V současné době zákon povoluje beztrestně pěstovat tři rostliny konopí a držet doma 100 gramů. sušiny. Pokud má člověk dostatečně rozvětvenou rodinu, nebo dobré známé, může tento limit "delegovat" na více lidí a docílit tak dostatečného množství pro léčbu bez trestného postihu. Otázka ovšem je, jestli taková samoléčba bez dozoru lékaře je tím pravým ořechovým, co potřebujeme.

Medicína v tomto případě (stejně jako v mnoha dalších) nedokáže vůbec nic. K čemu by tedy dohled lékaře byl?

Podle mého názoru (jako člověka vně celé věci) je Váš případ právě takový, kde se střetává právo na ulevení vážně nemocných s právem ochrany společnosti před toxickymi látkami. Dle mě by automatický pardon neměl být ani u těch nemocných. Je příliš velké riziko zneužití i ze strany toho podávajícího. Prostě to nekdo může zneužít třeba pro to, aby z nemocného vymámil majetek. Proto ani automatický pardon ne. Ale měl by fungovat institut výjimky, kdy se prozkoumá přínos pro pacienta (i jen ulevení příznaků je dobré) a individuálně by se mohlo povolit užívání. Prostě případ od případu, ne plošně.

Tak se zkuste, pane Provazníku, vžít do situace těch, kteří tento problém denně zažívají. Představte si, že Vaše dítě onemocní velmi vážnou chorobou, na kterou žádný syntetika nezabírají, ale Vy zjistíte, že za plotem Vám roste zakázaná kytka, které mu pomáhá velmi dobře. Skutečně byste si nejdříve podal žádost o výjimku ze zákona nebo byste se obrátil na lékaře, který o přírodních léčivech neví naprosto nic, ba je dokonce považuje za neléčivá? A jak dlouho byste byl ochoten čekat, až se sejde nějaká komise určených úředníků či až ten doktor změní názor? Já jsem to neudělal. Prostě jsem šel, tu kytku jsem utrhl, další jsem vypěstoval a tu svou dceru tím úspěšně léčím. Víte, já nepatřím mezi ty, kteří by si v takovém případě stoupli před postel svého nemocného dítěte a sdělil mu, že sice na jeho problémy lék je a roste za naším plotem, ale že jej neutrhnu a jemu nedám, protože bych tím porušil zákon. A co vy? Vy byste to udělal?

Možná, že můj názor je scestný, ale je zde jistá paralela s euthanasií - ta je také vedena snahou zkrátit nesnesitelné utrpení, ale je velmi vysoká možnost zneužití. Řešení vyžaduje vysokou morálku a empatii počínaje vyšetřovately přes žalobce až k soudcům a pokračuje pak k mimořádným opravným prostředkům. No, a jak vypadá situace ohledně morálky a empatie...

Myslím že děláte zbytečnou bouři ve sklenici vody, protože na vaši otázku ohledně lidských práv v užívání drog vám nikdo nemůže dát odpověď jakou čekáte a zbytečně tak mrháte časem jiných lidí.

Znal jsem řadu lidí, kteří začali v dorosteneckém věku s rekreačním hulením mariánky. Potom cca 1/3 pravidelných huličů dospěla k závěru, že by to chtělo něco silnějšího. Dokud bylo z čeho financovat toto potěšení, bylo vše OK. No a z této třetiny se už další cca třetina nedokázala dostat.

Ti závislí lidé jsou dnes prakticky nemocní a pro běžný život nepoužitelní a i po dlouhém ( a často zbytečném ) léčení se ve velké míře vrací k používání drog - alespoň té trávy.

Obecně tedy stát má trestně postihovat takto nemocného člověka nebo jeho blízkého za jednání, jehož účelem je obchod s drogami.

Zákon totiž nedokáže rozlišit kdo drogu potřebuje k zmírnění svých bolestí z důvodu léčebného - tam drogu předepisuje lékař, nebo jen k zmírnění svých vlastních abstinenčních příznaků.

Z tohoto důvodu musí zákon tvrdě postihovat obchodování s drogami obecně a snad jen ve vyjímečných případech přimhouřit oko a nestíhat toho, kdo prokazatelně zmírňuje jen vlastní bolesti, způsobené nemocí, kterou nelze jinak mírnit.

Ale zde přece vůbec nejde o nějakou úlevu pro lidi, kteří jsou nemocní kvůli své závislosti na drogách. Zákon přece nemůže být tak hloupý, aby nedokázal rozlišit narkomana od člověka, trpícího roztroušenou sklerozou.