Vezmu si takhle do ruky noviny (ty opravdové papírové) a z článku na první straně na mne "zakřičí" věta, že že pro ženy je neplodnost horší než rakovina... dost drsná manipulace, že?
Říkala jsem si, že se tady k věcem obecně diskutovaným budu vyjadřova jen tehdy, když mne nadzvednou ze židle. Tahle taková je.
Nemám ráda manipulativní jednání. Babička by si povzdechla a jen by řekla, že "blbnout lidem hlavy by se nemělo - on to pámbíček vidí". No a já, která nemám "pámbíčka", mám blog.
Vážně jsem to dneska vyčetla. Z výzkumů prý plyne, že neplodnost je hlavně pro ženy tak stresovou situací, že je pro ně horší, než onemocnění rakovinou. Řekl to prý jeden z největších odborníků na neplodnost. (Záměrně vynechávám název článku i jméno odborníka).
Tahle podivnost se objevila hned v úvodu článku, který je jinak celkem fajn. ALE...
Je mi jasné, že neplodnost je fakt velký malér. Pro jednotlivce i pro společnost. Vím, jak ženy bolí, když se otěhotnění nedaří. Vím, jak obrovská je touha po dítěti, zvlášť, když už si tak trošku zatikají biologické hodiny. Průměrný věk rodiček je dneska asi 29 let, prvorodiček pak 27. To už ženy děti opravdu chtějí a ta touha, ta je setsakra silná. Dokáže otřást vzahem, pošramotit duši a vlastně i tělo (ona ta léčba není zas taková legrace). ALE...
Zhoubný nádor je úplně jiný druh maléru. To prostě tak stojíte a nevíte, co s vámi bude zítra. Budete tady? Nebudete? Co vaši blízcí? Co vaše starosti i radosti? To teprve slyšíte tikot. Co tikot. Odbíjení. Nemůžete si najít jiné plány, musíte se vzdát i těch, které máte. Svoboda rozhodování mizí a zůstává jen čekání na "co se stane". Pošramocení duše a strach už máte na celý život (dlouhý, přejme si). O pošramocení těla snad ani nemusíme psát.
O život jde v jistém (nepřeneseném) slova smyslu v obou případech. Ale přesto ty situace považuji za naprosto nesouměřitelné a docela by mne zajímalo, jak probíhal onen "výzkum". Vždyť jediné ženy, které by mohly být respondentkami, by byly ty, které zažily obojí a mohly tedy samy říct, která situace byla horší. Že by se těch někdo ptal a hledal je po celé republice v příkladné spolupráci onkologů a odborníků na neplodnost? Skoro se mi nechce věřit...
Jasně. Může to bý celé složeno z pocitu žen, kterým se nedaří být matkami. A je lidsky jen pochopitelné, že to své "Záhořovo lože" by každá vyměnila za jiné, protože všechna ostatní se zdají pohodnější. Ale to už pak zas není výzkum, ale cosi (snad anketa) z pocitů jednotlivkyň složené.
Opravdu by mne zajímal "zdroj dat" tohohle výzkumu. Protože vyšla-li tahle věta z úst zdravotníka, mělo by to být něco rozumnějšího než velmi drsná manipulace, která má zdůraznit velikost stresu při léčbě neplodnosti, kdy autor prostě nic horšího než zhoubný nádor pro srovnání nenašel.
Protože jinak jsme se dostali daleko za hranici slušnosti. A protože jsou věci, které je potřeba brát vážně a s pokorou. A k těm určitě patří i situace, kdy nedokážeme dát nový život nebo ztrácíme vlastní.
