Seznamky na internetu. Prostor oblíbený i proklínaný. Servery, kde hledáme životní i jepičí lásky. Servery, kde často necházíme všechno ostatní, jen ty lásky ne.
Když se rozhodnete vklouznout do světa virtuálního seznamování, stane se vaše elektronická identita, váš "profil", součástí vašich dnů. Někdo ťuká heslo do prohlížeče s první ranní kávou, někdo večer, někdo touží a někdo nadává, ale všichni se (alespoň po určitou dobu) vracejí.
A potkávají. Různé je to potkávání. Má tolik úskalí, že snad ani vyjmenovat nejdou. "Profilové" vědeckého založení tvoří různé typologie žen a různé typologie mužů. Už to, že většinou z nich všichni vycházejí nelichotivě, něco napovídá. Seznamka je džungle. A to, že je složená z jedniček a nul na tom moc nemění. Přesto tam potkáte i fajn lidi. Úskalí pak není v tom, že by patřili do některé z kategorií "nepoužitelných", ale v řadě jiných. Někdo se snaží utéct nešťastné lásce. Někdo je příliš (pro vás) samostatný a zvyklý na svůj životní styl. Někdo si trošku lže do kapsy a třeba o tom ani neví. S někým se míjíte v čase a s někým v prostoru. Na tohle téma bych asi nechtěla psát vědeckou práci. Byla by na mne složitá.
Když vstoupíte do "seznamkové Ulice", jste zvědaví na to, kdo vám poslal vzkaz. Na to, co napsal. Docela často jsou to hloupoučké vzkazy typu "ahoj" nebo "máš se?". Na seznamkách se pak vedou vášnivé diskuse o tom, jestli je to nedostatek invence a snahy, nebo je to jen "první signál" nahrazující úsměv na ulici. Za sebe souhlasím s druhou možností. Ale jen v případě právě toho prvního vzkazu. Ono se totiž stane, že stejně "duchaplná" konverzace trvá déle. To pak nezbývá, než se jí s povzdechem či úlevou vzdát. Docela dost se taky (na můj vkus) řešila gramatika. Nutno přiznat, že chybami se zabývaly spíše ženy a některé je ve vzkazech snad i hledaly. Jako matce dvou chytrých dcer, které jsou vzhledem ke své dyslexii schopné napsat neuvěřitelné gramatické ujetosti typu "pišná pryncezna" jsem asi otrlá a soudím, že vzkazy je potřeba brát s nadhledem a vědomím, že je to jakési "hovorové psaní". A hledat spíš jeho obsah. Pátrat po tom, jestli by vás ten u druhého monitoru mohl "bavit" naživo. Jak žije? Co ho baví? Jak vidí svět? A jste-li zaujati, pak se víc dozvíte při prvním setkání. Teprve tam totiž písmenka doplní všechna ta potřebná řeč těla. Protože ta je základ všeho.
Vzpomínám si na bezva setkání. Pan M. byl všechno, co si může ženská přát. Úspěšný, pohledný, radostně naladěný gentleman. Bylo mu tehdy něco kolem padesáti a hledal mladší partnerku. Netajil to. Jako jeden z mála měl pravdu v tom, že je duše neposedná a hodně klukovská. Scházívali jsme se v čajovně, probírali to i ono, hezká setkání rychle utekla. Nasmáli jsme se. Leccos se dozvěděli. Víte třeba, že jde mléko krájet? Párkrát jsme si vyrazili sportovat, dávno srovnaní s tím, že tahle setkání jsou dočasná a vztah z nich nebude. Hledal sice mladou, ale já mu přišla mladá příliš. A tak nepřelétly ony tolik všude vzývané jiskry. Dneska s úsměvem a ráda vzpomínám na noblesního velkého kluka, který neváhal vyběhnout na křižovatce z auta, aby mi pomohl z kabátu a který pro mne měl vždycky úsměv a nějaký úžasný nápad. Vloni mi přinesl svatební oznámení a o pár dní později představil svou ženu. Vypadali úžasně. Spojeni takovým tím jemným oparem sdílení. No jo, už bych ho zase měla potkat a ujistit se, že se má pořád báječně. Ale určitě má.
Bezvadné bylo taky potkat Mechanika. Úžasného chlápka, co nejde pro slovo a vtip daleko a srdíčko má opravdu na dlani. Hubatého a pracovitého, co svou hromadu starostí nenápadně schovával, aby nebyly vidět. Měl ty "nevyřešené vztahy" a tak jsme se usadili ve veselém kamarádství. U džusu (oba řidiči) probrali radosti i starosti, on mi zachraňoval nervy, když zlobilo moje letité autíčko, já jemu občas napsala nějaké lejstro, nebo pomohla něco vymyslet. Ale o to nešlo. Šlo o tu legraci. Mechanik je jedním z těch, co se na seznamce nakonec seznámili. Našel si krásnou "vodní vílu" a klape jim to. Vílu znám taky. Jak jinak - ze seznamky.
A tak se netrapte tím, že nepotkáte okamžitě svého prince. Že ze schránky se vzkazy nevypadne bílý kůň a prsten s diamantem (nebo ten z trávy, to záleží, co je vám milejší). Určitě potkáte fajn lidi. Jen to setkání prostě může být jiné. Přátelské. Nebo nakonec i pracovní. Nebo jen tak pro radost. A taky potkáte lidi, kteří vás bavit nebudou. Při troše snahy se to dá brát jako otužování pro seznamování v reálném světě. Nebo jako nácvik pro házení nesmyslů za hlavu. To se taky hodí.
Podstatné asi je zachovat si nadhled. Seznamkové "herní pole" je totiž ještě v podstatě neorané. Internet je tu krátce. A lidé se seznamují po staletí pořád stejné. Musí si vonět, musí se na sebe těšit, vlasy v týle musí ježit ten zvláštní, nepopsatelný pocit. A na to je pořád (naštěstí) veškerá technika krátká.
