Velice moudré

Jako všechno, co si vlastní zkušeností poctivě oťapkáte.

Děkuji.

Už jsem si začínala myslet, že střídavka odezněla do ztracena... Zdravím.

Klárko, ta neodezní, u nás ještě u sedmičky nejsme :-) a asi mi už zůstane navždy - to je tou zkušeností.

Ale nějak se mi nakupily ty fotky. Ještě mám pořád nějaké v zásobě.

Karmice jako blázen. Napsáno věciznale :-), s nadhledem, logicky a s velkým porozuměním všem zúčastněným...Pokud by oba rodiče fungovali dle "kamenů", tak bych se střídavky nebála...Jenže, ono to tak nefunguje...

Johanko, díky a všechno nejlepší k svátku. 

K tématu ještě něco připíšu, jestli mi to nevypadne z hlavy.

Za klíčové body považuji 2 a 7. 

Pokud není možná smysluplná domluva a je třeba to řešit soudem, pak je lepší udělat tlustou čáru a zapomenout. Jistě děti z mysli asi málokdo dokáže vymazat, ale ony si jednou najdou sami cestu a třeba zrovna k nám. S tím souvisí ta 7. Děti by měly být těmi soudci, kteří rozhodují. Jsou -li toho schopny samozřejmě.

Dovolím si velmi se přimlouvat za 1. To je totiž ta "střelka" směřující k cíli a ta se nesmí ztratit - zvláště v konfliktech. Občas totiž fakt máte chuť se začít bránit, když ten druhý útočí a útočí. To vědomí, že je to celé pro děti pomůže to ustát. Ale taky pochopit okamžik, kdy nastane "sedmička" a přijmout ho.

A kde jsou zbývající tři?:))

aaa, chyba, díky.

Já jsem pro střídavou péči jen v případě, že: rodiče spolu umí komunikovat. Dítě je školního věku (do pěti let to nepovažuji za šťastný nápad) a rodiče bydlí v jednom městě (ideálně co nejblíže).

Jenže pak by stačilo nekomunikovat jednomu...a co potom s dětmi?

To je nahoda, vcera jsem toto tema konzultovala s jednou osbou, ktere se stridava pece velmi dotyka. Ma deti dnes jiz dospele, ale chtela jsem znat jeji nazor a pocity, protoze to bylo poprve, co jsem se setkala osobne s nekym kdo ma/mel deti ve stridave peci.

Z jejich odpovedi mi bylo hodne smutno.

Jeji byvaly manzel je skvely tata a spolu jsou dodnes pratele, ale uz nikdy by nesla do stridave pece.

My doma střídavé děti máme, resp. už se střídá jen jedno a to na tom dost trvá.

Občas nad tím přemýšlím, myslím, že jediný hodnotitel a soudce je čas. A i ten spíš vystaví účet o tom, jak se osvědčili dospělí.

Jeste mi tam asi chybi kamen "Chcete to svemu diteti opravdu udelat?"

Mozna to vidim spatne a deti stridavou peci oceni, ale ja v nich vidim chudaky. Deti, co nepatri nikam, nikde nemaji ten opravdovy domov, zvlast pokud si kazdy z rodicu najde noveho partnera a poridi dalsi deti. Decko ve stridave peci se stane cizincem u svych vlastnich rodicu, porad jen "na navsteve". Jak by se asi libilo rodicum, kdyby takhle museli pendlovat mezi bytem sveho prvniho a dalsiho ditete?

Viki, ono to tak není, resp. nevím o střídavých dětech, které by to tak vnímaly. To my dospělí to vidíme filtrem zkušenosti. Děti vůbec nerozumí dotazu, jestli chtějí mít "dvě postýlky". (ani jedno z necelých třiceti). Prostředí se přizpůsobí a jediné, co kritizují je jednání rodičů (většinou blbne jenom jeden). 

Ani jedno z dětí se neusazovalo u jednoho z rodičů proto, že by se cítilo "na návštěvě". Prostě to tak přinese čas.

Ale ona jsou ta klišé hodně zažitá - pro děti je fakt důležitější kontakt s mámou a tátou a ti dva by měli dobře vyřešit, jak jim ho nehlépe zajistit.

Moc pěkně jsi to sepsala! Někdy bych brala, kdyby mne někdo vystřídal...

No to ti věřím, vždyť to dobře znám.