Aneb lehce překvapené kroky novopečené bloggerky světem jejích i ostatních článků.
No jo, někde se člověk realizovat musí. A ženská má svoji denní spotřebu slov. V práci se to nestihne a doma s kočkou to není ono. Taky ten myšlenkový přetlak, že? Jako když to pěkně bublá v papiňáku. Co s tím? Tak si založíme blog. A ne jen tak nějaký ve vedlejších uličkách internetu schovaný. Vyrazíme si na dálnici, jsme přece holky statečný, ne? Když trapas, tak ať to stojí za to. A už jsme na "idnes".
Trousíme "moudra", skládáme řádky a odstavce a jsme celí spokojení, protože (jémináčku) on na ten článek i někdo "vlezl" a (týýýýjooo) klikl, že se mu to líbí. Dalším kouzlem je objevení diskusí. Tak nějak o nich víme, však je taky při tvorbě článků povolujeme nebo zakazujeme. Tak nějak bezděčně. A pak se TO stane.
....
Diskusi někdo "rozvykládá" právě pod tím VAŠÍM článkem. Nadchnete se, protože "ono to snad někoho pobavilo"...??? Ani sami nevěříte. A jdete se vrhnout do víru diskusního. A tady je kámen úrazu. Kamínek? No, možná spíš balvan. Nepodiskutujete si. Ani u svých článků. Ani, když se vás někdo na něco ptá a tedy by byla slušnost odpovědět. Nemáte dukáty. Z mnoha důvodů. Třeba i jen proto, že Vás prostě nenapadne se přihlásit a klikat a klikat (to je můj případ - prostě si nevzpomenu). Třeba jste si prostě přišli psát a to, že se do diskuse ke svým článkům nedostanete, vás ani ve snu nenapadlo.
Co teď? Napsat si na lísteček na monitor "přihlas se a lov dukáty"? Zakázat u svých článků diskuse, protože když neodpovím, budu za troubu či náfuku? Napsat do popisu sebe sama, že jsem chudá a nemám dukáty? Nebo je to nějaká "chybka v matrixu" a já ještě nepochopila, jak to celé funguje?
Poradíte mi někdo, jak rozlousknout tuhle záhadu? Ale hlásím znovu, že v diskusí neodpovím. Nemám totiž ty povinné tři stovky :-) :-).
