Říká se, že zkušenostmi rosteme. Kdyby šlo o zkušenosti se seznamováním, opírala bych se hlavou o některé měsíční moře. Tak proč se o ty zkušenosti nepodělit.
Cedulku "singl" jsem si celkem hrdě nosila deset let. No uznejte, za tu dobu člověk zažije ledasco. Spokojenost s vlastní svobodou i strach ze samoty. To vše několikrát. Jsem z generace těch, co si ještě stihli pořídit děti brzy. To první ve dvaceti. Když jsem pak zůstala sama, měla jsem dvě děti a svobodné kamarádky, co právě zakládaly své první vztahy. Naše role se vyměnily. To já najednou byla ta, která na vztahy hledí s nedůvěrou.
Jste-li sami, dřív nebo později narazíte na internetovou seznamku. Jak jsem tak plula všemi těmi veselými i vážnými epizodami, říkala jsem si, že jednou, až to bude za mnou, to sepíšu. Uf. Je to za mnou. A nastal čas dobrý pro psaní.
Při prvním kontaktu se seznamkou jsem byla pozorovatelkou. Brouzdala na ní tenkrát o trochu déle rozvedená kamarádka u které jsem trávila část dovolené. Přesněji řečeno Vánoc. Byla skvělá. Opatrovala mne a hýřila energií. Ona je prostě taková. Dívči vtělení anděla. Andělkyně. Andělka.
Jednou večer jsme si namíchaly cosi dobrého, tuším campari s džusem a ještě něčím. Ukázala mi seznamku. Rozumně (no, rozumně vzhledem k tomu campari) jsme to probraly a usoudily, že seznamka je jen další způsob, jak se s někým potkat. Dáte tam najevo, že jste samy a chcete to změnit. No a z množiny podobných se vyloupnou vhodní protějškové. A to by v tom byl čert, aby to jednoho krásného dne neklaplo. Vlastně jsme nevěděly, jak se jinak seznamovat. Napsat si na čelo "jsem sama a tak úplně mne to nebaví?" nebo napsat Srstkovi, ať nás nenápadně přihodí někam do "Chcete mne"? V životním fofru a starosti o rodinu a práci nebyl na hledání moc čas. Seznamka se zdála být rozumnou metodou. Řekla jsem si, že to budu řešit po Novém roce, prohlédla si poloprázdnou láhev Campari (no, spíš skoroprázdnou - byla to dlouhá debata) a šla spát.
Má kamarádka ještě sedla k počítači. K seznamce, jak jinak. Psal se konec roku 2000. Symbolicky končilo millénium. Ráno jsem ji našla spát pod stromečkem. Ten, s kým si spřádala na seznamce sny, ji poprvé viděl na fotce a vyjasnil jí, že není jeho typ. Kolem ní se válely papírové kapesníky. Uvařila jsem ranní kafe a poprvé, ještě náznakem, jsem si uvědomila, že se seznamkami to nejspíš bude jako s každým jiným lidským vynálezem. Je to dobrý sluha. A setsakra mizerný pán. Protože je to jen nástroj a zacházíme s nim my - lidé.
A chce to opatrnost a respekt k tomu, že na druhé straně anonymního monitoru sedí člověk, nikoliv sen. Internet je nové médium. A naše mozky jsou "z doby kamenné". Není divu, že s novým, zrychleným světem neumíme zacházet. A to hlavně ve věcech soukromých k nimž seznamování určitě patří.
Dovolím si sem postupně přidat pár postřehů z téhle doby. A docela se na to těším.
