Léčba houbami rodu Psilocybe. Informace předaná politikům ČR.

(V tomto článku zveřejňuji materiál, který jsem v posledních dnech předal řadě vysoce postavených politiků naší země, a dalším, se kterými jsem domluven na setkání v blízké budoucnosti, jej ještě předám.)

Amatérská léčba Sclerosis Multiplex u Martiny Kafkové na základě informací z vědeckých kruhů Izraele.

Naše dcera trpí progresivní formou Sclerosis Multiplex, která je zatím celosvětově brána jako neléčitelná choroba. Uplatňuje se pouze léčba symptomatická.

Izraelská pokusná léčba, o které jsem vládu a zákonodárce ČR již informoval, spočívající v podávání mikrodávek směsi hub rodu Psilocybe v kombinaci s léčebným konopím, dceři prokazatelně pomáhá.

Tyto houby jsou na seznamu zakázaných návykových látek.

Žádal jsem o povolení jejich užití pro naši dceru a další pacienty v naší zemi.

Místo pomoci jsem byl upozorněn na možnost mého zatčení a patnácti let vězení.

To mne donutilo prostudovat Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv, Listinu základních práv a svobod s odkazem na přirozená práva člověka a Ústavu české republiky. Ze všech těchto dokumentů zcela jasně vyplývá, že zákon 167/1998 Sb. o návykových látkách zcela flagrantně pošlapává lidská práva všech nemocných v České republice.

(Viz níže přiloženou „Úvahu nad Listinou základních práv a svobod“).

REKAPITULACE:

1) Zdravotnictví České republiky lék na léčbu choroby Sclerosis Multiplex nemá.

2) Ověřili jsme si, že po aplikací zmíněné pokusné izraelské léčby u naší dcery, došlo k postupné a významné nápravě jejího zdravotního stavu.

3) Přesto je mi zákonodárci vyhrožováno kriminálem, pokud v ní budu pokračovat. To mi až příliš připomíná jen zmírněné prakticky jisté minulé evropské totality, která likvidovala své postižené občany hladem nebo plynovými injekcemi.

4) V žádném případě nemůže platit, že by jakýkoliv zákon demokratického státu, zaštiťujícího se lidskými právy, mohl v mírové době stát nad zdravím a životy lidí.

ZÁVĚR:

1) Zdraví a životy mých dětí jsou pro mne nad jakoukoliv mezinárodní smlouvou a nad jakýmkoliv nařízením či zákonem země, jejímiž jsme i my obyvateli.

2) Dle přirozených zákonů, Listiny základních práv a svobod a všech mezinárodních smluv o lidských právech má každý člověk právo použít jakékoliv prostředky pro svou léčbu, o kterých je přesvědčen, že mu pomáhají, pokud tím zároveň neohrožuje zdraví a život\ jiných osob.

3) Proto žádám, aby sami zákonodárci buď neprodleně přijali opatření k dekriminalizaci dospělých a svéprávných obyvatel České republiky, praktikujících byť jen amatérskou léčbu přírodními prostředky, jako jsou na příklad konopí či houby rodu Psilocybe, nebo aby mi dopomohli požádat o totéž Ústavní soud České republiky.

4) Pakliže je pravdou, že není v pravomoci ÚS ČR v takové věci rozhodnout, žádám, aby mi bylo dopomoženo obrátit se v této věci na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

5) Vzhledem k tomu, že jsem starobní důchodce v České republice, pobírající jen starobní důchod a stále se částečně starající o těžce postiženou dceru, žádám, abych byl v případě soudních jednání v České republice zbaven povinnosti jakékoliv jejich úhrad, a pokud by bylo nutno obrátit se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, aby veškeré výlohy na právní zastoupení, přepravu a nutné ubytování převzal stát.

6) Ať již se rozhodnete jakkoliv, já ve svém úsilí pomoci své dceři a snaze informovat i ostatní obyvatele naší země o možnosti využít houby Psilocybe k léčbě tam, kde klasická medicína selhává nebo dokonce ubližuje, nepřestanu. Ostatně předpokládám, že i všichni zákonodárci této země by postupovali stejně.

(Následuje podrobný popis léčby praktikované u naší dcery a její bezmála dvouleté výsledky. Přiložen je i chemický rozbor směsi použitých hub rodu Psilocybe provedený renomovanou laboratoří, kterou ale, z pochopitelných důvodů, zde neidetefikuji.

Tento podrobný popis v tomto článku z prostorových důvodů vynechávám a přecházím přímo ke své „Úvaze“, která je součásti tohoto materiálu předaného politikům.)

ÚVAHA NAD LISTINOU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD – Preambule:

Usnesení č. 2/1993 Sb. předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky:

Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, …

Komentář 1: Přirozeným právem dospělého a svéprávného člověka je vybrat si v případě nemoci takovou léčbu, o které je právě on sám přesvědčen, že mu pomáhá. Doporučení odborníků je stále jen doporučením a ne příkazem.

Komentář 2: Jednou z nepopiratelných hodnot lidství je nebránit dospělému a svéprávnému nemocnému člověku v léčbě, kterou on sám si vybere. Naopak bránění komukoliv v jím vybrané léčbě je nepopiratelným a nelidským barbarstvím. Je až příliš mnoho příkladů, a to i z nedávné doby, kdy uposlechnutí doporučení lékařských a farmaceutických kapacit vedlo k výraznému poškození zdraví pacientů či zmrzačení ještě nenarozených lidských plodů. (Viz příklad budoucím matkám odborníky doporučovaného léku Contergan od švýcarské firmy Chemie Grünenthal, a následným minimálně 17000 zmrzačených dětí))

Komentář 3: Byli to nacisté, kteří v rámci své zvrácené ideologie čisté a zdravé rasy likvidovali své těžce postižené obyvatele. V demokratickém státě je něco takového naprosto nepřijatelné. Jenže bránění dospělému a svéprávnému nemocnému v jím vybrané léčbě tuto dobu temna až příliš připomíná.

Hlava první, obecná stanovení:

Čl. 3, bod 3: Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Čl. 4, bod 4: Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.

Komentář k čl. 3, bodu 3: Bránění dospělému a svéprávnému pacientovy v jím vybrané léčbě, pokud tato neohrožuje jinou osobu, je na něm páchanou újmou.

Komentář k čl. 4, bodu 4: Jsem hluboce přesvědčen o tom, že úmyslem zákonodárců při přijímání zákonů o zakázaných látkách nebylo bránění dospělým a svéprávným nemocným lidem v jejich léčbě těmito látkami, pokud tito jsou přesvědčeni, že jim pomáhají mírnit jejich utrpení, či dokonce mohou vyléčit jejich nemoc.

Hlava druhá, Lidská práva a svobody:

Oddíl první, Základní lidská práva a svobody:

Čl. 6, bod 2: Nikdo nesmí být zbaven života.

Čl. 7, bod 2: Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Čl. 10, bod 1: Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Čl. 10, bod 2: Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

Komentář k čl. 6, bodu 2: Bránění nemocnému člověku v jím vybrané léčbě není nic jiného než podlou, zákeřnou a nelidskou variantou jeho likvidace.

Komentář k čl. 7, bodu 2: Bránění člověku v jím vybrané léčbě je kruté, nelidské a ponižující zacházení.

Komentář k čl. 10, bodu 1: Bránění člověku v jím vybrané léčbě je snižováním jeho lidské důstojnosti.

Komentář k čl. 10, bodu 2: Bránění člověku v jím vybrané léčbě je neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a rodinného života.

Tím, že zákonodárci při projednávání a schvalování zákona 167/1989 Sb. o návykových látkách nerozlišovali, zda někdo potřebuje tyto látky jen pro své potěšení nebo pro své léčení, všechny vlastní i mezinárodní zákony a úmluvy, týkající se lidských práv přímo flagrantně porušili.

Velmi doufám, že se tak stalo jen nedopatřením a opomenutím, protože v případě uvědomování si tohoto problému by se jednalo až o nepřirozeně zrůdné jednání.

S úctou Zdeněk Majzlík, 695 01 Hodonín; [e-mail]

Dodatek pro čtenáře mého blogu:

Do sporu s vedením našeho státu, včetně členů Parlamentu ČR, justicí a tím i jejich silovou složkou nejdu proto, že bych byl vyšinutý a chtěl se předvádět, či byl masochista, kterému dělá dobře, když se do něj kope. A dnes se již nejedná jen o naší dceru. V této zemi je střízlivým odhadem tři čtvrtě milionu lidí, kterým by tato, či na stejném základě postavená léčba mohla pomoci bez toho, že by museli užívat dosavadní velmi nebezpečné medikamenty. A tak chci jediné – ať si dospělý a svéprávný člověk může vybrat sám, čemu dá přednost. Je to naše právo, které ale současný establishment neuznává, přestože se k jeho uznávání přijetím Ústavy zavázal.