Fakt. Odrazila se ode zdi a dolítla skoro ke mně. Tak jsem ji chytil. A stál jsem s ní proti mámě. Máma byla vytočená, to je jasný. Kdyby nebyla vytočená, nehodila by tou naběračkou. Už ani nevím, co ji tenkrát naštvalo. Jen jsem si na to vzpomněl, když jsem četl ségřino líčení dětství. Bylo by to směšný. Mohlo by to být i komický. Ale upřímně - ono je to dost trága.
http://www.breaktimes.cz/images/clanky/14.jpg
Teda použil bych jiný slovo, ale táta by s tím nesouhlasil a já nevím, jestli tenhle můj článek, když už jsem se rozhodl ho napsat, nebude číst. Tak radši ne.
Když máma utekla od táty, byl jsem malej. Už jsem sice chodil do školy, ale povím vám, moc si to nepamatuju. Jen, že bylo divný, že s náma táta není na Vánoce. Šli jsme si k němu pro dárky a Ivča začala brečet, že nechce odejít, držela takovou velkou pannu a šišlala jí do vlasů, že chce zůstat doma, protože táta zůstal v bytě kde jsme všichni bydleli předtím. No a pak už jsme tátu neviděli.
Máma říkala, že ten hajzl nás nechce ani vidět a že když se vožral, tak nás i mámu mlátil a ona nás musela krýt vlastním tělem. Někdy to líčila tak, že jsem pak už nevěděl, co si pamatuju a co ne. A jak to je. No, nikdy jsem nebyl měkouš, prostě jsem se smířil s tím, že se na nás fotr vyflákl. Nebyli jsme první ani poslední. Jen ve třídě jsme takoví byli čtyři. Nikdo o tom nemluvil.
A pak přišlo to dělo z matiky. Fakt, ze čtvrtletní písemky. Hrozný. Zhoršil jsem se o dva stupně a matikář mi ťukal pravítkem do lavice a měl takový ty výchovný kecy. No a ty končily hláškou, která mi změnila život. Nekecám. Řekl něco jako: "Konečný, proboha, tvůj otec je na matiku geniální, opisoval jsem od něj celý gympl. To si za ním nemůžeš zajít?". Odsekl jsem mu něco jako, že to bych musel vědět kam ten génius na matiku zmizel, on se na mne divně podíval a už neřekl nic. Až v jídelně. Řekl mi, že fotřík na tom gymplu řediteluje. No přísahám, netušil jsem to. Strašně mě to vytočilo. Tak já mám biologickýho otce ředitele gymplu a on na mne s... kašle. A mámě nedává prachy. To už je fakt magořina.
No a pak jsem to udělal. Šel jsem na ten gympl. Fakt jsem nic nechtěl, jenom se těmahle vlastníma očima podívat, jestli je na ředitelně jmenovka Adam Konečný. Protože jestli jo, tak...tak nevím. Ale něco vymyslím. Jenže to bylo celý jinak. Šel jsem po šipkách k ředitelně a všude tam chodili různí lidi a pak proti mě šel vysoký pán v obleku a najednou se zastavil a jednoduše řekl: "Ahoj Adame". Byl to on. Fakt. Nechápal jsem, jak mne poznal. Teda jen do doby, než jsem si sedl u něho v kanceláři do křesla. Měl na stole moje a ségřiny fotky. Otevřel mi fantu a vytáhl sušenky. Ty vole, fakt jsem nevěděl, co mu říct, tak jsem mu řekl o té matice a že jestli mě to teda nechce naučit. Srovnal si brýle a zeptal se, kdy se mi to hodí. No a tak jsme se s tátou začali vídat. Nejdřív jsem se k němu do ředitelny chodil učit tu matiku na tajnačku, abych to nemusel říct mámě. Bylo jasný, že bude děsně řvát. Jenže mi to dlouho nevydrželo.
No, ne, že bych se tím chtěl chlubit, ale normálně mi prdly nervy. Hned dvakrát. Nejdřív se to stalo, když jsem poprvé přišel k tátovi domů. On to tam měl takové... úhledné. "Úhledné" říkávala babička a to slovo se k tomu hodilo. Bydlel v domku se zahrádkou, měl to tam takové uspořádané a moderní, měl fakt velkou televizi a repráky a psa. A v obýváku měl velký psací stůl a na něm papíry a nad ním spousty našich fotek. Jsem tam stál a prohlížel si to, stál jsem tam jak idiot a padala mi čelist. Už jen asi chybělo, abych slintal. Pak mi přinesl nějaký pití a já třískl sklenicí o ten jeho uklizený koberec a začal jsem řvát. Co to jako je, jaktože má tak krásnej bejvák, jaktože má všechno a mámě dává sotva almužnu a jen někdy, jaktože si pro nás nechodí a jestli má strach, že mu zašpiníme ty nažehlený ubrousky. To vám povím, on tam jen beze slova stál a čekal a já se vztekal a dupal nohama jak to dělají batolata v obchodě když chtějí čokoládu.
Pak už mi nějak došla síla a on začal sbírat ty střepy a mně to bylo najednou blbý, tak jsem je začal sbírat s ním. Pak jsme si udělali druhý pití, táta něco zavtipkoval, jestli mi to nemá dát do plastovýho kelímku. No a pak se na mne podíval a zeptal se: "Matika nebo vysvětlení?" A to jsem se nějak lekl nebo co a chtěl jsem matiku. Tak pokrčil rameny a počítali jsme.
Jenže to ještě nebyl konec. Jak jsem přišel domů, máma na mne vystartovala, kde jsem byl, že už jsem měl být doma a tak. No jo, fakt jsem přišel pozdě. Ale ten den jsem to řvaní už nedal a když flákla nádobím, tak jsem jí řekl, že je lhářka a že fotr není žádnej otrapa, ale ředitel gymplu. A ona nejdřív ztichla a řekla mi, že takoví jsou nejhorší. No a pak se nadechla a zrudla a začala mě vyslýchat a chtěla vědět, kde mne našel, jak mne kontaktoval a co mi nakecal a začala mávat naběračkou kolem mojí hlavy a praštila mě s ní pod oko. A pak jsem řval a ona řvala na mne. A pak jsem viděl Ivču utíkat kolem mne s rukama na uších. Radši jsem toho řevu nechal.
Druhý den jsem napsal tátovi, že je lump a podvodník, že nás nechal ve štychu. Mailem. Odpověděl mi stručně: "Nejsem. Vysvětlím." Věděl jsem, že za ním nikdy, ale fakt nikdy nepůjdu.
Šel jsem druhý den. Položil na stůl dost tlustou složku a otvíral ji na místech, kde měl záložky. Dopisy mámě, že nás chce vidět. Dopisy soudu a sociálce. Nějaký rozsudek podle kterého jsme u něj měli být nějaký víkendy. Papíry o tom, že nás zase neviděl. A výpis z účtu. Platil pravidelně, nikdy se nezpozdil.
Chtěl jsem si to celý přečíst, ale nedal mi to, prý až budu dospělý nebo aspoň dospělejší a budu mít víc rozumu. A pak jsme se začali vídat normálně. Máma vždycky dělala scény, ale nějak jsem se už nedal. Prostě jsem nevěřil, že můj odchod za tátou jí utrhne srdce. Zkoušel jsem vzít i Ivču, ale to vůbec nešlo. Máma začala křičet a Ivča se k ní přilepila a slibovala, že ji neopustí a máma pak stejně dělala scény. S tátou jsme to chlapsky probrali na basketu a on řekl, že to znovu zkusí probrat s tou sociálkou. Nevypadal, že by tomu věřil, ale byla tam prý nějaká nová ženská, tak uvidí.
A tak ségra věděla, že chodím k tátovi, ale nic víc jsem jí neříkal. Stačily ty máminy výslechy, když jsem se vrátil. To byste taky vyletěli z kůže. Ke konci už jsem i chtěl zůstat u táty, ale zas jsem tam nechtěl nechat ségru. Otčím Fanda chlastal čím dál víc a máma už nepracovala vůbec. Máma zuřívala, že nemá ani na jídlo. Ale Fanda měl na pivo a cigára vždycky. Ta sociální pracovnice se mnou pak chtěla mluvit a tak jsme to probrali u táty doma. Ségra se pak párkrát s tátou viděla, jen tak na chvilku ve škole nebo tak. Říkala mi pak, že táta hezky voní a že měl třeba hebký svetr. Takový blbosti.
No a pak měl táta nějaký nový papíry a přišel se mne zeptat, jestli s ním a se ségrou pojedu k babičce, že to pro Ivuš bude lehčí. Nejdřív jsem ho chtěl poslat do pr... háje, ale pak mi nějak došlo, že je celkem dobrej a že by možná moji pomoc ocenil a přišlo mi to dobrý. A taky babička dělá luxusní buchtičky s krémem a řízky přes celý talíř. Tak jsem řekl, že jo.
Máma dělala děsný scény, už když šel táta sám poprvé s Ivuš na procházku. Nevím teda, ale v koupelně jsem pak našel flašku od rumu. V pračce.
K babičce jsem musel ségru sbalit sám. Matka normálně zdrhla a nechala ji tam samotnou. Asi se na to vykašlu a po prázdninách fakt zůstanu u táty. Teda, když mu to nebude vadit.
Jenže, co se ségrou?
Jo, to ségřino ujetý líčení si můžete přečíst taky: Ten dolík? Ten je od naběračky
