Stojí pred zrcadlem v perfektně uklizené hale. Štíhlou nohou vklouzne do lodičky na jehlovém podpatku. Už tak dlouhé nohy se exkluzivně zvýrazní. Zběžně zkontroluje černé silonky se zajímavým květinovým vzorem táhnoucím se přes celé levé lýtko. V každém ze středů kytiček je nalepený kamínek. Kratičkou sukni by si nemohla dovolit leckterá mladší. Zastaví se pohledem na štíhlé siluetě těla. Pořád je k světu.
https://wiki.brown.edu/confluence/download/attachments/78940774/
Urovná si přirozeně vlnité vlasy, zalomí loket a zavěsí na něj kabelku. Poslední pohled do zrcadla. Všechno je perfektní. Usměje se a pohodí hlavou. Je čas jít.
...v horním rohu už slepé zrcadlo odrazí obraz otlučené zdi, která volá po nové malbě. V rohu místnosti se válí teniska bez tkaničky a zaprášená láhev od vína se strženou etiketou. Od plochy zrcadla se odrazí poslední pohled ženy. Odchází. Kdysi byla nejspíš půvabná, teď na ní kratičká sukně působí lacině. Punčochy zdůrazní kostnatá kolena. Platinové vlasy stočené do loken zvláštně kontrastují s tmavým obočím. Podtrhnou každou vrásku. Drobnou i hlubokou...
Prochází kolem výkladní skříně nákupního střediska a pod řasami pozoruje kolemjdoucí muže. Sklo výlohy odrazí ladnou chůzi. Zhoupne se v bocích a zahledí do výlohy snobského obchodu. Na chvilku sleduje dění uvnitř. Dvě mladičké dívky si tam zkoušejí šaty a smějí se. Odvrátí pohled. Ty šaty by jí slušely daleko víc, než těmhle mladým, houpým, prachatým holkám. Kavárna, ke které míří, už je na dohled. Vytáhne z kabelky telefon a pohodí hlavou. Vlasy se jí rozletí po holých ramenou. Vytáčí číslo.
...sklem výkladní skříně se mihne odlesk slepnoucího zrcadla. Kostnatá žena na vysokých podpatcích se zastaví a trochu zakymácí. Pozoruje pohyb. Pichlavým pohledem pozoruje ruch uvnitř. Nevidí maturitní stužky připnuté na kabelkách dívek ani přelepky slev na cenovkách konfekčních šatů. Přes rty jí přeběhne záblesk závisti. Prudce se otočí...
V kavárně má schůzku. Muž v dobře padnoucím saku už čeká. Na tváři stín pěsněného strniště, upravené ruce. Pozorně si prohlédne každý jeho prst. Nemá prstýnek. Ani jeho obrys. Její půvabná tvář se rozzáří spokojeným úsměvem, rukou si pročísne vlasy. Jejich lehounké čeření se odrazí v zrcátcích na lustrech kavárny. Rozesměje se smíchem hrdličky. Obchod sice neuzavřela, ale pan X by mohl být tím, kdo ji konečně ocení. Pozorně a zkušeně dávkuje drobné náznaky flirtu, kratičce pohovoří o záhadných potížích svého auta, rafinovaně upozorní na vlastní samostatnost. Má smůlu na muže. Znovu pohodí vlasy. Už dávno jí samota nevadí. Vnímá, že je jí zaujatý. Pozorně si ji prohlíží. Štíhlými prsty mu podá navštívenku a požádá ho o telefonní číslo. Aniž by z ní spustil pohled, sáhne do náprsní kapsy a položí před ni vizitku. Decentním pohybem dopije espreso, věnuje mu úsměv na rozloučenou. Muž vstane a náznakem jí políbí ruku. Gentleman, zdá se. Plaše mrkne a lehounkým krokem odpluje ven.
...v každém ze zrcátek lustrů kavárny se odrazí střapaté konce příliš často odbarvovaných, nestříhaných vlasů. Na chvíli jej vystřídá překvapený pohled muže zaskočeného hlučným, afektovaným smíchem. Dlouhý, hlasitý rozbor schopností ženy slyší celá kavárna. A zaujatě naslouchá. Po odchodu ženy muž kývne na servírku. Když platí, zrcátky se promítne úlevný úsměv...
Žena pečlivě dokončí svůj make-up. Ještě dotek pudru na tvářích. Blíží se šestá. Na stole je vkusné, ale ležérní aranžmá z lučních kytek, vedle něj lahev slušného vína a pár minichlebíčků. Sluší se přece uctít hosta. Žena vezme ze stolu telefon a uloží ho do poličky. Poslední volané číslo - pan X. Jistojistě ví, že pokažený vysavač je záminka. Z okna pozoruje zastavující auto. Muž vystupuje a v džínách a tričku vypadá ještě lépe. Ruka s červeně nalakovanými nehty rozepne si knoflik ve výstřihu šatů. Pan X zazvoní a žena vstoupí do haly
...cestou ke dveřím se její odraz mihne v zrcadle. Holčičí, plážové šatičky působí na ženě nepatřičně, stejně jako široká stuha ve vlasech. Žena na sebe mrkne příliš modrým víčkem....
Pan X. Sedí u stolu a povídají si spolu. Rozhovor zlehka, přirozeně plyne. Jako u dávných přátel. Už ví, že je rozvedený. Nalévá mu skleničku navzdory jeho odmítání. Je přece autem. "Jedna neškodí", říká a směje se zvonivým smíchem. Štíhlou nohou se mu náhodně otře o ruku spuštěnou ze židle. Neuhne, naopak zvláštně zmlkne a pozoruje její byt. Nad čím asi přemýšlí? Nevydrží to a zeptá se. Muž se uvolní a začne se ptát na pokažený vysavač. A jestli nechce pomoc s vymalováním bytu. Brácha je malíř. Rozpovídá se o odstínech barev. Přemýšlí, že do její kuchyně by použil žlutou. Žena mu znovu podává sklenku s vínem. Rozpačitě jí točí mezi prsty a když zlehka usrkne, žena ví, že je vyhráno. Dnes neodjede. Pan X se významně usmívá a přemýšlí nad jasnou zelení do ložnice. Žena pochopí jinotaj, položí mu ruku na krk a lehce ho pohladí a s významným důrazem přejde do tykání" "Ty bys chtěl vidět ložnici?"
...v zakřiveném odrazu nerezové naběračky se mihne pohyb. Pan X. vypadá zaskočeně. Omítka za jeho hlavou je poznamenaná několika dolíky. Muž mlčky ustoupí a zmizí z improvizovaného zrcadla...
Zavrtí hlavou, chvilku stojí a pak velmi rychle, beze slova odejde. Žena za ním vyjde do haly. Zaklapnou dveře.
Pan X. znovu zavrtí hlavou. Divná ženská. Ne, to nemá zapotřebí. Ani jako jednorázovku.
...v hale odrazí zčásti slepé zrcadlo odraz nenávistného pohledu ženy. "Hajzl. Jen další hajzl", křikne úsečně ke dveřím...
Vrátí se do kuchyně a doleje si víno. Nenávist rozechvívá vzduch.
Koho vlastně nenávidí? Jeho? Sebe?
(S dlouhým odstupem psáno na přání Nely P., kdyby se náhodou stavila)
