Státem páchaná perzekuce je nesmysl. Pozitivní právo je základ společnosti, kvůli tomuto právu položil život i Sokrates, který v žádném případě nechtěl ani minimálně přestoupit zákon.

Lžete, když píšete, že většina společnosti je nakloněná k odepření právu dítěte na otce a matku. Zákonodárci se nikomu nemstí, jen zachovávají základ společnosti a nenechávají ho nerozumně změnit pro stovku lidí, kteří si myslí že jsou v pořádku, když nenechají děti v péči otce a matky.

Na Vašich příbězích chybí základní údaje, kde zůstal skutečný otec a proč chlapce Františka získal tento pár, když je evidován takový převis úplných rodin k adopci.

Když pominu, že váš článek není nic jiného než propaganda, pak se vás zeptám: kde berete jistotu, že homosexuální partneři budou dítě vychovávat lépe než heterosexuální? To nejsou lidé se stejnými vlastnostmi, možnými charakterovými vadami a potenciální neschopností vychovávat děti? To nemohou být alkoholici, sobci, nasilníci nebo celkově nezodpovědní rodiče, u nichž může dítě trpět stejně tak, jak to vidíme u mnohých heterosexuálních rodičů?

Vybral jste si 2 příkladné homosexuální páry. Mohou jich být třeba i další desítky nebo stovky, ale to přece ještě vůbec neznamená, že další desítky čimstovky budou naopak takoví, jak jsem výše zmínil.

A to se ani nezmiňuji o samotném faktu, že dítě se dvěma maminkami nebo dvěma tatínky si moc klidu mezi svými vrstevníky asi neužije. Stále se totiž zapomíná na důležotou psychickou stránku vývoje dítěte a jeho nezpochybnitelné potřeby i v této otázce. Dítě se zkrátka považuje za jakýsi objekt a my dospělí na ně nehledíme jako na bytost, ale jako na zboží.

P.S. Nemám nic proti LGBT skupině, ale v jejích tvrdě požadovaných právech na výchovu dětí vidím nátlak, snahu po zviditelnění a odvažuji se říci, že vzhledem k dítěti i sobectví. Naše společnost je myslím velice tolerantní ke všem těmto lidem, ale nenamlouvejme si, že tu neexistují žádné hranice, především pak si nemysleme, že vrstevníci dětí budou natolik psychicky vyspělé, že nebudou více či méně dětí s homosexuálními rodiči zraňovat, ať už vědomě, nebo neúmyslně. Děti jsou sice do jistého věku velmi čisté, ale dokážou být také i velmi kruté.

Pane Chmelíku, pro získání dítěte v adopci existují určitá pravodla. Takže Vaše obavy, že by ho mohl adoptovat alkoholik či jinak narušený člověk, jsou lyché. Zrovna tak bych Vás rád upozornil, že nikde v mých posledních dvou článcích není napsáno, že by homosexuální páry měli dostávat děti k adopci přednostně. Opět je zde nějaká skupina lidí, která rozhoduje o tom, kdo je a kdo není vhodný. Tyto mé články směřují ke dvěma věcem. Za prvé k tomu, že zde přetrvává určité nenormální uvažování ve vztahu k homosexuálním lidem (nebudu vše znovu vypisovat, je to v článcích), a také k dětem s rodiči, kteří o něj nemají zájem, či k dětem, které jsou v domovech proto, že rodiče nemají. Co je pro ty děti lepší? Náhradní rodina nebo ústav? Já jsem přesvědčený o tom, že lepší je rodina. Můžete říci, tak to dítě dají heterosexuálním žadatelům o adopci. Jenže co když o něj takoví nemají zájem? A z toho vyplývá další otázka - mají mít homosexuálové stejné práva při žádosti o adopci, nebo se jim mají dávat jen ty děti, o které nikdo nejeví zájem? Jenže jak to pak chcete zdůvodnit? Že homosexuálně zaměření lidé jsou méněcenní? To snad ne. To bychom v čase couvali až příliš.

V dnešní době, kdy se někteří heterosexuálové domnívají (ano, domnívají, je to jen pocit, ale reálně se jim nic neděje), že je jim ubližováno, je těžké najít nějaké zastání. Velice mě tedy těší, že si od Vás můžu přečíst něco povzbudivého.

Opravdu z toho vyplývá jedno řešení, a sice např. rakouská cesta, jak jste zmínil. Zatím mi totiž nikdo neodpověděl na jednu otázku. V Rakousku mohou homosexuálové uzavírat manželství a adoptovat děti. Co z toho nemohou udělat heterosexuálové? Jaká práva mají rakouští homosexuálové oproti heterosexuálům navíc?

Samozřejmě existuje možnost postavit na absolutní rovnost registrované partnerství a manželství tak, že se všechno o manželství z občanského zákoníku natvrdo překopíruje do registrovaného partnerství. Ale k čemu by to bylo? Proč by se dva instituty měly jmenovat stejně? Je to stejné, jako kdyby byl jeden zákon o provozu na pozemních komunikacích pro automobily a druhý zákon o provozu na pozemních komunikacích, na chlup stejný, pro motocykly. Argumentace etymologií nikdy nezabere.

Jste naprosto arogantní, to už víme, ale i bez špetky širšího vnímání. To víme už také. O vašem statutu inteligence si už iluze fakt nedělám.

Proč není tak jednoduché přijmout registrované partnery do institutu manželství? Protože se tím hroutí xx jiných právních norem.

Například zákon o právech dítěte, kde se praví, že narodí-li se dítě v manželství, stává se manžel ženy automaticky otcem dítěte. Což by u dvou lesbiček znamenalo, že jedna z nich se stává automaticky otcem se všemi důsledky, které zase vycházejí ze zákona o rodině.

Pak tu máme právo dítěte na oba rodiče. Což znamená něco jiného, než jak to zní.

Celkově mi z toho vychází, že zrovnoprávnění partnerství s manželstvím je schůdnější právní cesta. Je ovšem otázkou, proč dvě stě, čtyři sta lidskoprávních organizací, vyžírajících se z našich peněz se stovkou právníků k dispozici o této eventualitě vůbec neuvažuje.

Začátkem roku 2019 se jim narodil syn Toník. To JIM bych chtěl zdůraznit. Není jen jedné z nich, je JEJICH.

Zdroj: https://majzlik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=772801

--------------

Ano, pane autore, To jste si naběhl - zdůrazňujete JEJICH vlastnictví dítěte jako věc. Ale ani jedna z nich nezastoupí otce, taťku. Jeho pádnou ruku a laskavá slova, když si synek odře koleno. Jeho zastání, když mu někdo ubližuje. V tomto směru je třeba děti bránit před duchem doby, kdy se nikdo neohlíží na zájmy a potřeby dětí. Např. - nikomu v tomto státě od roku 1979 nevadí, že od března do října každý rok musí denně děti vstávat o hodinu dříve do školy. Dospělí si mohou upravit nástup do zaměstnání, úspěšný živnostník automaticky. Ano, tzv. "letní čas" zkracuje spánek, tedy odpočinek dětí a mládeže školou povinných o jednu celou hodinu. Tohle je svoboda, když vláda (16 chlapců) vládním nařízením nařídí 10. milionům lidí, že dvakrát ročně musí pootočit hodinami? Jediný z politiků, který veřejně přiznal že LČ vadí dětem, byl pan Babiš. Doufejme jen, že svá slova podpoří i činy...móóc by zabodoval.

Domnívám se, pane Skácele, že nemáte pravdu. Říci o svém či adoptovaném dítěti, že je vaše, neznamená výraz vlastnictví, ale vztahu. Jsou heterosexuální rodiče, kd, některý z nich, nebo i oba, vztah ke svému dítěti nemají. Pak to obyčejně špatně končí. Pokud ale někdo chce cizí dítě přijmout za vlastní, tak to zcela určitě neudělá tehdy, když žádný vztah k tomu dítěti, či k dětem jako takovým, necítí. Homosexuální lidé nemají jiný způsob uvažování jako heterosexuální. Je stejný. A problémy nedělají homosexuální jedinci či páry nám heterosexuální, ale naopak. Mějte se.

Anebo tu máme druhou možnost, a to registrované partnerství zrovnoprávnit s manželstvím, že?

Takže kde tady vidíte "jen jedinou možnost"?

Pak ale budeme mít dvě instituce se stejnou náplní, ale s jiným názvem. Proč? Aby bylo možno rozlišovat? A opět- Proč?

Pane Majzlíku, já Vás asi zklamu. K prvnímu článku jsem vydržel nereagovat ale musím, "homosexualita" v zvířecí říši je nesmysl.

K dnešnímu článku, sám vidíte, že "pořízení dítěte" u dvojice žen a dvojice mužů není to samé, žena (ženy) si pořídit dítě může, muž (muži) si pořídit dítě nemůže, nemohou.

K postavení druhého partnera ve vztahu k dítěti registrovaných stejnopohlavních párů, které dle Vás, druhého partnera diskriminuje, uvádím: Ani současné rodinné právo nemá úplně jasno jaký právní vztah existuje mezi novým manželem a dětmi druhého manžela z předchozího manželství! Zákon stále pracuje s pojmem rodič, jeden a druhý i po rozvodu manželství. A práva takového rodiče k dětem trvají i pokud je uzavřeno nové manželství a děti vychovává nový "manžel".

Pane Majzlíku, minulý týden jsem "doprovodil" desetiletého vnuka své ženy na očkování k dětské lékařce. Přemýšlel jsem, zda mám vůbec z hlediska práva u lékaře se vůbec na cokoliv zeptat. Náš vnuk stejně jako jeho otec není mým biologickým vnukem a synem, ač žijeme v manželství s jeho matkou více jak třicet let. Jaká mám práva? Ještě pro upřesnění, v roce 196O mi bylo také čtrnáct let.

Ne že musíte reagovat, Vy chcete. Opravdu nemusíte.

Homosexualita ve zvířecí říši je nějaký Váš obor, kterým se celou svou profesní kariéru zabýváte?

Naprostý souhlas.

Stávající právní úprava u nás poškozuje nejen ty homosexuální páry, ale jednoznačně poškozuje právní jistotu těch dětí.

Aktuální stav je v demokratické zemi ve 21 století nepřijatelný.

A co základní povinnosti občana, příslušníka národa? Vždy musí být vyváženost mezi právem a povinnostmi. Jinak skončíme jako se vždy sesypaly i velké říše, které vykazovaly znaky dnešní doby.

Co k tomu napsat...

Jste velký zastánce adopcí a manželství mezi homosexuály.

Ohledně manželství si myslím, že by chybějící práva mohla být ošetřena v registrovaném partnerství.

Ohledně adopcí jsem svůj názor už napsala.

Přes vaše téměř dojemné příběhy nelze tyto brát jako obecné případy a je nutné brát především zřetel na děti a tam je to rozporuplné, což jsem psala minule.

Někdo, kdo by vás chtěl podpořit, mohl by třeba napsat příběh herosexualni rodiny - ona pije, on ji mlátí, mlátí i děti... Dejte proto děti do adopce milujícím homosexuálům.

Jenže tohle není typický příklad...

Registrované partnerství je jiný právní institut nez manželství. Mohou jej uzavírat i hetetopary. Není třeba vymyslet nic nového když stačí otevřít manželství i pro homosexuální páry ( případně i pro vícečetné partnerské svazky)

Začátkem 90. let jsem poznal rodinu, kdy dva muži společně vychovávali své čtyři děti cca 2 - 4 roky staré (jeden po rozvodu pro absolutní nezájem matky, druhý vdovec). Naprosto dokonalá aktivní rodina. Neměli jsme je rádi, protože naše polovičky nám je neustále předhazovali jako vzory pořádku, věnování se dětem, aktivity atd. Samozřejmě v dobrém. Oba ve svých oborech velice úspěšní. Neustále se potýkali se stejnými problémy, jaké jsou uvedeny v blogu a často i za cenu podvodu řešili úskalí výchovy. Dnes jsou všechny děti hetero, některé s rodinami, velice úspěšné i v zahraničí. Mimochodem, vlastnímu otci říkali tati, partnerovi jménem. Neměli s tím nejmenší problém. To jenom pro ilustraci.

Díky pane Hiřmane.