K ranní kávě jsem si rozložil na stůl sobotní přílohu deníku, kde pracuji už od jeho zrodu. Jsem tu deset let. A dva roky jsem šéfredaktor. Věcně si analyzuji obsah. Už by nebylo od věci aktualizovat fotku u úvodníku. Je stará, už pár měsíců nosím plnovous. Stránka z regionu je průměrná, ekonomická část se věnuje finanční gramotnosti. No jo, každá doba má svá témata. Ale fakt povedené je téma týdne. Násílí ve vztazích. Redaktorka Maruška je sice ještě mládě, ale pro náš oblastní plátek je jí skoro škoda. Nejenom, že vypátrala všechno, co bylo možné, ale taky přidala názory místního psychologa. A - pozor! Někde vyšťourala roky týranou ženskou a přesvědčila ji, aby mluvila. Anonymně, samozřejmě. Výsledek je impozantní. Měl bych jí dát nějakou tu kačku odměny.
http://www.novinky.cz/zena/deti/280420-zeny-pry-casto-v-boji-o-d
Dopíjím espresso, ještě spokojeně zahleděný do článku. Ta týraná ženská má fakt hodně špatnou karmu. První chlap jí udělal děcko a pak jí utekl s jinou. Druhý ji trápil, kašlal na ni a mlátil ji. I přesto, že mu porodila dvě děti. Po letech se nakonec dokázala sebrat a utekla. Vydechla a usmálo se na ni štěstí - našla svoji osudovou lásku. Jenže to nevydýchal ten předchozí a začal jí dělat hotové peklo. Pronásledovat, dělat scény, napadat, manipulovat. A finále jako z antického dramatu - její partner, její velká láska, se zabil na lyžích v Alpách. Je sama, zoufale brání děti před despotickým otcem a...
...zazvonil mi mobil. Fakt nemám rád rušení při snídani, ale tohle byl spolužák z gymplu Michal. Neviděli jsme se snad od posledního srazu. Nasazuji šéfredaktorský tón: "Nazdááárek, Architekte, co tě vyhnalo z postele tak brzy?" Michal jde rovnou k věci. Chce se se mnou sejít a nápad, že si zajdem v pátek na pivko, odmítá. Chce se sejít pracovně. Hlavou mi šrotuje, co by mohl chtít. Bojím se, aby neměl ten rádobygeniální nápad, abych založil rubriku věnovanou bydlení. Hledám výmluvu, ale nakonec si uvědomím jeho naléhavý tón a domluvíme se, že se sejdeme hned. Za hodinu. Michal stručně poděkuje a rozloučí se.
Když ukončím poradu, Michal už čeká. Zvláštní, nikdy nebyl dochvilný. V ruce nese plný šanon. Tak to asi fakt bude ta rubrika o bydlení. Do háje, to by byl letos nejméně šestý. Upřímně doufám, že se pletu. Pletu se, jen ještě netuším, jak moc.
Objednám pro nás dvě kávy, Michal požádá o velký hrnek. Taky je fakt chlapisko. Byl vždycky největší ve třídě. Takový ten poklidný kolohnát. Levý na tělocvik a geniální na matematiku. Všichni jsme od něho opisovali a po večerech u piva řešili, jestli už měl vůbec někdy holku. Asi jo, protože se nakonec oženil. A pokud vím, dokonce dvakrát. Postavil dům, zplodil syna a dceru a nejspíš i zasadil nějaký ten strom. Asi pohoda.
Dívá se na mne s úsměvem, vyměňujeme si fráze o tom, jak nám to ubylo vlasů a přibylo dioptrií. Michal otevře šanon: "Pojďme k věci, Pisálku." Ze složky zklouzne sobotní příloha. "Tohle mi donesl ráno šéf", řekne s úsměvem a nalistuje článek o týrání. Prst opře o místo, kde je popisovaný příběh týrání. "Znám ji." Dívá se na mne a čeká, až si s informací poradím. Rozšafně melu o anonymitě a o tom, že příběhy jsou jako přes kopírák.
Vrtí hlavou: " Ne, znám ji. A ty ji znáš taky." A zase zmlkne. Pak se dozvím, že týraná Jiřina je Michalova první žena. A Michal je tedy logicky její dlouholetý pronásledovatel. A jestli můj nos příliš nezestárl, tak tady něco nesedí.
A pak tu Marušku přerazím! Žádný odměny!. Tohle bude skandál jak hrom. Michal mi asi čte myšlenky. "Klídek, Pisálku, nejdu ti oznámit, že na tebe podám žalobu. Jdu tobě a té tvé žábě vysvětlit, že máte u práce myslet. Volám Marušku, přiběhne okamžitě a dosedne k nám ke stolku. Krátce jí vysvětlím situaci. Je bojovná a odmítá prozradit zdroj informací. Michal před sebe položí list papíru s obsahem šanonu. Pak v něm zaloví a položí před ni list papiru: "Jsme malé město. Chvilku poslouchejte a sama si zvažte, co může a nemůže být pravda." Maruška se začte a ztichne.
Michal má odstavce v článku trochu chaoticky podtrhané a na okraji listu dopsané poznámky. Bere bod po bodu, pomalu mluví a mezi mne a Marušku pokládá papír za papírem. Soustředěná Maruška se postupně zmenšuje. Já samým zaujetím zapomenu, že jsem si už před půlhodinou chtěl zapálit.
Jiřina Michalovi utekla někdy před Vánoci. Jako každý paroháč byl jediný, kdo o "osudové lásce" nevěděl. Zato se vše dozvěděl hned po jejím odchodu. Vzala s sebou jejich dvě děti. Co si pamatuji, byl u nich vždycky "máma" Michal. Nečekal komplikace, děti ho měly rády. Ale Jiřina mu je brzy přestala dávat. Chtěla si tvořit novou rodinu. A to se i jindy mírný Michal vzepřel. Nedovedl si představit, že nebude vychovávat své děti. Rozběhla se mašinerie. Sociálka, soudy. Přibývalo informací. Z Jiřininy osudové lásky se vyklubal posunovač Vávra, štamgast v hospodě U Ohořelé Šprušle. Musí se uznat, že stál za svojí ženou. Při každém pokusu o Michalovo setkání s dětmi po něm řval jako nezavřený.
Michal před nás pokládá papír za papírem. Protokol o nepředání dětí. Protokol o asistenci sociálky. Trestní oznámení a obvinění ze stalkingu. Protokol operátora - výpis Michalovy sms komunikace s Jiřinou. Nezávadný. Protokol o odložení trestního oznámení. Protokol, protokol a protokol.
To, že se Vávra zabil, byla samozřejmě tragédie. Pravda je, že to bylo na lyžích. Ale stalo se to za rohem v Jizerkách. Vávra měl necelé dvě promile v krvi. Pil často. Michal pokládá na hromádku článek z našich novin. Informace se mi začínají propojovat a začínám mít nepříjemný pocit, že Michal může mít pravdu.
Přejde k dětem.
K tomu, jak se Natálie zhoršila ve škole a on se s ní nesměl učit. Nesměl ji podporovat v gymnastice, kterou dělala od školky. Trenérka volala Michalovi, že Natka nemá dresy a stuhu. Dcera s gymnastikou přaštila a začala se toulat ulicemi. Michal se díval na to, že když nemůže byt dobrá, snaží se být aspoň zajímavá. Jak se od sedmé třídy sypala od trojek k propadnutí. Věděl, že je schopen jí pomoci. Jiřina nechtěla. A nikoho na úřadech a soudech to vlastně nezajímalo. Že byla manipulovaná, že jí matka zakázala kontakt s otcem? To jako problém nikdo nevnímal. Jiřina zas a znovu přicházela s historkou o týrání. Role oběti jí šla fakt dobře. Michal s gestem kouzelníka vytahuje výsledek vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny. Natálie je nadprůměrně inteligentní. A před měsícem ji vyrazili z učňáku.
Syn Michal s otcem odmítá mluvit. Věří máminým historkám o týrání. Michal ho vídá dvakrát v měsíci v krizovém centru. Dvě hodiny něco dělají. V poslední době hrají šachy. Na stůl plachtí posudek psychologa. Matku označuje za manipulující, Michálka za zmanipulovaného. Velkého Michala za člověka s dobrými rodičovskými schopnostmi.
V jednom období neviděl své děti tři měsíce. A znovu zašel na soud a požádal o svěření dětí o své péče. Důvod byl jednoduchý a nešlo úplně o to, že se s dětmi vidí málo. Šlo o neustále střídající se pány v ložnici matky, o upadající péči o děti. O po školách obou dětí šířící se informaci o tom, že Michal je tyran a psychopat.
V té době si našel partnerku a podruhé se oženil. Prstem si založí složky v šanonu. Soud stanovil dobu minimálního styku s dětmi. A Jiřina reagovala. Trestní oznámení za napadení, trestní oznámení za zanedbání povinné péče, další trestní oznámení a zase napadení. Vše odloženo.
Poslední papír se lehce kolíbá na vrcholu hromádky, Michal zaklapne šanon. Působí to skoro dramaticky.
Maruška se na něho zaujatě dívá: "Můžu si to prostudovat?" Michal kývne a přisune k ní článek: "Příště se pořádně ptejte, víte? Život není zas tak jednoduchý. Jo, domáci násilí existuje. Ale taky ho umí ženské bez skrupulí docela slušně hrát. Protože jim to společnost žere." Domluví, rozloučí se a odejde. Zdržel se i tak dlouho.
Odpoledne mi mi to nedá a zavolám mu. Sejdeme se u pivka a kulečníku. Michal v něm dřív exceloval, věděl jsem na co ho nalákat. Ano, je spokojeně ženatý. Ne, jeho žena Jiřině nikdy nic neudělala. Nemá to v povaze. Michal mi mezi dvěma šťouchy vyjasní, že ji znám. Spravuje mi zuby. A děti? Michal pokrčí rameny. Neví jak skončí. Jiřina už roky nepracuje. Natálie utekla z domu. Michálek se v šachách lepší. Michal každý měsíc odvede na Jiřinin účet slušné výživné. Tím jeho role končí. Poslední větu trochu polkne, jakoby se mu zadrhla v ústech. Napije se z půllitru Svijan.
Představím si svoje děti. Pubertální lumpy, které bych občas nejradši nacpal do babyboxu. A najednou se naštvu: "Michale, můžeš mi laskavě vysvětlit, proč ses o ně nerval a nevzal je k sobě?". Michal přeruší hru a opře se o tágo: "Ale rval. Čtyři roky. Mám na to moc hezké posudky i rozsudky. Přinesu ti další šanon, chceš?"
Skloním se k zelenému plátnu. Snad ani nechci...
