Popíši vám případ mého příbuzného. Jednou jsem ho navštívil. Bydlí v rodinném domku. Ukazoval mi plot, který odděluje jeho zahradu od zahradu sousedovy. Soused na svoji zahradě skladoval různé krámy, které se opíraly o ten společný plot. Plot se nakláněl směrem do zahrady mého příbuzného a hrozilo jeho prolomení. Příbuzný mi líčil, jak panu sousedovi řekl, ať to uklidí. Připouštím, že ten můj příbuzný nechodí při výběru slouvníku daleko. obzvlášť když je rozčilený. Soused na něho vytáhl pistoli a tím rozhovor přes plot skončil. Příbuzný šel druhý den vše oznámit na policii. Tam mu kladli otázku: "Jste si jist, že to nebyla dětská hračka? Kolik bylo hodin? Osmnáct? To už je šero, jak si můžete být tak jistý?" Tím to skončilo. Nedlouho po tom, co mi to příbuzný vyprávěl, šla k panu sousedovi jedna úřednice z instituce, které pan soused neodpovídal na všechny výzvy poslané poštou. Vytáhl na úřednici pistoli a ta utekla. Vrátila se však a dorpvázel jí policista. Opět zazvonila, pan soused vyšel opět s pistolí v ruce a policista ho zastřelil. Ten případ tenkrát byl i v novinách. Při následné prohlídce odhalili v domku arzenál zbraní.
Ještě bych mohl dodat, že příbuzný se domníval, že teď se záležitost prohnutého plotu rychle vyřeší. Omyl. Pan soused měl po rebublice roztroušeno několik potomků, kteří řešili dědictví. Vniknul proto na sousedovu zahradu a krámy odházel. Pro případ, že by moji reakci četl nějaký policista dodávám, že je tomu právě pět let a jeden den, čili trestný čin mého příbuzného (proniknutí na cizí majetek) je promlčen.
