Má prezident povinnost ozvat se, když se právo obrací proti nemocným?

V posledních letech se stále častěji zamýšlím nad jednou otázkou. Kde končí povinnost občana dodržovat zákon a kde začíná povinnost státu chránit zdraví, život a lidskou důstojnost?

Domnívám se, že současná drogová politika České republiky vytváří situace, kdy jsou trestně stíháni i lidé, kteří neusilují o výrobu ani distribuci drog za účelem zisku, ale snaží se pomoci sobě nebo svým blízkým prostřednictvím zákonem zakázaných přírodních léčivých látek tam, kde běžná léčba selhala nebo nepřináší dostatečnou úlevu.

Nejde mi o polemiku s jednotlivými soudními rozhodnutími. Kladu si mnohem obecnější otázku: Má demokratický právní stát připustit, aby se člověk musel rozhodovat mezi dodržením zákona a snahou zachránit zdraví nebo zmírnit utrpení svého blízkého?

Právě proto jsem se rozhodl obrátit na nejvyšší představitele našeho státu. Každému z nich pokládám otázku, která souvisí s jeho ústavní funkcí a odpovědností.

Prezident republiky není pouze jedním z ústavních činitelů. Je symbolem hodnot, na nichž je Česká republika založena. Proto od něj občané právem očekávají, že tam, kde jde o lidskou důstojnost, základní práva a spravedlnost, bude hlasem svědomí tohoto státu.

Dnes jsem proto prezidentu republiky zaslal otevřený dopis, v němž ho žádám o zamyšlení nad tím, zda současný stav odpovídá hodnotám, které se jako prezident zavázal chránit.

Nečekám, že se mnou bude souhlasit. Budu však rád, pokud se nad touto otázkou zamyslí nejen on, ale i čtenáři tohoto blogu.

( Tento článek navazuje na sérii sedmi otevřených dopisů, které postupně zasílám vrcholným představitelům českého státu. První byl adresován předsedovi Ústavního soudu JUDr. Josefu Baxovi. Dnešní se týká prezidenta republiky. Každému z adresátů pokládám jinou otázku, která vychází z odpovědnosti spojené s jeho funkcí.)