje veškerá svá jednání s ochlasty světových mocností, a zve na hrad všechny ty, kteří se na rozprášení a zničení místního gangu feťáků podíleli. Všichni zasahující, a to včetně venčiče a jeho ratlíka, jsou dekorováni medailí za statečnost. Pak pozvedne svou číši a k témuž vyzve i všechny přítomné. Poslechnou všichni, kromě ratlíka. Ne, že by si občas nelízl pěny z piva. To ano. Jenže včera, když tu budoucí slávu zapíjel se svým venčičem, tak to drobet přehnal.

Předpokládám, že nazývat všechny, a to dokonce i pana prezidenta, ochlastou jen proto, že si dá po jídle pivo nebo že pozvedne svou číši na oslavu hrdiny, nepřijatelné. V každém případě by to bylo velmi přehnané, velmi nepěkné, a také hloupé. Tak proč se nám stejně přehnané, nepěkné a hloupé nezdá být i to označování těch druhých za feťáky?

I já si občas zapálím jointa. Někdy to potřebuji již jen proto, že si nedopatřením v TV poslechnu ty nepředstavitelně ubohé projevy našich politiků. A pivo po dobrém jídle? Samozřejmě, vždyť to k němu přece patří. Nu a při setkání s přáteli se někdy i ta naše slivovička rozlévá. Proč by ne. Po zemi se neválíme, do nočních oken neřveme ani neházíme kameny, a nikoho nenapadáme. Tak proč by ne?

A ještě detail: V čem je pan prezident se skleničkou dobrého vína lepší, než ti dva kluci na lavičce s jointem?